Křišťan z Prachatic

Křišťan z Prachatic
Romantický obraz Křišťan z Prachatic návštěvou mistra Jana Husi od Věnceslava Černého
Narození	1368 Prachatice
Úmrtí	4. září 1439 (ve věku 70–71 let) Praha
Příčina úmrtí	morová nákaza
Národnost	česká
Alma mater	Karlova univerzita
Obory	astronomie, lékařství, matematika
Známý díky	pojednání o astrolábu, česká lékařská pojednání
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křišťan z Prachatic, latinsky Christianus de Prachaticz, (před rokem 1370 v Prachaticích – 5. září 1439 v Praze) byl český astronom, matematik, lékař a teolog, stoupenec Jana Husa.

Od roku 1386 studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde v roce 1388 složil bakalářské zkoušky a v roce 1390 zkoušky mistrovské. Na pražské univerzitě působil až do konce života, když byl několikrát zvolen děkanem filozofické fakulty a čtyřikrát rektorem univerzity. Od roku 1406 byl farářem a kazatelem v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském. Byl učitel a přítel Jana Husa, kterého podporoval v jeho reformátorských návrzích, po jeho smrti se přiklonil k umírněnému husitství.

Nejdůležitější část jeho díla tvoří dva astronomické spisy o astrolábu, De composicione astrolabii a De utilitate (usu) astrolabii, které si získaly ohlas i ve světě. Velkou popularitu si získal s českými spisy o lékařství, byl považován za odborníka na léčení moru, a herbářem. Napsal latinsky pojednání o pouštění žilou. Křišťan z Prachatic je autorem aritmetického spisu Algorismus prosaycus, jehož dobu vzniku se doposud nepodařilo přesně stanovit. Předpokládá se, že to bylo ve druhém desetiletí 15. století, tedy v době, kdy Křišťan z Prachatic napsal i své astronomické spisy.

Narodil se někdy v 60. letech 14. století (spekuluje se o letech 1366^[1] nebo 1368^[2]). V roce 1386 začal studovat na Karlově univerzitě, kde o dva roky později získal bakalářský titul a na konci desetiletí složil zkoušku na mistra svobodných umění. Poté nejspíše studoval na lékařské fakultě. Na artistické fakultě začal v roce 1392 přednášet matematiku; na počátku dalšího století byl zvolen děkanem a posléze arcikancléřem. Od roku 1405 byl farářem při kostele archanděla Michaela na Starém Městě pražském.

Učil na univerzitě v době, kdy se díky Jeronýmovi Pražskému začaly objevovat spisy Johna Wycliffa, které výrazně zde formovaly smýšlení intelektuálů. Již záhy se stal obhájcem Wycliffových myšlenek, a když Jan Hus navrhoval některé novátorské postupy v církvi, stal se z něj velký zastánce těchto novot. Jako farář u sv. Michala odmítl klatbu nad Janem Husem v roce 1411 a dokonce později v roce 1415 za ním přijel do Kostnice spolu s Petrem z Mladoňovic a Janem Kardinálem z Rejštejna jako vyslanec pražské univerzity z pověření Václava IV. Zde se mu podařilo navštívit Husa ve vězení a později byl na popud Michala de Causis zatčen; na přímluvu Zikmunda Lucemburského byl ovšem propuštěn.

Po návratu do vlasti lze sledovat jisté uklidnění a odvrácení se od radikálních reformistů. To mu přineslo oblibu u šlechty, která sice byla kališnická, ale podstatu svého bytí v reformě neviděla. Na druhé straně vyhrocené nepřátelství radikálů ho málem stálo život, když jeho faru přepadli stoupenci Jana Želivského. Po smrti Želivského pobýval několik let v Hradci, kam byl z Prahy vypovězen. Do Prahy se vrátil se Zikmundem Korybutovičem a po jeho pádu roku 1427 se musel vrátit do vyhnanství, odkud se vrátil na přelomu desetiletí.

Od této doby se dostal opět poněkud do popředí: v roce 1430 se zúčastnil kněžského shromáždění v Praze, později byl zvolen rektorem Pražské univerzity, v roce 1434 byl znovu přijat do katolické církve, 1437 byl zvolen administrátorem pražské arcidiecéze.

Zemřel při morové epidemii 4. září 1439.^[3]

Celé známé dílo čítající 56 prací a jejich edice zaznamenal Pavel Spunar.^[4] Svým významem je přirovnáván k svým současníkům Janu Šindelovi či Albíkovi z Uničova.^[5] Nejvýše je většinou stavěno jeho astronomické dílo, tedy především kvůli dvěma spisům o astrolábu, které nemají v českém prostředí obdoby a získaly si světový ohlas. Poté lékařské, které objemem tvoří největší podíl a které (jeho Lékařské knížky) tvořily základ pro oblíbený sborník lékařských rad nazývaný „Jádro“, velmi rozšířený byl i český herbář s latinskými názvy bylin. Latinsky se věnoval ve středověku oblíbenému pouštění žilou. A poté až matematické, v kterých se zabýval především poměrně novými arabskými číslicemi, jejich převodem a počítáním s nimi. Dnes méně vzpomínané jsou jeho botanická práce – zabýval se například roubováním stromů.

Ovšem ve své době se také proslavil jako prorok. Věnoval se astrologii (která měla velmi blízko k tehdejšímu lékařství). Z jeho teologických (polemických) děl se zachovalo pouze několik dopisů.^[6]

• Algorismus prosaycus^[7] – o algorismu, převodu římských čísel na arabská
• Computus chirometralis (cyrometricalis) – chronologická pomůcka k počítání na prstech ruky
• De composicio astrolabii – o sestrojení astrolábu
• De usu astrolabii^[8] – o užívání astrolábu
• De sanguinis minucione^[9] – o pouštění žilou
• Lékařské knížky^[10] – obecné lékařské rady
• Knihy o mocech rozličného kořenie – herbář

Jméno Křišťana z Prachatic bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Tento článek obsahuje text (licence CC-BY 3.0 Unported) ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma.

• HADRAVOVÁ, Alena, Hadrava, Petr. Křišťan z Prachatic: Stavba a užití astrolábu. 1. vyd. Praha: FILOSOFIA nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR, 2001. 518 s. 
• Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 212, 215, 216. 
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1023–1024. 
• NEJEDLÝ, Zdeněk. Křišťan z Prachatic. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1900. Svazek XV. S. 187–188.
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 377. 
• SMOLÍK, Josef. Mathematikové v Čechách od založení university Pražské až do počátku tohoto století. Praha: vl.n., 1864. Dostupné online. Kapitola Křišťan z Prachatic (Christannus), s. 11–14. 
• SPUNAR, Pavel. Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tomus 1. Warsaviae: Wydawnictwa IHN PAN, 1985. Kapitola Cristannus de Prachaticz, s. 116–132. (latina) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Křišťan z Prachatic na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Křišťan z Prachatic
• Křišťan z Prachatic v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 (nakl. Libri)