Křišťálová noc

Den poté – zničená výloha židovského obchodu
Pamětní známka NDR z roku 1963
Oběť atentátu, Ernst vom Rath

Říšský pogrom, někdy též označovaný jako Listopadový pogrom, byl protižidovský pogrom, který se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v nacistickém Německu, k němu připojeném Rakousku, v Sudetech a v Gdaňsku. Podílely se na něm paramilitantní jednotky SA (Sturmabteilung) a běžní Němci, zatímco německé úřady nečinně přihlížely.[1] Dříve používané označení Křišťálová noc (německy Kristallnacht), které je odvozeno od střepů rozbitého skla z oken a výloh židovských obchodů, domů a synagog, je přinejmenším v Německu a Rakousku považováno za cynické.[2][3]

Během Říšského pogromu bylo zabito podle nejčastěji zmiňovaného údaje 91 Židů, ale některé prameny uvádějí odlišná čísla. Zhruba 30 000 Židů bylo zatčeno a internováno v koncentračních táborech. Židovské domovy, nemocnice a školy byly ničeny a rabovány. Více než 100 synagog bylo vypáleno a zničeno bylo přes 7000 židovských obchodů.[4][5]

Záminkou pro pogrom byl atentát na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži, Ernsta vom Ratha, který spáchal židovský mladík Herschel Grynszpan. Pogrom následovala další ekonomická, politická a společenská perzekuce Židů, která vyvrcholila v  tzv. konečné řešení židovské otázky a holokaust.[6]

Příčiny

Bezprostřední záminkou pogromu byl atentát židovského mladíka Herschela Grynszpana na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, ke kterému došlo 7. listopadu 1938. Na následky zranění Ernst vom Rath 9. listopadu zemřel.[7]

Shodou okolností se právě 9. listopadu konala v Mnichově oslava výročí Pivnicového puče. Goebbels přednesl zprávu o úmrtí Ernsta vom Ratha a připojil nenávistný protižidovský projev vyzývající k pomstě. Účastníci si jeho vystoupení vyložili jako povel k zahájení pogromu.[7]

Následky

Během pogromu bylo zabito podle nejčastějšího zmiňovaného údaje 91 Židů. Podle francouzského historika P. Milzy bylo zabito více než sto Židů, zničeno 7 500 židovských obchodů, vypáleno 171 domů a 119 synagog. Následně odvlekli příslušníci SS 20 až 30 tisíc Židů do koncentračních táborů.[8]

Následujícího dne se v mnoha městech konaly demonstrace na podporu NSDAP a jejího vůdce. Například v Norimberku se této demonstrace účastnilo asi 100 000 lidí.[9]

Pogrom způsobil zvýšení exodu židovského obyvatelstva z nacistického Německa, který získal prakticky charakter útěku, a ještě více vyhrotila německo-židovské vztahy. Dodnes se vedou spory a dohady o tom, do jaké míry byl protižidovský pogrom spontánní a do jaké míry připravovanou akcí.

Zvláštní předpis později stanovil, že pojistné za škody utrpěné za Říšského pogromu připadne státu.[8] Za židovský majetek poškozený jednotkami SA, na který měl z pohledu Göringa nárok německý lid, byli naopak Židé ve Třetí říši donuceni zaplatit finanční částku ve výši 1 miliardy říšských marek. To představovalo přibližně 10 % příjmů státní pokladny za rok 1938; vražedná akce a následující administrativní zásahy (především 1. zákon o vyloučení Židů z hospodářského života) tak Třetí říši pravděpodobně zachránily před státním bankrotem, jenž roku 1938 akutně hrozil, a tím také umožnily Hitlerovi udržet se u moci a rozpoutat druhou světovou válku.[zdroj?]

Název získala Křišťálová noc podle rozbitých výloh židovských obchodů. Vypálena byla více než stovka synagog, včetně asi padesáti v českém pohraničí na územích, která byla několik týdnů před tím Mnichovskou dohodou připojena k Říši, například v Liberci, Jablonci, Opavě, Chebu, Františkových Lázních, Mariánských Lázních či Karlových Varech.

