KOS (odbojová skupina)

Pamětní odznak odbojové skupiny KOS
Vazební fotografie Miroslava Šáry (staršího) z Pankrácké věznice (rok 1944)[1]

KOS byla odbojová skupina působící v domácím protiněmeckém odboji za protektorátu. Původně se skupina nazývala "P", ale později se přejmenovala na KOS (Kázeň - Odvaha - Síla). Skupina byla již v průběhu roku 1942 infiltrována konfidenty gestapa a využívána Němci jako "volavčí siť" především ve službách protiparašutistického referátu. Na jaře 1943 byla skupina KOS silně narušena úderem protikomunistického referátu gestapa a k jejímu definitivnímu zániku pak došlo v létě 1944.[2][3]

Vedoucí a centra KOS

Jejím vedoucím byl Miloslav Šára (starší). [p 1] Místem schůzek odbojářů ze skupiny KOS byl pedikérský salon Miloslava Šáry (staršího) a jeho syna Miloslava Šáry (mladšího).[2] [p 2] Druhým místem ilegálních schůzek (od roku 1942) byl obchod "Hanačka".[2] [p 3] Jedním ze členů skupiny KOS byl i Josef Matějíček[2] a také odbojáři z ilegální skupiny "Ředitelství pošt" [p 4], kteří se na odbojovou skupinu KOS v určité fázi napojili, aby mohli pokračovat v odbojové činnosti.[2]

Konfidenti gestapa

Skupinu KOS zcela infiltrovali (a to již během roku 1942) konfidenti protiparašutistického referátu gestapa. Do řad odbojářů skupiny KOS se tak postupně včlenili následující konfidenti:[2]

Parašutisté

Byl to právě Jaroslav Nachtmann, kdo přivedl do pedikérského salonu rotného Karla Čurdu (pomocníka velitele paravýsadku OUT DISTANCE) a vydával jej za parašutistu Karla Vrbase.[2] Tento parašutista se zde "ukrýval" od poloviny roku 1942 až do ledna 1943.

Skupinu KOS využili nacisté rovněž v radiové protihře "Hermelin".[2] Zapojili to této "hry" i (ke spolupráci ochotného) parašutistu Václava Kindla (velitele paravýsadku INTRANSITIVE).[2] Dalším, kdo byl do této radiové hry Němci použit byl šifrant - četař Stanislav Srazil (paravýsadek ANTIMONY). [p 5]

V pedikérském salonu přespal jednu noc (11. února 1943) před svým zatčením parašutista František Pospíšil (velitel paravýsadku BIVOUAC).[2]. Sem jej doprovodil Karel Čurda, aby jej druhý den (12. února 1943) vydal do rukou gestapa.[2]

Zánik

V Praze 6 - Podbabě, na konci ulice "V Podbabě" (až u křižovatky s "Podbabskou" ulicí) nedaleko levého břehu Vltavy bývala (až do roku 1949) železniční zastávka "Podbaba".[2] Přestřelka mezi Josefem Matějíčkem (doprovázeným kapitánem Borisem Kasijevem) a příslušníky Schutzpolizei [p 6] dne 26. března 1943 měla tragickou dohru. Matějíček zde ještě unikl zatčení, ale při přestřelce ztratil aktovku s adresou pedikérského salonu (Ve Smečkách 1920/27 - Praha 1) - sídla skupiny KOS.[2] Josef Matějíček byl zatčen druhý den po přestřelce (27. března 1943) v obchodě "Hanačka" (druhé sídlo skupiny KOS).[2] Obě centra odbojové skupiny KOS byla prozrazena. Dílo zkázy dovršil protikomunistický referát gestapa svým rychlým zásahem proti odbojové skupině KOS, která tím byla výrazně poškozena. A tak paradoxně protikomunistický referát gestapa rozvrátil volavčí síť, kterou si pomocí svých konfidentů budoval referát protiparašutistický. K definitivní likvidaci odbojové skupiny KOS došlo v létě 1944.[2]

Šárové

Oba Šárové byli 27. března 1944 zatčeni gestapem. Miloslav Šára (mladší) následné věznění přežil a dožil se konce okupace. Nikoliv však jeho otec. Miloslav Šára (starší) byl popraven v pátek dne 20. října 1944 v 16:00 v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze.[9] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:

