K Mototechně
| |||
|---|---|---|---|
 (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Obvod | Praha 9 | ||
| Městská část | Praha 14 | ||
| Čtvrť | Hloubětín | ||
| Poloha | 50°6′17,68″ s. š., 14°32′3,75″ v. d. | ||
| Začíná na | ulice Hloubětínská a náměstí Ve Starém Hloubětíně | ||
| Končí na | slepé zakončení (pro pěší Poděbradská) | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | 1975 | ||
| Další údaje | |||
| PSČ | 198 00 | ||
| Kód ulice | 485845 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
K Mototechně je úzká ulice v Hloubětíně na Praze 14, která vede od náměstí Ve Starém Hloubětíně, kterým prochází ulice Hloubětínská, směrem k ulici Poděbradské, má však slepé zakončení, dále se dá projít jen pěšky. Nazvána je podle své polohy, dobře zásobená Mototechna "U Maškové" se v době socialismu nacházela nedaleko na adrese Hloubětínská 16/11. Ulice vznikla a byla pojmenována v roce 1975,[1] komunikace je ovšem mnohem starší a existovala už ve středověku. Po obou stranách jsou usedlosti, jejichž historii lze bezpečně vysledovat až do 16. století.
Budovy a instituce
- Usedlost čp. 18, Poděbradská 18/104, kdysi Wagnerovský grunt.
- Usedlost čp. 19, Poděbradská 19/106, kdysi Antochův grunt. Podle pověsti v tomto domě bydlel kuchařský rod Baštů. Jeden člen tohoto rodu připravoval pokrmy pro samotného císaře Rudolfa II. Kuchař to byl tak výtečný, že se od té doby dobrému jídlu říká bašta. Možná toho rčení pochází až z 19. století, kdy jiný člen téhož rodu vařil u hraběnky v Jirnech a zemřel jako devadesátiletý v roce 1935.[2][3]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu K Mototechně na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 290.
- ↑ Kniha o Praze 14: Hloubětín, Kyje, Černý Most a okolí. Příprava vydání Broncová Dagmar; redakce Šolcová Dominika, Spoustová Jitka, Horníčková Eva. Praha: Milpo, 2000. 104 s. ISBN 80-86098-16-8. S. 38.
- ↑ Nástin historie Hloubětína. Obvod Praha 9. Praha: Obvodní národní výbor Praha 9, 1969. 25 s. S. 13.
Literatura
- LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 290.
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: