Käina
Käina | |
---|---|
![]() Zřícenina kostela sv. Martina | |
Poloha | |
Souřadnice | 58°49′38″ s. š., 22°46′36″ v. d. |
Stát | ![]() |
Kraj | Hiiumaa |
Obec | Hiiumaa |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de ![]() Käina na mapě Estonska a kraje Hiiumaa | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 945 (2000) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Käina (dříve Keina, německy Keinis) je městečko v estonském kraji Hiiumaa, samosprávně patřící do obce Hiiumaa. Městečko je již po staletí přirozeným střediskem hustě osídlené a zemědělsky plně využívané oblasti v jižní části ostrova Hiiumaa a bývá též zváno obilnicí ostrova.[1]
Jméno
Lidová etymologie odvozuje jméno městečka od skotáckého pokřiku „kei-ná“, používaného jako pobídky k pohybu dobytka. Ve skutečnosti jméno pravděpodobně vzniklo z mužského jména „Kai“ či „Kei“ a staženého slova „nina“ („nos“, přeneseně „výběžek“, „mys“, „poloostrov“), tedy „Kaiův mys“. Jméno se až do roku 1934 psalo Keina; tehdy bylo na popud Estonské pošty změněno na Käina kvůli velmi častým záměnám s městem Keila v adresách dopisů a ve směrování telegramů.[1]
Dějiny
První jmenná listinná zmínka o Käině (v podobě Keiniß) pochází až z roku 1522, bez přímého uvedení jména je však doloženo založení dřevěného kostela kolem poloviny 13. století. Käina tehdy ještě netvořila ani vesnici, nýbrž jako středisko rozptýlené farnosti sestávala jen z kostela a z farního statku. V roce 1556 prameny zmiňují též hostinec.
Postupný růst Käiny se zrychlil v 19. století. V 60. letech 19. století je v Käině založena škola, roku 1894 otevřen obecní dům, v městečku funguje továrna zpracovávající vlnu a zemědělské produkty. Růst pokračuje i za První republiky. S válečnými událostmi však přichází velký přeryv v životě městečka. První sovětská okupace v roce 1940 přinese první vlnu zatýkání a deportací, v bojích o ostrov na podzim 1941 je zničen kostel, továrna i řada dalších budov, následná nacistická okupace začíná hromadnou popravou údajných nepřátel říše, druhá sovětská okupace 1944 přináší další deportace a popravy, likvidaci dosavadních zemědělských struktur a zničení řady památkových budov. Käina však i v této době zůstávala po Kärdle druhým největším sídlem ostrova a důležitým centrem, takže dále rostla počtem obyvatel, rozlohou i stavebně (např. roku 1965 byla otevřena nová budova školy).
Plné možnosti dalšího rozvoje se Käině otevřely po obnovení estonské suverenity v roce 1991. S rostoucím turistickým ruchem ve městečku vyrostlo několik ubytovacích a stravovacích zařízení, od roku 1996 pracuje v Käině umělecká škola, käinská základní škola byla 1997 rozšířena v gymnázium.[2]
Pamětihodnosti
Dominantou městečka jsou zříceniny kostela sv. Martina. Jednolodní gotický kostel byl postaven v letech 1492-1515 na místě staršího dřevěného kostela, pravděpodobně vyhořelého. Kostel byl původně zasvěcen sv. Mikulášovi, teprve později sv. Martinovi, přičemž sv. Mikulášovi byl i nadále věnován jeden z bočních oltářů. Kostel byl opravován v roce 1660 a v prvních letech 18. století, 1859-1860 byl pak celkově přestavěn a rozšířen na jižní stranu, aby pojal rostoucí sbor (po přestavbě měl 600 míst k sezení). 14. října 1941 byl kostel během bojů o ostrov zasažen německou zápalnou bombou a z velké části zničen. Po válce již nebylo v podmínkách sovětské okupace možné jeho obnovení, evangelický sbor sv. Martina se dodnes schází v náhradní modlitebně v ulici Lootuse.
Mezi stavební památky patří rovněž budova obecního úřadu, postavená 1894 z nepravidelných žulových kvádrů ve stylu obvyklém na estonských ostrovech, a bývalý dům kostelníka, v němž se dnes nachází muzeum Rudolfa Tobiase.
Kultura a společnost
V Käině se nachází mateřská škola (Käina Lasteaed), spojená základní a střední škola (Käina Gümnaasium), zájmová umělecká škola (Käina Kaunite Kunstide Kool) a denní centrum pro postižené (Hiiumaa Puuetega Inimeste Koja Päevakeskus). Působí tu sbor Estonské evangelické luterské církve.
Významné osobnosti
Rodáci
- Johannes Haller (1865-1947), historik
- Rudolf Tobias (1873-1918), hudební skladatel
- Bernhard Haller (1874-1957), duchovní a sociolog
Obyvatelé
- Martin Gilläus (1610-1686), autor estonských písňových textů, působil v Käině 1647-1683 jako farář
- Mats Traat (1936–2022), spisovatel, žil v Käině 1958-1959
Pohřbeni
- Evald Otto Alexander von Stackelberg (1847-1909), admirál
Odkazy
Reference
- ↑ a b KASKOR, Vello. Hiiumaa ringteed. Tallinn: Maalehe Raamat, 2003. ISBN 9985-64-191-4. S. 188. (estonsky)
- ↑ TIKK, Ülo. Kuidas põhikoolist gümnaasiumiks saada?. Õpetajate Leht [online]. 1997-08-08 [cit. 2009-07-14]. Roč. 1997, čís. 28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-10.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Käina na Wikimedia Commons
- Käina v elektronickém průvodci Eestigiid.ee (estonsky)
- Käinské gymnázium (estonsky)
- Käinský evangelický sbor (estonsky)
Literatura
- KASKOR, Vello. Hiiumaa ringteed. Tallinn: Maalehe Raamat, 2003. ISBN 9985-64-191-4. S. 188–194. (estonsky)
Galerie
Celkový pohled na hlavní prostor kostela sv. Martina
Znovuzastřešené kněžiště kostela
Kříž nad někdejším vchodem do kostela
Budova käinského obecního úřadu
Käinské gymnázium
Řadový dřevěný dům v Käině
Média použitá na této stránce
Autor: Mmh, Licence: CC BY-SA 3.0
The ruins of the church in Käina, Hiiumaa, Estonia
Käina Martin's Church ruins, Käina, Hiiumaa, Estonia
Käina Martin's Church ruins, Käina, Hiiumaa, Estonia
Käina Martin's Church ruins, Käina, Hiiumaa, Estonia
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
maakonna asendikaart
Autor: Mmh, Licence: CC BY-SA 3.0
Toto je fotografie kulturní památky Estonské republiky číslo