Pamětní odznak skupiny KOS

Pamětní odznak skupiny KOS[10]

Jednoduchý odznak je zhotoven jako výlisek ze slabého bílého kovu. Jeho střed je tvořen červeně smaltovaným medailonem. Ve středu medailonu je (na červeném pozadí stojící) heraldická postava lva - státního znaku ČSR. Červený střed se lvem je „obalen“ po celém obvodě modrým pásem - mezikružím, které nese v horní části nápis K.O.S. a v dolní části rozmezí letopočtů 1918-1945. (Toto je popis malého „klopového“ odznaku, určeného pro „běžné“ nošení.) Úplný odznak (o rozměrech 33 x 33 mm) je poněkud složitější. Jeho základem je výše uvedený středový medailon. Ten je položený na ostré cípy hvězdice z postříbřeného bronzu, které mají podobu husitského „bijáku“. Mezi těmito ostrými a střechovitými paprsky jsou vloženy ploché „mezipaprsky“ [10]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Miloslav Šára (starší) (* 20. září 1901 v Praze - † 20. října 1944 v Praze) - štábní kapitán - pozn. nebyl v žádném blízkém příbuzenském vztahu s brigádním generálem Václavem Šárou (* 1893 – 1941), jedné z ústředních postav odbojové organizace Obrana národa. (Václav Šára byl popraven v průběhu prvního stanného práva dne 1. října 1941.)[1] Miloslav Šára (starší) byl vedoucí odbojové organizace KOS. Zatčen gestapem (spolu se svým synem Miroslavem Šárou (mladším)) dne 27. března 1944. Odsouzen k smrti pro politický delikt. Popraven v pátek 20. října 1944 v 16:00 v pankrácké sekyrárně v Praze pod pořadovým číslem 723. (Jeho syn Miloslav Šára (mladší) následné věznění přežil a dožil se konce okupace.)[2][1][4]
  2. ↑ Pedikérský salon se nacházel na adrese: Ve Smečkách 1920/27 - Praha 1[2]
  3. ↑ Obchod "Hanačka" se nacházel na adrese: Legerova 1917/13 - Praha 2 (V letech 1940 až 1945 se ulice Legerova jmenovala "Havlíčkova" - německy: Havliček - Strasse).[2]
  4. ↑ Ředitelství pošt - ilegální odbojová organizace jejíž jedno z center se nacházelo v dnes již neexistující budově "ředitelství pošt" v Kobrově ulici (Kobergasse) v Praze 5 (Dnešní - 2016 - Kobrova ulice má jinou zástavbu než měla Kobergasse za protektorátu, ale její lokalizace je přibližně identická s tehdejší Kobergasse.) Na podzim roku 1940 (přesněji od září 1940 do prosince 1940) se zde množil ilegální časopis V boj a týdeník "Kapitán Nemo". (Členové ilegální organizace "Kapitán Nemo" byli napojeni na Obranu národa (ON) přes štábního kapitána Václava Morávka a na ilegální KSČ přes Václava Sinkuleho.) Jedním z organizátorů výroby a distribuce ilegálních tiskovin byl i Jaroslav Kraitl, který byl v budově "ředitelství pošt" zatčen 13. ledna 1943 komisaři gestapa Erichem Pfitschem a Josefem Czutkou. Později ilegální skupina Ředitelství pošt pokračovala v práci a napojila se na odbojovou skupinu KOS.[2]
  5. ↑ Šifrant - četař Stanislav Srazil byl zrazen konfidenty Karlem Čurdou a Jaroslavem Nachtmannem a byl 16. ledna 1943 zatčen za nejasných okolností gestapem v Horní Kalné. Po věznění v Jičíně a na Pankráci byl přinucen (pod hrozbou represí vůči rodině) vydat šifrovací klíč a podílet se na radiové protihře "Hermelín" ("Hermelin"). I přes bedlivý dozor gestapa se mu podařilo odeslat smluvené znaky, jimiž Londýn varoval, že vysílá pod nátlakem.[8] (Srazil použil klíč, ale s obrácenými znaky.) Ačkoliv Srazilovy depeše obsahovaly varování, v Londýně (ve Vojenské radiové ústředně - VRÚ) se nechtěli smířit se ztrátou spojení. Je možné, že považovali varování za omyl. Další vysvětlení je, že se rozhodli vést s gestapem vlastní radiovou protihru nebo (ve snaze zachránit Srazilovi život[8]) na "hru" přistoupili a odpovídali mu fingovanými zprávami. Gestapo nakonec četaře Srazila odhalilo[8] a protože radiová hra nepřinášela ani jedné straně užitek, byla gestapem v lednu 1944 ukončena. Dne 16. dubna 1944 byl Stanislav Srazil převezen do Terezína a dne 20. dubna 1944 bez soudu popraven.
  6. ↑ Schutzpolizei (česky: Říšská ochranná policie) fungovala jako městská policejní síla Německa s úkolem dohlížet na dodržování zákonů a nařízení v německých městech.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 773 až 782. Obsahuje rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík institucí: KOS - odbojová skupina). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 311, 360, 438, 494, 515, 607. 
  3. ↑ a b c d NOVOTNÁ, Marie. Zrádci nebo oběti? (Příspěvek k mentalitě českých odbojářů v období protektorátu Čechy a Morava). Praha, 2014 [cit. 2016-05-30]. 141 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Fakulta humanitních studií (Katedra Orální historie – soudobé dějiny). Vedoucí práce doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc.. s. 82, 83, 84. Dostupné online.
  4. ↑ Rejstřík popravených v pankrácké sekyrárně [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2016-05-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Tak polemizuje Marek Wollner [online]. www.novarepublika.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-03. 
  6. ↑ Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu [online]. en.valka.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ŠIMŮNEK, Michal. Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu (Jaroslav Nachtman) [online]. 2005-08-17 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Antimony na webu Československé obce legionářské (Jednota Mladá Boleslav). www.csol-mb.net [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. 
  9. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166, 167, 168, 174. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  10. ↑ a b ALTMANN. Pamětní odznak odbojové skupiny K.O.S. [online]. forum.valka.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 

