KOS (odbojová skupina)

Pamětní odznak skupiny KOS[1]
Vazební fotografie Miroslava Šáry (staršího) z Pankrácké věznice (rok 1944)[2]

KOS byla odbojová skupina působící v domácím protiněmeckém odboji za protektorátu. Původně se skupina nazývala "P", ale později se přejmenovala na KOS (Kázeň - Odvaha - Síla). Skupina byla již v průběhu roku 1942 infiltrována konfidenty gestapa a využívána Němci jako "volavčí siť" především ve službách protiparašutistického referátu. Na jaře 1943 byla skupina KOS silně narušena úderem protikomunistického referátu gestapa a k jejímu definitivnímu zániku pak došlo v létě 1944.[3][4]

Vedoucí a centra KOS

Jejím vedoucím byl Miloslav Šára (starší). [p 1] Místem schůzek odbojářů ze skupiny KOS byl pedikérský salon Miloslava Šáry (staršího) a jeho syna Miloslava Šáry (mladšího).[3] [p 2] Druhým místem ilegálních schůzek (od roku 1942) byl obchod "Hanačka".[3] [p 3] Jedním ze členů skupiny KOS byl i Josef Matějíček[3] a také odbojáři z ilegální skupiny "Ředitelství pošt" [p 4], kteří se na odbojovou skupinu KOS v určité fázi napojili, aby mohli pokračovat v odbojové činnosti.[3]

Konfidenti gestapa

Skupinu KOS zcela infiltrovali (a to již během roku 1942) konfidenti protiparašutistického referátu gestapa. Do řad odbojářů skupiny KOS se tak postupně včlenili následující konfidenti:[3]

Parašutisté

Byl to právě Jaroslav Nachtmann, kdo přivedl do pedikérského salonu rotného Karla Čurdu (pomocníka velitele paravýsadku OUT DISTANCE) a vydával jej za parašutistu Karla Vrbase.[3] Tento parašutista se zde "ukrýval" od poloviny roku 1942 až do ledna 1943.

Skupinu KOS využili nacisté rovněž v radiové protihře "Hermelin".[3] Zapojili to této "hry" i (ke spolupráci ochotného) parašutistu Václava Kindla (velitele paravýsadku INTRANSITIVE).[3] Dalším, kdo byl do této radiové hry Němci použit byl šifrant - četař Stanislav Srazil (paravýsadek ANTIMONY). [p 5]

V pedikérském salonu přespal jednu noc (11. února 1943) před svým zatčením parašutista František Pospíšil (velitel paravýsadku BIVOUAC).[3]. Sem jej doprovodil Karel Čurda, aby jej druhý den (12. února 1943) vydal do rukou gestapa.[3]

Zánik

V Praze 6 - Podbabě, na konci ulice "V Podbabě" (až u křižovatky s "Podbabskou" ulicí) nedaleko levého břehu Vltavy bývala (až do roku 1949) železniční zastávka "Podbaba".[3] Přestřelka mezi Josefem Matějíčkem (doprovázeným kapitánem Borisem Kasijevem) a příslušníky Schutzpolizei [p 6] dne 26. března 1943 měla tragickou dohru. Matějíček zde ještě unikl zatčení, ale při přestřelce ztratil aktovku s adresou pedikérského salonu (Ve Smečkách 1920/27 - Praha 1) - sídla skupiny KOS.[3] Josef Matějíček byl zatčen druhý den po přestřelce (27. března 1943) v obchodě "Hanačka" (druhé sídlo skupiny KOS).[3] Obě centra odbojové skupiny KOS byla prozrazena. Dílo zkázy dovršil protikomunistický referát gestapa svým rychlým zásahem proti odbojové skupině KOS, která tím byla výrazně poškozena. A tak paradoxně protikomunistický referát gestapa rozvrátil volavčí síť, kterou si pomocí svých konfidentů budoval referát protiparašutistický. K definitivní likvidaci odbojové skupiny KOS došlo v létě 1944.[3]

Šárové

Oba Šárové byli 27. března 1944 zatčeni gestapem. Miloslav Šára (mladší) následné věznění přežil a dožil se konce okupace. Nikoliv však jeho otec. Miloslav Šára (starší) byl popraven v pátek dne 20. října 1944 v 16:00 v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze.[10] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:

Pamětní odznak skupiny KOS

Jednoduchý odznak je zhotoven jako výlisek ze slabého bílého kovu. Jeho střed je tvořen červeně smaltovaným medailonem. Ve středu medailonu je (na červeném pozadí stojící) heraldická postava lva - státního znaku ČSR. Červený střed se lvem je "obalen" po celém obvodě modrým pásem - mezikružím, které nese v horní části nápis K.O.S. a v dolní části rozmezí letopočtů 1918-1945. Toto je popis malého "klopového" odznaku, určeného pro "běžné" nošení. Úplný odznak je poněkud složitější. Jeho základem je výše uvedený středový medailon. Ten je položený na ostré cípy hvězdice, které mají podobu husitského "bijáku". Mezi těmito ostrými a střechovitými paprsky jsou vloženy ploché mezipaprsky [1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Miloslav Šára (starší) (* 20. září 1901 v Praze - † 20. října 1944 v Praze) - štábní kapitán - byl bratrancem brigádního generála Václava Šáry (* 1893 – 1941), jedné z ústředních postav odbojové organizace Obrana národa. (Václav Šára byl popraven v průběhu prvního stanného práva dne 1. října 1941.)[2] Miloslav Šára (starší) byl vedoucí odbojové organizace KOS. Zatčen gestapem (spolu se svým synem Miroslavem Šárou (mladším)) dne 27. března 1944. Odsouzen k smrti pro politický delikt. Popraven v pátek 20. října 1944 v 16:00 v pankrácké sekyrárně v Praze pod pořadovým číslem 723. (Jeho syn Miloslav Šára (mladší) následné věznění přežil a dožil se konce okupace.)[3][2][5]
  2. ↑ Pedikérský salon se nacházel na adrese: Ve Smečkách 1920/27 - Praha 1[3]
  3. ↑ Obchod "Hanačka" se nacházel na adrese: Legerova 1917/13 - Praha 2 (V letech 1940 až 1945 se ulice Legerova jmenovala "Havlíčkova" - německy: Havliček - Strasse).[3]
  4. ↑ Ředitelství pošt - ilegální odbojová organizace jejíž jedno z center se nacházelo v dnes již neexistující budově "ředitelství pošt" v Kobrově ulici (Kobergasse) v Praze 5 (Dnešní - 2016 - Kobrova ulice má jinou zástavbu než měla Kobergasse za protektorátu, ale její lokalizace je přibližně identická s tehdejší Kobergasse.) Na podzim roku 1940 (přesněji od září 1940 do prosince 1940) se zde množil ilegální časopis V boj a týdeník "Kapitán Nemo". (Členové ilegální organizace "Kapitán Nemo" byli napojeni na Obranu národa (ON) přes štábního kapitána Václava Morávka a na ilegální KSČ přes Václava Sinkuleho.) Jedním z organizátorů výroby a distribuce ilegálních tiskovin byl i Jaroslav Kraitl, který byl v budově "ředitelství pošt" zatčen 13. ledna 1943 komisaři gestapa Erichem Pfitschem a Josefem Czutkou. Později ilegální skupina Ředitelství pošt pokračovala v práci a napojila se na odbojovou skupinu KOS.[3]
  5. ↑ Šifrant - četař Stanislav Srazil byl zrazen konfidenty Karlem Čurdou a Jaroslavem Nachtmannem a byl 16. ledna 1943 zatčen za nejasných okolností gestapem v Horní Kalné. Po věznění v Jičíně a na Pankráci byl přinucen (pod hrozbou represí vůči rodině) vydat šifrovací klíč a podílet se na radiové protihře "Hermelín" ("Hermelin"). I přes bedlivý dozor gestapa se mu podařilo odeslat smluvené znaky, jimiž Londýn varoval, že vysílá pod nátlakem.[9] (Srazil použil klíč, ale s obrácenými znaky.) Ačkoliv Srazilovy depeše obsahovaly varování, v Londýně (ve Vojenské radiové ústředně - VRÚ) se nechtěli smířit se ztrátou spojení. Je možné, že považovali varování za omyl. Další vysvětlení je, že se rozhodli vést s gestapem vlastní radiovou protihru nebo (ve snaze zachránit Srazilovi život[9]) na "hru" přistoupili a odpovídali mu fingovanými zprávami. Gestapo nakonec četaře Srazila odhalilo[9] a protože radiová hra nepřinášela ani jedné straně užitek, byla gestapem v lednu 1944 ukončena. Dne 16. dubna 1944 byl Stanislav Srazil převezen do Terezína a dne 20. dubna 1944 bez soudu popraven.
  6. ↑ Schutzpolizei (česky: Říšská ochranná policie) fungovala jako městská policejní síla Německa s úkolem dohlížet na dodržování zákonů a nařízení v německých městech.

Reference

  1. ↑ a b ALTMANN. Pamětní odznak odbojové skupiny K.O.S. [online]. forum.valka.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 773 až 782. Obsahuje rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík institucí: KOS - odbojová skupina). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 311, 360, 438, 494, 515, 607. 
  4. ↑ a b c d NOVOTNÁ, Marie. Zrádci nebo oběti? (Příspěvek k mentalitě českých odbojářů v období protektorátu Čechy a Morava). Praha, 2014 [cit. 2016-05-30]. 141 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Fakulta humanitních studií (Katedra Orální historie – soudobé dějiny). Vedoucí práce doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc.. s. 82, 83, 84. Dostupné online.
  5. ↑ Rejstřík popravených v pankrácké sekyrárně [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2016-05-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tak polemizuje Marek Wollner [online]. www.novarepublika.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-03. 
  7. ↑ Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu [online]. en.valka.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ ŠIMŮNEK, Michal. Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu (Jaroslav Nachtman) [online]. 2005-08-17 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Antimony na webu Československé obce legionářské (Jednota Mladá Boleslav). www.csol-mb.net [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. 
  10. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166, 167, 168, 174. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Literatura

  • Měřička, Václav August a Kounovský, Josef. Československá vyznamenání. Část 6. c, 2. národní odboj. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 1988. 80 s.
  • Měřička, Václav August. Československá vyznamenání. Část 6, 2. národní odboj. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 1984. 2 sv.