Reakce

Mezi Němci

Reakce nežidovského obyvatelstva Německa na pogrom se různily. V místech, kde k násilnostem a ničení docházelo, se shromažďovalo množství lidí, kteří většinou v tichosti přihlíželi. Místní hasičské sbory se omezily na zabraňování rozšíření plamenů ze synagog na okolní budovy. V Berlíně policejní důstojník Wilhelm Krützfeld zakázal příslušníkům SA zapálit Novou synagogu a později obdržel pouze výtku. Britský historik Martin Gilbert se domnívá, že „mnoho nežidovských obyvatel pociťovalo k těmto událostem odpor.“[10] Jeho názor podpořil očitý svědek dr. Arthur Flehinger, který popsal, že viděl „brečící lidi, koukající zpoza záclon.“[11] Rozsah zkázy byl tak velký, že s ním podle melbournského listu Argus mnoho Němců vyjádřilo nesouhlas a označilo jej za bezcitný.[12]

Biskup evangelicko-luterské církve v Durynsku a vůdčí představitel německého křesťanského hnutí, Martin Sasse, vydal krátce po pogromu soubor spisů Martina Luthera. Aplaudoval přitom pálení synagog a shodě okolností, že se tak stalo 10. listopadu, v den výročí Lutherova narození. Na Němce naléhal, aby dbali na slova „největšího antisemity své doby a člověka varujícího svůj lid před Židy.“[13] Diarmaid MacCulloch tvrdí, že Lutherův pamflet Von den Jüden und ihren Lügen (O Židech a jejich lžích) z roku 1543 byl „plánem“ pro Křišťálovou noc.[14]

V článku publikovaném večer 11. listopadu Goebbels připsal události Říšského pogromu „zdravým instinktům“ německého lidu. To dále rozvedl slovy: „Němci jsou antisemité. Nemají zájem, aby byla v budoucnu jejich práva omezována, či aby byli provokováni parazity židovské rasy.“[15]

Ze světa

Pogrom vyvolal mezinárodní pobouření. Zdiskreditoval pro-nacistická hnutí v Evropě a Severní Americe a způsobil pokles jejich podpory. Mnoho deníků pogrom odsoudilo a některé jej přirovnaly k vražedným pogromům v carském Rusku v 80. letech 19. století.

Britská vláda odsouhlasila během listopadu 1938 program pro 10 000 dětí uprchlíků (Kindertransport) a umožnila zjednodušený vstup do Velké Británie dětem od kojenců do věku 17 let bez doprovodu. Očekávalo se, že děti zůstanou v zemi pouze dočasně. Naproti tomu byly 17. května 1939 stanoveny podmínky přistěhovalectví do Britského mandátu Palestiny vypracováním MacDonaldovy bílé knihy (MacDonald White Paper).

Spojené státy americké odvolaly svého velvyslance v Německu (diplomatické styky však nepřerušily), zatímco další státy zpřísnily na protest své diplomatické vztahy s Německem. Ve Spojených státech byl 9. února 1939 v Kongresu podán návrh zákona (Wagner-Rogers Child Refugee Bill) na zvýšení kvóty přistěhovalců o celkem 20 000 židovských dětí do 14 let, k hlasování však nikdy nedošlo, protože bylo zablokováno.

Říšský pogrom byl zlomovým bodem ve vztazích mezi nacistickým Německem a zbytkem světa. Brutalita pogromu a politika německé vlády podporující násilí po jeho vypuknutí obnažila represivní povahu a rozšířený antisemitismus zakořeněný v Německu a obrátila světovou veřejnost proti nacistickému režimu.

