Křemelná
| Křemelná | |
|---|---|
 Křemelná u Stodůlek | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 30,3 km |
| Plocha povodí | 171,6 km² |
| Průměrný průtok | 4,43 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-08-01-019 |
| Pramen | |
| na Šumavě v sedle mezi Můstkem a Jedlovou 49°12′18,72″ s. š., 13°15′37,02″ v. d. okolo 1130 m n. m. | |
| Ústí | |
| soutok s Vydrou 49°6′35,1″ s. š., 13°29′31,4″ v. d. 618,84 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Plzeňský kraj) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Otava | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křemelná je šumavská řeka v okrese Klatovy v Plzeňském kraji v České republice. Má délku 30,3 km, plochu povodí 171,6 km². Spolu s Vydrou je zdrojnicí řeky Otavy.
Název
Jméno je odvozeno priponou -ná z nářečního slova křemel „křemen, kámen, skála"; znamenalo „říčka s kamenitým dnem".[1]
Průběh toku
Pramení v Železnorudské hornatině, na jihozápadním svahu hory Jedlová v nadmořské výšce okolo 1139 m v lokalitě zvané Pod Hrabůvkou.[2][3][4] Často je pramen lokalizován na svahy jiných kopců obklopující pramennou oblast, např. na severní svah Pancíře,[5][6] či východní svah Můstku[7]. Zdrojová oblast a nejhořejší tok Křemelné jsou zde chráněny coby část přírodní rezervace Prameniště. Křemelná stéká z Pancířského hřbetu a protéká Kochánovskými pláněmi. Na nich vytváří převážně otevřené údolí s četnými slatěmi (I. zóna NP U Cettlovy hůrky) a meandry. V závěru svého toku, pod Stodůlkami se řeka hluboce zařezává do Svojšské hornatiny. Údolí přechází v kaňon, v korytě řeky jsou obří hrnce a peřeje. Tento charakter si řeka zachovává až k soutoku s Vydrou, jímž vzniká řeka Otava.
Křemelná protéká převážně hornatou krajinou a je zřejmě jedinou řekou v Česku, na jejímž břehu nestojí žádný dům.[8]
Větší přítoky
Křemelná má značně asymetrickou říční síť – na severu se tok řeky nachází v těsné blízkosti rozvodí s Ostružnou, Volšovkou, Radešovským a Pěkným potokem. Proto levostranné přítoky jsou jen krátké a jsou bezejmenné.
Všechny významné přítoky Křemelné jsou tudíž pravostrannými:
- Slatinný potok
- Jezerní potok
- Prášilský potok
- Mlýnský potok
- Plavební potok
Vodní režim
Hlásné profily:[9]
| místo | říční km | plocha povodí | průměrný průtok (Qa) | stoletá voda (Q100) |
|---|---|---|---|---|
| Stodůlky | 9,30 | 134,51 km² | 3,24 m³/s | 153,0 m³/s |
| Čeňkova pila | 0,00 | 171,60 km² | 4,43 m³/s | 209,0 m³/s |
Zajímavá místa na toku
Odkazy
Reference
- ↑ Ivan, LUTTERER, Milan MAJTÁN a Rudolf ŠRÁMEK. Zeměpisná jména Československa: Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982, s.163
- ↑ Pramen Křemelné. Národní registr pramenů a studánek [online]. Mladí ochránci přírody, z.s. [cit. 2019-12-20]. Dostupné online.
- ↑ Jedlová. www.tisicovky.cz [online]. Tisícovky s.r.o. | [cit. 2019-12-20]. Dostupné online.
- ↑ Putování nejhlubším kaňonem Šumavy. Česká divočina [online]. Hnutí Duha, 2017-06-27 [cit. 2019-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-20.
- ↑ JANOŠKA, Martin. Naše příroda: Řeka, u které nestojí jediný dům. Ekolist.cz [online]. BEZK, 2016-07-04 [cit. 2019-12-20]. Dostupné online. ISSN 1802-9019.
- ↑ ŠOBR, Miroslav. 5. Soutěž: Otava řeka (1. část) aneb Zasviť mi ty slunko zlaté... Soutěže města Strakonice [online]. Město Strakonice, 2008-04-04 [cit. 2019-12-20]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, Turistika cz. Křemelná. Turistika.cz [online]. Turistika.cz s.r.o. [cit. 2019-12-20]. Dostupné online.
- ↑ NEVRLÝ, Miloslav. Nejkrásnější sbírka krajiny České a Slovenské republiky. Horní Jiřetín: Alena Beňadiková, 2001. ISBN 80-903029-0-4.
- ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Stodůlky [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-21.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Křemelná na Wikimedia Commons - Stodůlky – aktuální vodní stav na stránkách ČHMÚ Archivováno 28. 9. 2008 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Soutok Vydry a Křemelné