Káně bělochvostá

Jak číst taxoboxKáně bělochvostá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďkrahujcovití (Accipitridae)
Rodkáně (Buteo)
Binomické jméno
Buteo rufinus
(Cretzschmar, 1829)
Rozšíření káně bělochvosté (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Rozšíření káně bělochvosté (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Káně bělochvostá (Buteo rufinus) je středně velký druh dravce z čeledi jestřábovitých.

Popis

Jedná se o největší evropskou káni. Vzhledově je podobná káni lesní, od níž se liší větší velikostí, delšími křídly a nohama. Obvykle má světlou hlavu a hruď, kontrastující s tmavým břichem, velmi světlé (až bělavé) kořeny letek a tmavý, ostře ohraničený zadní okraj křídla. Vyskytuje se v několika barevných formách, které určování dále komplikují. Káně bělochvostá dosahuje délky těla 50–65 cm, s rozpětím 112 až 163 cm. Hmotnost se pohybuje od 0,6 po více než 1,7 kg, samice jsou jako u většiny jiných dravců větší a hmotnější. Samci váží v průměru asi 1,1 kg, samice přibližně 1,3 kg.[2][3]

Výskyt

Hnízdí v jihovýchodní Evropě, Asii a severní Africe; mimo hnízdiště je jen vzácným hostem.[4] Zaletuje nepravidelně také do České republiky, kde byla od roku 1989 zaznamenána více než 50krát, přičemž četnost pozorování se mírně zvyšuje.[3][5] Nejčastěji bývá zaznamenávána koncem léta.[3]

Ekologie

Preferuje bezlesou krajinu stepí, okrajů pouští a polopouští. Na Balkáně žije i v zalesněných oblastech. Živí se především drobnými hlodavci a jinými menšími savci (syslové, mladí zajícovci, křečci). Jídelníček si doplňuje plazy, žábami, mladými ptáky, vejci a hmyzem. Požírá i mršiny.[3]

Hnízdí na zemi, na skalách, hlinitých stěnách, křovinách a na stromech. Snáší 2 až 5 vajec, nejčastěji to jsou 4. Doba inkubace je nejméně 28 dní, následná hnízdní péče o mláďata trvá asi 40 až 42 dní.[3]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Long-legged Buzzard | European Raptors: Biology and Conservation [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-31. (anglicky) 
  3. a b c d e HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2/I. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. S. 152–155. 
  4. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. 
  5. Pozorování káně bělochvosté v ČR na stránkách FK ČSO

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Steinadler Aquila chrysaetos closeup2 Richard Bartz.jpg
Autor: Richard Bartz, Munich aka Makro Freak , Licence: CC BY-SA 2.5
The Golden Eagle Aquila chrysaetos is one of the best known birds of prey in the Northern Hemisphere. Like all eagles, it belongs to the family Accipitridae.
ButeoRufinusIUCN2019-2.png
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Mapa rozšírenia druhu myšiak hrdzavý (Buteo rufinus) podľa IUCN 2019-2 :
legenda: Hniezdiaci, výskyt v letnom období (#00FF00), Hniezdiaci, celoročný výskyt (#008000), Migrujúci (#00FFFF), Nehniezdiaci (#007FFF)
Adlerbussard.jpg
This is of my own making.
Buteo rufinus cirtensis MHNT.ZOO.2010.11.90.3.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Eggs of Buteo rufinus cirtensis Two specimens of the same spawn ; collection of Jacques Perrin de Brichambaut.