Literatura

  • Měřička, Václav August a Kounovský, Josef. Československá vyznamenání. Část 6. c, 2. národní odboj. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 1988. 80 s.
  • Měřička, Václav August. Československá vyznamenání. Část 6, 2. národní odboj. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 1984. 2 sv.

Související články

Média použitá na této stránce

Odznak.Odbojove.Skupiny.KOS.1918-1945.gif
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní odznak odbojové skupiny KOS, která působila v domácím protiněmeckém odboji za protektorátu. Původně se skupina nazývala "P", ale později se přejmenovala na KOS (Kázeň - Odvaha - Síla). Skupinu KOS zcela infiltrovali (a to již během roku 1942) konfidenti protiparašutistického referátu gestapa a vytvořili si z ní "volavčí síť". Na jaře 1943 dílo zkázy dovršil protikomunistický referát gestapa svým rychlým zásahem proti odbojové skupině KOS, která tím byla výrazně poškozena. A tak paradoxně protikomunistický referát gestapa rozvrátil volavčí síť, kterou si pomocí svých konfidentů budoval referát protiparašutistický.
Nestor.Holejko.(1902).gif
Nestor Holejko (* 28. října 1902) za protektorátu pracoval jako agent tajné policie nacistického Německa a jako konfident gestapa. Byl nasazován do protikomunistického a protiparašutistického referátu. Po druhé světové válce se dostal přes Švýcarsko do USA. Po útěku do USA sloužil v řadách americké Ústřední zpravodajské služby (CIA). Vypátrán byl až v šedesátých letech dvacátého století v USA.[1] Požadavek na vrácení Holejka do Československa (vznesený v roce 1968) byl Američany zamítnut. Do Československa tak Holejko nikdy vydán nebyl a v USA žil až do své smrti. Foto před rokem 1945.
Operace Anthropoid - Karel Čurda.jpg
Karel Čurda, jeden z atentátníků z operace Operace Anthropoid Čtete pozorně: Tato fotografie atentátníků na zastupujícího říškého protektora Reinharda Heydricha byla vytvořena vládou Velké Británie, a vzhledem k tomu, že ani jeden z atentátníků nepřežil konec roku 1942 (mimo Čurdy, který byl popraven roku 1947, ale i tak se jedná o událost více jak 50 let starou), splňuje tato fotografie veškeré podmínky Britského autorského práva pro vládní výtvory (Crown Copyright) a proto neexistuje jediný důvod, proč se nedá zařadit jako Public Domain.
Jaroslav.Zicha(xxxx-1945).gif
Jaroslav Žícha (* ? - † 1945 v Praze) spolupracoval dobrovolně jako konfident s protikomunistickým referátem gestapa již od roku 1939. Gestapo jej nejprve využilo proti vydavatelům ilegálního časopisu "V boj" a také proti odbojové skupině "Všeobecné národní hnutí" (známa spíše pod označením "Prstýnkáři"), na jejíž likvidaci měl nemalý podíl. Kromě likvidace ilegální odbojové skupiny "KOS" se podílel i na likvidaci skupiny "Plamen svobody". Jaroslav Žícha byl od roku 1943 členem volavčí sítě vybudované vedoucím protiparašutistického oddělení Willi Leimerem. Po skončení květnového povstání pražského lidu - asi 5 dní po osvobození v květnu 1945 spáchal údajně sebevraždu oběšením ve sklepě domu, kde bydlel. Foto datované před rokem 1945.
