Křížová výprava do Čech proti valdenským

Křížová výprava do Čech proti valdenským a katarům
konflikt: Křížové výpravy proti kacířům
Svatý Jiří bojuje s drakem, malba ve Svatojiřském sálu zámku Jindřichova Hradce, výzdoba Oldřicha III.
Trvání	1340
Místo	České království, Jindřichohradecké panství
Výsledek	neznámý, potlačení kacířů
Strany
Jindřichohradecké panství křížová výprava křížová výprava vyhlášená Benediktem XII. valdenští v Jindřichohradeckém panství
Velitelé
Oldřich III. z Hradce neznámí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křížová výprava proti valdenským (a katarům) do Čech (obecně proti „českým kacířům“) bylo neúspěšné vojenské a represivní tažení proti poddaným Oldřicha z (Jindřichova) Hradce, zejména tzv. valdenským. Výprava byla na jeho žádost vyhlášena papežem Benediktem XII. bulou dne 6. března 1340 a velení se osobně ujal sám pán z Hradce.

Historie

První zmínku o lidových kacířích v Čechách lze nalézt ve Zbraslavské kronice (1315). V letech 1315–1318 už v Čechách působili inkvizitoři. Právě v oné době se do Čech uchylovali ve velkém před pronásledováním zejména valdenští a beghardi a bekyně z německých zemí, takže většina českých kacířů byla německého původu. Valdenští se do jižních Čech, zejména na Jindřichohradecké panství, dostali prostřednictvím německé kolonizace z Bavorska a ze severního Rakouska^[1]. Patrně sem velká část valdenských věřících v podstatě prchla před útlakem, který měli v německy hovořících zemích. Ani v Čechách však nezůstali ušetřeni náboženské perzekuce a byli systematicky v několika vlnách pronásledováni, byť se hnutí šířilo převážně mezi německy hovořícím obyvatelstvem.^[2] Dle českého historika Petra Čorneje stanulo v letech 1335 až 1350 před inkvizitorem Havlem z Kosořic na 4 400 kacířů, z nichž každý dvacátý byl upálen.

V roce 1339 odcestoval z Čech jistý inkvizitor Gallus, který působil v okolí Prahy, za papežem do Avignonu a sebou vzal i Oldřicha z Hradce, který se na svém panství potýkal s rostoucími případy kacířství. Obvykle byli kacíři podezříváni z páchání krádeží a násilí na vzorných věřících. Na jejich žádost vyhlásil papež Benedikt XII. bulou dne 6. března 1340 křížovou výpravu, opatřenou privilegii srovnatelnými s poutěmi do Svaté země. Mezitím na Jindřichohradecku velké množství heretiků (včetně již obrácených, kteří se zřekli hereze) využilo situace a v Oldřichově nepřítomnosti napadlo panské sídlo, který útočníci vyplenili a vypálili, spolu s hradem následně padly za oběť i okolní vesnice a rovněž církevní majetek.

O výpravě z roku 1340 a jejím průběhu se nedochovaly bližší informace, jisté je ale to, že výprava proběhla a citelně poznamenala okolí Jindřichova Hradce a Landštejna, kdy se zdejší panství výrazně vylidnila tak, že na místě zbyl jen nedostatek pracovních sil k obdělávání půdy. Také pověst Českého království značně utrpěla. České země vešly ve známost jako útočiště kacířů. Do Jindřichova Hradce přichází Řád německých rytířů a zřizuje si zde své sídlo.

Odkazy

Reference

Literatura

• MOLNÁR, Amedeo. Valdenští: evropský rozměr jejich vzdoru. 2., rozš. vyd. Praha: Kalich, 1991. 399 s. ISBN 80-7017-384-X. Kapitola „Na českém jihu", s. 132–138. 
• VORLÍČEK, Petr. Inkvizitoři v Českých zemích v době předhusitské. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce: Mgr. Dušan Foltýn. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 2012. 83 s. Dostupné online. Kapitola „Havel z Kosořic nebo z Jindřichova Hradce, O. P.", s. 39–43. 

Související články

• Valdenští
• Křížové výpravy