Kabelové tunely PREdistribuce v Praze

Dilatační úsek v kolektoru C1 nedaleko Senovážného náměstí

Kabelové tunely PREdistribuce v Praze jsou součástí podzemní infrastruktury energetické společnosti PREdistribuce a umožňují téměř neomezený, bezpečný a spolehlivý rozvod elektrické energie po Praze.[1] Jejich celková délka činí 26 km, je jich celkem 31, z čehož nejkratší tunel (kabelový tunel Smíchov) má délku pouhých 130 metrů, zatímco ten nejdelší (kabelový tunel Holešovice) měří 4 416 metrů.[1]

K čemu jsou

Kabelové tunely (nahrazující nadzemní elektrické vedení) slouží k uložení většího množství kabelů a to především v exponovaných místech tj. tam, kde jsou úzké a již „zaplněné“ chodníky (pod povrchem chodníků je vedena většina kabelů s napětím 22 kilovoltů) nebo tam, kde je třeba překonat nějaký stavební objekt (magistrála, železniční dráha, řeka apod.).[1] Kabely v tunelech se snadno udržují, opravují a nejsou ohroženy např. „překopnutím“. Historie jejich budování začala v 60. a 70. letech 20. století.[1] [p 1]

Jak se budují

Výstavbu tunelu předchází analýza území z hlediska jeho potenciální potřeby zásobování elektřinou.[1] Jejím výsledkem je určení potřebného počtu 22 kilovoltových a 110 kilovoltových kabelů.[1] Následuje obstarání potřebných povolení, tvorba dokumentace, provádí se geodetické zaměření a geologické posouzení.[1] [p 2] Podle zjištěného podloží se plánují konkrétní práce a po vypracování projektové dokumentace se tunely buď hloubí běžnými výkopovými pracemi (pokud nejsou moc hluboko pod povrchem) nebo se tunely razí (v případě desítek metrů pod povrchem).[1] Stěny hloubených tunelů jsou tvořeny monolitickými železobetonovými dílci.[1] Ražené tunely mají primární ostění ze stříkaného betonu a jejich stěny jsou na závěr vyztuženy ostěním z litého betonu v síle 20 cm.[1] Podchozí výška všech takovýchto tunelů je minimálně 210 cm a šířka 110 cm, což umožňuje pohodlný pohyb dospělého člověka.[1]

Jak se zprovozňují

V hotovém tunelu je následně budováno vystrojení (ocelové konstrukce pro uložení kabelů) a užitná elektroinstalace (pro měření a regulaci).[1] Kabely jsou nejprve prostě jen protaženy tunelem a pak jsou (patro po patru) zvedány směrem nahoru a umisťovány do cílových pozic na ocelové konstrukce.[1] (Ocelové konstrukce mají vzájemnou rozteč 1 metr aby nedošlo k tzv. „prověšování“ kabelů, při němž by mohla být narušena jejich izolace.[1]) Tunely jsou zakončovány vstupními jámami.[1] [p 3] Na jednom konci tunelu je obvykle transformovna, na druhé straně rozptylující se síť kabelů nebo druhá transformovna (to v případě dlouhých tunelů).[1]

Jak se o ně pečuje

O provoz kabelových tunelů PREdistribuce v Praze se stará celkem 10 údržbářů, dvě osoby v kanceláři a jeden správce.[1] Do přístupových jam vstupují buď po žebříku nebo sjíždějí výtahem.[1] Přístupové jámy jsou vybaveny jeřábovými dráhami, které slouží k manipulaci s těžkými břemeny (například s čerpadly).[1] Údržbáři kontrolují v kabelových tunelech pravidelně stav ocelových výstrojí, elektroinstalace a prvky měření a regulace.[1] Pozornost věnují i kontrole stavu betonového ostění a hladiny průsakové vody.[1] [p 4]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ První z nich (ve správě PREdistribuce) byl kabelový tunel Malešice v roce 1973.[1]
  2. ↑ Kabelové tunely (ve správě PREdistribuce) jsou budovány v hloubkách 2 až 140 metrů pod povrchem.[1]
  3. ↑ Nejhlubší je vstupní jáma J256 Čimice dosahující 141 metrů pod povrch.[1]
  4. ↑ Voda je přítomna ve značném množství především ve starších kabelových tunelech a je ji nutno odčerpávat.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y Kabelové tunely pod městem. PRE Fórum (časopis pro zákazníky společnosti Pražská energetika). Listopad, prosinec 2019, čís. 23, s. 10, 11. Registrace: MK ČR 13944. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kolektory Praha, 11.jpg
Autor: Honza Groh (Jagro), Licence: CC BY-SA 3.0
Diletační úsek v kolektoru C1 nedaleko Senovážného náměstí, Kolektory Praha, Praha