Odznak Odbojove Skupiny KOS.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC0
Pamětní odznak (o rozměrech cca 33 x 33 milimetrů) odbojové skupiny „K. O. S.“ je z postříbřeného bronzu s barevným smaltovým dekorem. Odbojová skupina „K. O. S.“ (zkratka z počátečních písmen sousloví: „klid-odvaha-síla“ či „kázeň-odvaha-síla“) působila v letech 1942 až 1944 v Praze, ve východních Čechách a na Plzeňsku, kde se soustředila na menší sabotáže a především na zpravodajskou činnost. Skupina byla však již od roku 1942 infiltrovaná gestapem a zneužívaná v akcích namířených proti domácímu i zahraničnímu protiněmeckému odboji. Dílčí zatčení některých členů skupiny pak proběhlo na jaře 1943, k definitivnímu rozbití skupiny gestapem nakonec došlo v roce 1944.
Jaroslav.Nachtmann(1915-1995).gif
Jaroslav Nachtmann (* 1915 - 1995) během protektorátu konfident gestapa. Dostával se do styku skoro se všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu. Po druhé světové válce byl předán sovětské vojenské rozvědce "Směrš", odvezen do Sovětského svazu, kde byl odsouzen a vězněn asi deset let v sibiřských pracovních táborech. V roce 1963 byl vrácen do ČSSR. I zde byl odsouzen a vězněn až do konce roku 1966. Již během věznění spolupracoval s komunistickou státní tajnou bezpečností (StB) a ve spolupráci s ní pokračoval až do svého prozrazení v roce 1968. V roce 1974 se vystěhoval do SRN, kde žil až do svých 79 let. Foto před rokem 1945.
Vazebni.Foto.1944.Miloslav.Sara.gif
Štábní kapitán Miloslav Šára starší (* 20. září 1901 Praha - † 20. října 1944 Praha) nebyl v žádném blízkém příbuzenském vztahu s brigádním generálem Václavem Šárou(1893–1941), jedné z ústředních postav odbojové organizace Obrana národa (ON), která působila na území Protektorátu Čechy a Morava. (Generál Václav Šára byl popraven v průběhu prvního stanného práva dne 1. října 1941.) Miloslav Šára starší (1901–1944) byl za protektorátu vedoucí odbojové organizace KOS (Kázeň-Odvaha-Síla). Byl zatčen gestapem (spolu se svým synem Miroslavem Šárou mladším) dne 27. března 1944; odsouzen k smrti pro politický delikt a popraven v pátek 20. října 1944 v 16:00 v pankrácké sekyrárně v Praze pod pořadovým číslem 723. (Jeho syn Miloslav Šára mladší následné věznění přežil; konce druhé světové války se dožil.) Vazební fotografie z Pankrácké věznice v Praze, asi polovina roku 1944.