Křemencova
| |||
|---|---|---|---|
.jpg) (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Část obce | Nové Město | ||
| Poloha | 50°4′44,28″ s. š., 14°25′1,38″ v. d. | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | Velík Křemenec | ||
| Další údaje | |||
| Kód ulice | 453650 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Křemencova ulice (dříve také Skřemenná nebo Poštovní ulice) se nachází na Novém Městě v Praze 1 v dřívější vsi Opatovice, a to mezi ulicemi V jirchářích[1] a Myslíkovou.
Historie
Název Křemencova ulice získala již roku 1419 po Velíku Křemenci, který zde měl počátkem v 15. století dům, zvaný Medulánský po starším majiteli, potom pojmenovaný Na Košících a U Fáfů.[2] Později byl název ulice zkomolen na Skřemenná, v 18. století se označovala také jako Poštovská nebo Stará Poštovská podle pravidelné trasy poštovních vozů jedoucích z Malé Strany přes ulici Karolíny Světlé (tehdy Novou poštovskou) a přes Karlovo náměstí směrem na Vídeň[3]. Zhruba ve dvou třetinách její 260 metrové délky ji kolmo protíná ulice Opatovická. Ve středověku byla ulicí jirchářů, kteří odtud až k řece zpracovávali kůže, činili je pomocí síranů. V období vydání císařských map stabilního katastru ulice nesla název Poštovská (v Čechách měření proběhlo v letech 1826–1830 a 1837–1843).
Domy a osobnosti
- Dům čp. 179/12 – bývalé reálné gymnázium, budova z let 1892-1894 od architekta Antonína Rosenberga. První české reálné gymnázium (později Masarykovo) bylo založeno 7. října 1871, ale do novostavby v Křemencově ulici se přestěhovalo až roku 1894 z důvodu nevyhovujících prostor v dřívějších objektech v Revoluční čp. 17 a ve Spálené čp. 24. Gymnázium přečkalo obě světové války, ale po nástupu komunismu bylo zrušeno a do budovy se nastěhoval Armádní umělecký sbor a po něm v roce 1952 Střední průmyslová škola chemická.
Stavební náklady byly vyčísleny na 260 188 zl. a původně se jednalo o budovu třípodlažní s břidlicovou střechou a v celém objektu byl zřízen vodovod na říční vodu. Škola měla také plynové osvětlení. Z původního projektu se ale nerealizovala stavba zadního příčného křídla, kde měly být nad sebou umístěny tělocvična a kaple. Mezi významné absolventy patřili například malíř Antonín Slavíček, spisovatelé Vladislav Vančura, Jiří Voskovec a Jan Werich, nebo skladatel J. B. Foerster. Do veřejného povědomí dům vstoupil svým kulturním odkazem: zde bylo roku 1920 ustaveno avantgardní uskupení Devětsil.[4].
Na místě gymnázia dříve stál dům knížete Karla Schwarzenberga, předka dnešního stejnojmenného politika.[5]
- Dvojdům čp. 183/9 a 1651/11 – pivovar s pivnicí U Fleků.[6]
Pivovar s pivnicí „U Fleků“ (dříve U Domažlíků, Na Křemenci, U Dvou strak) je jeden z nejznámějších a nejstarších českých pivovarů. První zmínka o existenci pochází již z roku 1499. Na začátku 17. století dům patřil Matěji Vranovci, který z náboženských důvodů emigroval a dům byl postoupen jeho švagru Janu Ulrichovi. Po bitvě na Bílé hoře byl dům zkonfiskován tehdejší majitelce Kateřině Ulrichovéa za Třicetileté války zpustl. Barokní přestavba proběhla v letech 1675-1700. Roku 1762 dům zakoupil Jakub Flekovský, jehož jméno nese pivovar dodnes. V 19. století objekt patřil rodině Pštrossových, v letech 1900-1905 byl přestavěn a vyzdoben sgrafity, malbami a nápisy od Ládi Nováka, a to v Rytířské síni, Akademické restauraci a Větší šenkovně. Od roku 1902 zde hrál loutkové divadlo Klub vlasteneckých přátel dr. Paříka a Třebenic.[2]. Roku 1911 zde pak parta chorvatských studentů vracející se z derby pražských „S“ založila chorvatský fotbalový klub HNK Hajduk Split.[7]
- Nárožní dům čp. 1647/II Křemencova 2 /Myslíkova 21, pozoruhodná novorenesanční architektura podle návrhu arch. Martina Bělského; ve výklencích 3. patra alegorické sochy Sochařství, Hudby, Architektury a Malířství, mezi nimi sgrafita. Počátkem 20. století zde bydlel JUDr. Alois Rašín[5], k atentátu však došlo až u jeho následujícího bydliště.
Zajímavost
Ulice Křemencova má podle legendy i svoje strašidlo. Prý zde dvakrát týdně o půlnoci projede černý kočár tažený čtyřmi koňmi od Vyšehradu a ztrácí se V jirchářích. Není prý slyšet dusot kopyt a v kočáru sedí duch mlynáře, jenž kdysi nakradl spoustu peněz a někde je zakopal. Nedojde pokoje, dokud se tyto peníze nenajdou a nepoužijí k dobrému užitku.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Veřejný dálkový přístup RUIAN - Ulice V jirchářích - detail. vdp.cuzk.cz [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2019-09-21]. Dostupné online.
- ↑ a b RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 626.
- ↑ Marek Lašťovka a kol.: Pražský uličník, I.díl, Libri Praha 1997, s.378
- ↑ KOLEKTIV SPCHŠ. Almanach ke 100. výročí školní budovy [online]. Praha: Střední škola průmyslová, 1994 [cit. 2019-08-15].
- ↑ a b RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 627.
- ↑ BAŤKOVÁ, Růžena. Umělecké památky Prahy II. Praha: Academia, 2001. 840 s. ISBN 8020006273. S. 249, 250.
- ↑ HNK Hajduk Split History [online]. [cit. 2019-08-15]. [:https://hajduk.hr/eng/history Dostupné online]. (Anglický)
- ↑ RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 628.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Křemencova na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Nové Město. Křemencova, od Myslíkovy.
Území zaniklé obce Opatovice a jaho okolí na císařském otisku mapy Stabilního katastru. Katastrální území Nové Město (Neustadt), výřez z mapového listu XVI., stav k roku 1852.