Související články

Média použitá na této stránce

Operace Anthropoid - Karel Čurda.jpg
Karel Čurda, jeden z atentátníků z operace Operace Anthropoid Čtete pozorně: Tato fotografie atentátníků na zastupujícího říškého protektora Reinharda Heydricha byla vytvořena vládou Velké Británie, a vzhledem k tomu, že ani jeden z atentátníků nepřežil konec roku 1942 (mimo Čurdy, který byl popraven roku 1947, ale i tak se jedná o událost více jak 50 let starou), splňuje tato fotografie veškeré podmínky Britského autorského práva pro vládní výtvory (Crown Copyright) a proto neexistuje jediný důvod, proč se nedá zařadit jako Public Domain.
Odznak.Odbojove.Skupiny.KOS.1918-1945.gif
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní odznak odbojové skupiny KOS, která působila v domácím protiněmeckém odboji za protektorátu. Původně se skupina nazývala "P", ale později se přejmenovala na KOS (Kázeň - Odvaha - Síla). Skupinu KOS zcela infiltrovali (a to již během roku 1942) konfidenti protiparašutistického referátu gestapa a vytvořili si z ní "volavčí síť". Na jaře 1943 dílo zkázy dovršil protikomunistický referát gestapa svým rychlým zásahem proti odbojové skupině KOS, která tím byla výrazně poškozena. A tak paradoxně protikomunistický referát gestapa rozvrátil volavčí síť, kterou si pomocí svých konfidentů budoval referát protiparašutistický.
Nestor.Holejko.(1902).gif
Nestor Holejko (* 28. října 1902) za protektorátu pracoval jako agent tajné policie nacistického Německa a jako konfident gestapa. Byl nasazován do protikomunistického a protiparašutistického referátu. Po druhé světové válce se dostal přes Švýcarsko do USA. Po útěku do USA sloužil v řadách americké Ústřední zpravodajské služby (CIA). Vypátrán byl až v šedesátých letech dvacátého století v USA.[1] Požadavek na vrácení Holejka do Československa (vznesený v roce 1968) byl Američany zamítnut. Do Československa tak Holejko nikdy vydán nebyl a v USA žil až do své smrti. Foto před rokem 1945.
Jaroslav.Zicha(xxxx-1945).gif
Jaroslav Žícha (* ? - † 1945 v Praze) spolupracoval dobrovolně jako konfident s protikomunistickým referátem gestapa již od roku 1939. Gestapo jej nejprve využilo proti vydavatelům ilegálního časopisu "V boj" a také proti odbojové skupině "Všeobecné národní hnutí" (známa spíše pod označením "Prstýnkáři"), na jejíž likvidaci měl nemalý podíl. Kromě likvidace ilegální odbojové skupiny "KOS" se podílel i na likvidaci skupiny "Plamen svobody". Jaroslav Žícha byl od roku 1943 členem volavčí sítě vybudované vedoucím protiparašutistického oddělení Willi Leimerem. Po skončení květnového povstání pražského lidu - asi 5 dní po osvobození v květnu 1945 spáchal údajně sebevraždu oběšením ve sklepě domu, kde bydlel. Foto datované před rokem 1945.
Jaroslav.Nachtmann(1915-1995).gif
Jaroslav Nachtmann (* 1915 - 1995) během protektorátu konfident gestapa. Dostával se do styku skoro se všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu. Po druhé světové válce byl předán sovětské vojenské rozvědce "Směrš", odvezen do Sovětského svazu, kde byl odsouzen a vězněn asi deset let v sibiřských pracovních táborech. V roce 1963 byl vrácen do ČSSR. I zde byl odsouzen a vězněn až do konce roku 1966. Již během věznění spolupracoval s komunistickou státní tajnou bezpečností (StB) a ve spolupráci s ní pokračoval až do svého prozrazení v roce 1968. V roce 1974 se vystěhoval do SRN, kde žil až do svých 79 let. Foto před rokem 1945.
Vazebni.Foto.1944.Miloslav.Sara.gif
Štábní kapitán Miroslav Šára (starší) (* 1901 - 1944) za protektorátu vedoucí odbojové organizace Kázeň - Odvaha - Síla (KOS), bratranec brigádního generála Václava Šáry (* 1893 - 1941) - jedné z ústředních postav vojenské ilegální organizace Obrana Národa (ON). Vazební fotografie z Pankrácké věznice v Praze, asi polovina roku 1944.