Kabardo-čerkeština

Kabardo-čerkeština nebo kabardino-čerkeština (vlastní název Къэбэрдей-шэрджэсыбзэ nebo адыгэбзэ) je severozápadokavkazský jazyk Kabarďanů a Čerkesů. V Kabardsko-balkarské a Karačajsko-čerkeské republice Ruské federace má status úředního jazyka, dále je užíván v ruském Krasnodarském kraji a Adygejsku, v Turecku a na Blízkém východě. Počet mluvčích se odhaduje na 1,5 milionu, z toho 515 672 v Ruské federaci (sčítání lidu 2010). Kabardo-čerkeština se dělí na dva dialekty: kabardštinu a čerkeštinu.

Kabardo-čerkeština je některými lingvisty považována spolu s adygejštinou za jeden adygský jazyk. Sami Adygejci, Čerkesové a Kabarďané označují své jazyky společným termínem adygebze (адыгэбзэ).

První zápisy kabardo-čerkeštiny pocházejí z 18. století a jsou pořízeny arabským písmem. Po připojení Kabardska a Balkarska k Ruskému impériu byla ve 30. letech 18. století vytvořena první abeceda na základě cyrilice. Zásadní reforma přišla po vzniku Sovětského svazu, kdy se roku 1924 zavedla abeceda na základě latinky. O dva roky později vznikla mírně odlišná kabardo-čerkeská latinská abeceda v Sýrii. Roku 1936 byla na nátlak sovětského vedení, stejně jako u ostatní neslovanských jazyků SSSR, zavedena abeceda na základě upravené cyrilice. Při zápisu tímto systémem se užívalo neúměrné množství apostrofů, proto v roce 1938 proběhla další reforma, při které byla zavedena současná azbuka. Ta je kritizována pro užívání značného množství di, tri a tetragrafů (především písmeno кхъу). Návrh nové azbuky z roku 1970, který tento problém řešil, nebyl uveden do praxe.

• 
  rozšíření kabardo-čerkeštiny na Kavkaze (označeno k)
• 
  rozšíření kabardo-čerkeštiny v Turecku (označeno k)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kabardo-čerkeština na Wikimedia Commons