Käthe Leichter

Käthe Leichter
Rodné jméno	Marianne Katharina Pick
Narození	20. srpna 1895 Vídeň
Úmrtí	17. března 1942 (ve věku 46 let) Ústav eutanazie v Bernburgu
Alma mater	Vídeňská univerzita Univerzita Heidelberg
Povolání	spisovatelka, ekonomka, odborářka a aktivistka za práva žen
Politická strana	Sociálně demokratická strana Rakouska
Nábož. vyznání	judaismus (do 1923)
Choť	Otto Leichter (od 1921)[1]
Děti	Henry O. Leichter[2] Franz S. Leichter
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Käthe Leichter (narozena jako Marianne Katharina Pick, 20. srpen 1895, Vídeň – 17. březen 1942, Bernburg) byla rakouská socioložka, sociálně demokratická politička a novinářka.

Život

Rodina

Narodila se jako Marianne Katharina Pick v rodině právníka Josefa Picka, jehož otec byl textilním průmyslníkem v Čechách,^[3] a jeho manželky Charlotty, rozené Rubinstein, která pocházela z rumunské bankéřské rodiny.^[3] Její starší sestra Valerie (Vally, 1894-1982) se provdala za hudebního skladatele Karla Weigla (1881-1949). Manželé Weiglovi uprchli před nacismem do Spojených států, kde Valerie působila jako hudebnice a muzikoterapeutka.^[4]

Vzdělání

Käthe vystudovala dívčí gymnázium ve Vídni (Beamtentöchter-Lyzeum), kde maturovala v roce 1914. Téhož roku začala studovat politickou ekonomii na Vídeňské univerzitě. Původně chtěla studovat na právnické fakultě, ale ženy byly v té době v Rakousku ještě vyloučeny ze studia práv. Ve volbě oboru studia ji ovlivnili právník a poslanec Říšské rady Julius Ofner, který byl přítelem jejích rodičů, a sociální reformátor Josef Popper-Lynkeus. Vedle studia pracovala jako vychovatelka dělnických dětí.

V roce 1917 přestoupila na univerzitu v Heidelbergu, ale v prosinci téhož roku byla na dobu války vypovězena z Německa a aby mohla v roce 1918 dokončit v Heidelbergu svůj doktorát, musela žádat o zvláštní povolení. Její dizertační práce o zahraničně-obchodních vztazích mezi Rakousko-Uherskem a Itálií získala nejvyšší ocenění.^[3]

Manželství

V roce 1921 se provdala za levicového aktivistu Otto Leichtera, se kterým se seznámila během války ve studentském socialistickém hnutí. Narodili dva syny, Heinze, narozeného v roce 1924, a Franze, narozeného v roce 1930. Otto Leichter pracoval jako redaktor rakouských socialistických novin Die Arbeiter-Zeitung. Käthe Leichter pracovala jako funkcionářka Sociálně demokratické strany Rakouska ve vídeňské dělnické radě.^[3] V letech 1919 až 1925 pracovala jako asistentka Otto Bauera ve Státní komisi pro socializaci.^[5] Od roku 1925 až do svého odvolání v roce 1934 vedla oddělení pro ženskou práci ve Vídeňské komoře práce (Wiener Arbeiterkammer).

Pracovala především v otázkách zaměstnanosti žen včetně sluhů a pracovníků v domácnosti, zemědělských pracovníků, kteří byli často vyloučeni ze zdravotního pojištění, pojištění v nezaměstnanosti a dalších dávek. Dále se jednalo o zaměstnanost vysokoškolsky vzdělaných žen. Tuto problematiku prezentovala prostřednictvím článků v tisku, knižních publikací, kurzů, přednášek a rozhlasových pořadů. Od roku 1929 se vysílaly půlhodinové pořady „Rozhlasová hodinka pro pracující ženy“ (Radiostunde für arbeitende Frauen), které se až do roku 1933 pravidelně zabývaly tématem ženské práce.^[5] Käthe Leichter byla první ženou, která byla v roce 1932 zvolena do podnikové rady pracovní komory. Tato její práce byla přerušena rakouskou občanskou válkou v roce 1934.^[3]

Věznění a smrt

Manželé Leihterovi se aktivně zapojovali do ilegální činnosti sociálně demokratiské strany po roce 1934. Po Anschlussu Rakouska Otto Leichter spolu se syny uprchl do Švýcarska. Pro Käthe se stala osudnou návštěva matky, se kterou se chtěla rozloučit před útěkem do Československa. Byla zatčena, následně v roce 1940 uvězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Ve vězení sepsala své paměti, které předala své přítelkyni Friedě Nödl.^[6] Byla zavražděna v Ústavu eutanazie v Bernburgu (Euthanasie-Anstalt Bernburg) dne 17. března 1942.^[5]

Připomínka

V roce 1949 byla na jení památku pojmenována Käthe-Leichter-Gasse ve Vídni - Hietzingu.

V roce 1988 byl po ní pojmenován obytný komplex ve 13. vídeňském obvodu, Auhofstrasse 152-156.

Od roku 1991 je udílena Cena Käthe-Leichter, rakouská státní cena za historii žen v dělnickém hnutí.

V roce 2006 byla na průčelí domu bývalé kanceláře Käthe Leichter v prvním vídeňském obvodu, Ebendorferstraße 7, připevněna pamětní deska.

V roce 2013 univerzita v Heidelbergu obnovila doktorát Käthe Leichter a odsoudila jeho zrušení v roce 1939 jako „nesnesitelnou nespravedlnost“.^[5]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Käthe Leichter na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Käthe Leichter
• FREIDENREICH, Harriet. Shalvi/Hyman Encyclopedia of Jewish Women [online]. Jewish Women's Archive, 1999-12-31 [cit. 2022-04-24]. Kapitola Käthe Leichter. (anglicky) 
• JAMMERNEGG, Lydia. Käthe Leichter : Frauen in Bewegung 1848–1938 [online]. Ariadne - Österreichische Nationalbibliothek, 2019 [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. (německy) 
• Käthe Leichter, socioložka a sociálně demokratická politička (1895–1942) [online]. Kalliope Austria, 2015 [cit. 2022-04-24]. Kapitola Věda je pro ženy: Významné kroky ze stínu mužů. Dostupné online. 
• Käthe Leichter [online]. Wien: Wien Geschichte Wiki, Wiener Stadt- und Landesarchiv, rev. 2021-02-26 [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. (německy)