Říšský pogrom jako zlomová událost

Pogrom povahu perzekuce Židů z ekonomické, politické a sociální na fyzickou, spojenou s mlácením, vězněním a vražděním. Tato událost je též často uváděna jako počátek holocaustu. Historik Max Rein v roce 1988 v této souvislosti napsal: „Křišťálová noc přišla (…) a všechno se změnilo.“[16]

Zatímco události listopadu 1938 předběhly formulaci konečného řešení židovské otázky (Endlösung der Judenfrage), předznamenaly blížící se genocidu. V období kolem tzv. Křišťálové noci vyzval deník SS Das Schwarze Korps k „ničení mečem a plameny“. Hermann Göring prohlásil na konferenci konané den po pogromu: „Židovský problém dosáhne vyřešení, pokud kdykoli v blízké budoucnosti budeme vtažení do války za našimi hranicemi – pak je zřejmé, že budeme muset s Židy provést konečné zúčtování.“[17]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kristallnacht na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GILBERT, Martin. Kristallnacht: Prelude to Destruction. [s.l.]: Harper Collins, 2006. Dostupné online. S. 42. (anglicky) 
  2. ↑ General Information, Preamble. Memorial Book for the Victims of National Socialism at the University of Vienna 1938 [online]. Universität Wien [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ CONNOLLY, Kate. Tensions high as Germany marks 85th anniversary of Nazi pogrom. The Guardian [online]. Guardian News & Media, 2023-11-09 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. ↑ BERENBAUM, Michael a kol. The World Must Know. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 49. (anglicky) 
  5. ↑ Gilbert, s. 30–33.
  6. ↑ The Hutchinson Encyclopedia 1998 edition. 18 (1998). vyd. England: Helicon Publishing, 1998. (Hutchinson Encyclopedias; sv. 1998). ISBN 1-85833-951-0. Kapitola Kristallnacht, s. 1199. (anglicky) 
  7. ↑ a b Křišťálová noc (1938). www.holocaust.cz [online]. Institut Terezínské iniciativy, 17. 3. 2021 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Pierre Milza, Pie XII. Paris: Fayard 2014, str. 198.
  9. ↑ J. Wollenberg, Niemand war dabei… str. 26
  10. ↑ Gilbert, op. cit., s. 70
  11. ↑ Dr. Arthur Flehinger, "Flames of Fury", Jewish Chronicle, 9 November 1979, p. 27, cited in Gilbert, loc. cit.
  12. ↑ "New Campaign Against Jews", The Argus, 11 November 1938
  13. ↑ Bernd Nellessen, "Die schweigende Kirche: Katholiken und Judenverfolgung", in Büttner (ed)Die Deutschen und die Judenverfolgung im Dritten Reich , p. 265, cited in Daniel Goldhagen'sHitler's Willing Executioners (Vintage, 1997).
  14. ↑ Diarmaid MacCulloch, Reformation: Europe's House Divided, 1490-1700. New York: Penguin Books Ltd, 2004, s. 666-67.
  15. ↑ Daily Telegraph, 12 November 1938. Cited in Gilbert, Martin. Kristallnacht: Prelude to Destruction. Harper Collins, 2006, p. 142.
  16. ↑ KREFELD, Stadt. Ehemalige Krefelder Juden berichten uber ihre Erlebnisse in der sogenannten Reichskristallnacht. Cited in Johnson, Eric. Krefeld Stadt Archiv: Basic Books, 1988. (Krefelder Juden in Amerika; sv. 3). S. 117. (anglicky) 
  17. ↑ Gilbert, s. 23.

