Křižovnická (Praha)

Křižovnická
Křižovnická ulice s blokem křižovnických domů
Umístění
Město	Praha
Městská část	Praha 1
Čtvrť	Staré Město
Poloha	50°5′14,36″ s. š., 14°24′54,34″ v. d.
Začíná na	Karlova, Karlův most, Smetanovo nábřeží
Končí na	Náměstí Jana Palacha
Historie
Pojmenováno po	Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou
Starší názvy	Kreuzherrengasse
Další údaje
Délka	asi 310 m
PSČ	110 00
Kód ulice	453790
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křižovnická ulice v Praze na Starém Městě v Praze vede od Křižovnického náměstí k náměstí Jana Palacha.

Průběh

Na jižní straně začíná Křižovnická ulice podjezdem pod historickými obytnými domy (Colloredo-mansfeldský palác) od Smetanova nábřeží a Křižovnickým náměstím u Staroměstské věže Karlova mostu začíná na křižovatce Karlovy ulice, Smetanova nábřeží. Průběh ulice určovala od 30. let 13. století hradební zeď opevnění Starého Města proti vodě, s Valentinskou bránou pod současným domem čp.71/I.

Nazvána je podle kláštera řádu křižovníků založeného v roce 1252, výstavba byla dokončena za panování krále Václava II. (1271-1305).

Celou východní stranu jižní části ulice (přibližně polovina celé délky ulice) lemuje fasáda budovy Klementina, původně jezuitské koleje založené v roce 1556, od roku 1990 sídla Národní knihovny České republiky.

Ulicí je vedena tramvajová trať a občasné linky autobusové dopravy MHD.

Historie a názvy

V první etapě osídlení stál příčně k této komunikaci Juditin most, zbudovaný v letech 1158-1172 a rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou jej do roku 1342 spravoval a vybíral z něj mýtné.^[1] Severní část ulice se od 17. do třetí čtvrtiny 19. století podle granátníků nazývala "Granátová" nebo "Malá Křižovnická", od roku 1870 se celá ulice nazývá "Křižovnická", německy pak Kreuzherrengasse.^[2]

Budovy, firmy a instituce

• Klášter křižovníků s kostelem sv. Františka z Assisi - Křižovnická 1^[3]
• kolej Klementinum s kostelem Nejsv. Salvátora, Salvátorská farní knihovna - Křižovnická 2^[4][5]
• městský dům - Křižovnická 3^[6]
• Vinárna U křižovníků – restaurace v historii proslulá jako centrum výtvarných umělců - disidentů, zvané Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, založená roku 1963, jejími zakladateli byli Karel Nepraš a Jan Steklík, členy např. Zbyšek Sion, Eugen Brikcius nebo Naděžda Plíšková^[7]
• škola – čp. 82/I Křižovnická 5, novorenesanční budova Měšťanské dívčí školy Na Rejdišti, arch. Josef Srdínko, v nikách u vchodu stály do roku 1990 protějškové sochy chlapce a dívky; nad portálem busta Tomáše Štítného, na druhém průčelí J. A. Komenského; od 1949 do 1990 (?) Střední zdravotnická škola
• Taneční konzervatoř hlavního města Prahy – čp. 81/I Křižovnická 7, novorenesanční školní budova Pedagogium postavena jako Učitelský ústav pro vzdělání učitelek, architekt František Schmoranz (1882-1885), na fasádě průčelí busty mladých žen a tři štítky se jmény Wenzig, Komenský, Svoboda^[8]. 11. října 1945 zde Jan Reimoser (Jan Rey) založil Taneční konzervatoř, která v budově sídlí dosud.
• Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze – čp. 80/I Křižovnická 9, Palachovo nám. 3^[9], novorenesanční budova, architekti František Schmoranz ml. a Jan Machytka (projekt 1882), škola otevřena roku 1885; na fasádě v pískovci tesané reliéfy a na deskách jména slavných mistrů oboru; v suterénu dochován fragment bastionu středověké městské hradby.
• Dům Na Kocandě - čp. 71/I Křižovnická 14, Kaprova 2^[10], novorenesanční nájemní dům, arch. Václav Sigmund; pamětní deska s bustou připomíná, že se zde roku 1890 narodil akademik Jaroslav Heyrovský. Při rekonstrukci domu v letech 2016–2017 archeologický výzkum v suterénu zachytil část staroměstské hradební zdi ze druhé čtvrtiny 13. století s ostěním Valentinské brány, která směřovala ke staroměstskému brodu přes Vltavu na Klárov.^[11]

Odkazy

Reference

Literatura

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Křižovnická, s. 629–638. 
• Pavel Vlček a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov I, Academia Praha 1996, s. 171–174

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Křižovnická na Wikimedia Commons