Literatura

Monografie

  • ARNTZ, Hans-Dieter. "Reichskristallnacht". Der Novemberpogrom 1938 auf dem Lande. Aachen: Helios-Verlag, 2008. 196 s. ISBN 978-3-938208-69-4. (německy) 
  • DAWIDOWICZ, Lucy. The War Against the Jews: 1933–1945. Toronto: Bantam Books, 1991. 466 s. ISBN 978-0-553-34532-2. (anglicky) 
  • DOSCHER, Hans-Jurgen. Reichskristallnacht: Die Novemberpogrome 1938. Frankfurt am Main: Ullstein, 1988. 198 s. ISBN 978-3-550-07495-0. (německy) 
  • FRIEDLÄNDER, Saul. Nazi Germany and the Jews. Svazek 1: The Years of Persecution 1933–1939. New York: Harper Perennial, 1998. 464 s. Dostupné online. ISBN 0-06-092878-6. (anglicky) 
  • GERHARDT, Uta; KARLAUF, Thomas. Není cesty zpátky: Výpovědi očitých svědků o listopadových pogromech v roce 1938. Praha: Knižní klub, 2011. 320 s. ISBN 978-80-242-2994-2. 
  • GILBERT, Martin. Křišťálová noc: předehra záhuby. Překlad Petruška Šustrová. Praha: BB art, 2007. 286 s. ISBN 978-80-7381-028-3. 
  • GILBERT, Martin. The Holocaust: the Jewish tragedy. London: Collins, 1986. 959 s. Dostupné online. ISBN 0-00-216305-5. (anglicky) 
  • JOHNSON, Eric J. Nazi terror: the Gestapo, Jews, and ordinary Germans. New York: Basic Books, 1999. 636 s. Dostupné online. ISBN 0-465-04906-0. (anglicky) 
  • KORB, Alexander. Reaktionen der deutschen Bevölkerung auf die Novemberpogrome im Spiegel amtlicher Berichte. Saarbrücken: VDM, 2007. 108 s. ISBN 978-3-8364-4823-9. (německy) 
  • LAUBER, Heinz. Judenpogrom: "Reichskristallnacht" November 1938 in Grossdeutschland: Daten, Fakten, Dokumente, Quellentexte, Thesen und Bewertungen. Gerlingen: Bleicher, 1981. 254 s. ISBN 3-88350-005-4. (německy) 
  • MOSSE, George L. Toward the Final Solution: A History of European Racism. New York: Howard Fertig, 1978. 277 s. ISBN 0-86527-941-1. (anglicky) 
  • PÄTZOLD, Kurt; RUNGE, Irene. Kristallnacht: Zum Pogrom 1938. Köln: Pahl-Rugenstein, 1988. 260 s. ISBN 3-7609-1233-8. (německy) 
  • PEHLE, Walter H. Der Judenpogrom 1938: Von der "Reichskristallnacht" zum Völkermord. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 1988. 256 s. Dostupné online. ISBN 3-596-24386-6. (německy) 
  • SHIRER, William L. The Rise And Fall Of The Third Reich. New York: Simon & Schuster, 1990. 1264 s. ISBN 0671728695. (anglicky) 
  • SCHULTHEIS, Herbert. Die Reichskristallnacht in Deutschland nach Augenzeugenberichten. Bad Neustadt a. d. Saale: Rotter Druck und Verlag, 1985. 436 s. ISBN 3-9800482-3-3. (německy) 
  • SCHWAB, Gerald. The Day the Holocaust Began: The Odyssey of Herschel Grynszpan. New York: Praeger, 1990. 226 s. Dostupné online. ISBN 0-275-93576-0. (anglicky) 
  • STEINWEIS, Alan E. Kristallnacht 1938. Cambridge (Massachusetts): Harvard University Press, 2009. 214 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-03623-9. (anglicky) 
  • YAHIL, Leni. The Holocaust: the Fate of European Jewry, 1932–1945. Oxford: Oxford University Press, 1990. 808 s. Dostupné online. ISBN 0-19-504523-8. (anglicky) 

Periodika

  • KÁRNÝ, Miroslav. Pogrom zvaný Křišťálová noc. Roš chodeš. 11. 1998, s. 6–7. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-24.  Archivováno 24. 6. 2009 na Wayback Machine.
  • MAYER, Daniel. Křišťálová noc je i po sedmdesáti letech stále aktuálním mementem. Maskil. 2008, roč. 8, čís. 2, s. 2–3. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

The day after Kristallnacht.jpg
German citizens look the other way on nov. 10 1938, the day after Kristallnacht. What they see or don't want to see are destroyed Jewish shops and houses.
Ernst-vom-Rath.jpg
Ernst Eduard vom Rath (3 June 1909–9 November 1938) was a German diplomat, remembered for his assassination in Paris in 1938 by a Jewish youth, Herschel Grynszpan. The assassination triggered Kristallnacht, the "Night of Broken Glass".