Kaibótei

Kaibótei typu A a B
Obecné informace
Uživatel	Japonské císařské námořnictvo
Typ	kaibótei
Lodě	Typ A: 2 jednotky spuštěny na vodu, nedokončeny Typ B: 22 zahájeno, nespuštěno[1]
Zahájení stavby	1945[1]
Spuštění na vodu	1945[1]
Uvedení do služby	–[1]
Technické údaje Typ A (kovový trup) [SP&E] – stíhač ponorek a eskortní plavidlo [NK] – nosič kaitenů
Výtlak	270,0 t 2/3 zkouškový [SP&E] 282,2 t 2/3 zkouškový [NK][1]
Délka	46,0 m mezi svislicemi 48,5 m na vodorysce 51,0 m celkem[1]
Šířka	5,4 m maximum pod vodoryskou[1]
Ponor	2,30 m [SP&E] 2,36 m [NK][1]
Pohon	2 diesely 800 k (588,4 kW)[1][p 1] 2 lodní šrouby[2]
Rychlost	15 uzlů (27,8 km/h) [NK][1]
Posádka	?
Výzbroj	1x 40 mm/60 typu 5 6x 25 mm/60 typu 96 (6xI) 4 vrhače hlubinných náloží [SP&E]: 60 hlubinných náloží [NK]: 4 hlubinné nálože 2 kaiteny[1]
Radar	1 přehledový radar 13-gó 1 detektor radaru (pravděpodobně E-27)[1][p 2]
Sonar	sonar typu 3 hydrofon typu 93[3]
Technické údaje Typ B (dřevěný trup)
Výtlak	285 t 2/3 zkouškový [SP&E] 290 t 2/3 zkouškový [NK][1]
Délka	35,0 m mezi svislicemi 39,5 m na vodorysce 40,25 m celkem[1]
Šířka	6,09 m maximum pod vodoryskou[1]
Ponor	2,43 m [SP&E] 2,45 m [NK][1]
Pohon	2 diesely 800 k[1][p 1] 2 lodní šrouby[4]
Rychlost	12,5 uzlu (23,15 km/h) [NK][1]
Posádka	?
Výzbroj	1x 40 mm/60 typu 5 6x 25 mm/60 typu 96 (6xI) 4 vrhače hlubinných náloží [SP&E]: 60 hlubinných náloží [NK]: 8 hlubinných náloží 1 kaiten[1]
Radar	1 přehledový radar 13-gó 1 detektor radaru (pravděpodobně E-27)[1][p 2]
Sonar	sonar typu 3 hydrofon typu 93[3]

Kaibótei (japonsky 海防艇 ~ člun pro obranu pobřeží) měly být malá válečná plavidla japonského císařského námořnictva projektovaná koncem druhé světové války jako typ A (甲型 Kó gata) s kovovým trupem a typ B (乙型 Ocu gata) s dřevěným trupem. Oba typy byly plánovány tak, aby mohly sloužit jako malá doprovodná plavidla a stíhače ponorek (vybavené 60 hlubinnými náložemi), či jako nosiče sebevražedných torpéd kaiten – v takovém případě měl typ A nést dva kaiteny a typ B jeden (u obou typů za cenu redukce nesených hlubinných náloží).^[1] Z osmdesáti objednaných člunů obou typů bylo rozestavěno celkem 24 jednotek, ale pouze dva čluny typu A byly před japonskou kapitulací spuštěny na vodu a žádný nebyl dokončen.

Pozadí vzniku

S postupem Spojenců v Pacifiku se Japonské císařství čím dál víc soustředilo na obranu vlastních Japonských ostrovů a pokrytí (a ochranu) dodávek strategických surovin z dobytých území do Japonska. Za tímto účelem byla do „programu válečného kruhu“ (マル戦計画 Maru sen keikaku) z roku 1944 zahrnuta v rámci kategorie pomocných plavidel (特務艇 tokumutei) i stavba relativně malých a jednoduchých člunů, označených jako kaibótei typu A a typu B.

Původně se mělo jednat o nosiče kaitenů pro útoky na spojenecké invazní jednotky a zajištění přesunů kaitenů mezi jednotlivými základnami. Navýšením počtu nesených hlubinných náloží místo kaitenů vznikla malá a jednoduchá protiponorková plavidla – někdy též klasifikovaná jako pomocné stíhače ponorek (klasifikační symbol „CHa“).^[1]

Typ A vycházel z projektu E 24 a typ B z projektu E 25.^[5]

Dvacet plánovaných jednotek typu A dostalo v rámci programu z let 1943-44 trupová čísla 1851 až 1870, zatímco pro šedesát plánovaných jednotek typu B byla vyhrazena čísla 1701 až 1760. Pro program výstavby z let 1944-45 se počítalo s dalšími 40 jednotkami typu B – k jejich objednání již ale nedošlo.^[6]

Typ A i typ B bylo možno stavět v menších soukromých loděnicích. V případě dřevěného typu B bylo možné dokonce využít kapacity loděnic, které se věnovaly stavbě dřevěných plavidel (konkrétně stavbě pomocných stíhačů ponorek třídy č.1 a pomocných hlídkových člunů třídy č.1). Kaibókany typu B je měly zcela nahradit a proto byly pomocné hlídkové čluny, jejichž stavba ještě nezačala, zrušeny a uvolněná kapacita loděnic měla být využita na stavbu kaibótei.^[1]

Prostředky na stavbu kaibótei byly uvolněny v rozpočtovém roce 1945.^[2][4]

Konstrukce

Trup a nástavby

Trup typů A i B se vyznačoval zvednutou přídí a snižující se zádí, přičemž hloubka trupu byla u ocelového typu A 3,5 m a u dřevěného typu B 2,95 m.^[1] Zvednutá příď měla zlepšovat plavbyschopnost na rozbouřeném moři a při vyšších rychlostech, zatímco snížení na zádi šetřilo hmotnost a usnadňovalo spouštění kaitenů. Paluba měla být průběžná po celé délce.

Přibližně v 1/3 délky paluby se nacházel dvoupatrový můstek na jehož zadní části se nacházel stěžeň nesoucí anténu metrového přehledového radaru 13-gó pro sledování vzdušných cílů a detektor radaru (pravděpodobně E-27).^{[1][p 2]}

Ačkoliv kaibótei měly být malá a jednoduchá plavidla, japonské loděnice v podmínkách válečného roku 1945 dokázaly dokončit pouze dva trupy typu A (č. 1 a č. 2) do takového stavu, že mohly být spuštěny na vodu.

Pohonný systém

Pohon u obou typů zajišťovala dvojice vznětových motorů o celkovém výkonu 800 koňských sil (588,4 kW).^{[p 1]} Typ A (ve verzi nosiče kaitenů) s nimi měl dosahovat rychlosti 15 uzlů (27,8 km/h), zatímco těžší a bachratější typ B pouze 12,5 uzlu (23,15 km/h).^[1]

Výzbroj

Hlavňová výzbroj byla u typů A i B stejná. Základ měl tvořit jeden nový jednohlavňový 40mm kanón typu 5 s hlavní délky 60 ráží umístěný na přídi. Protiletadlovou výzbroj doplňovalo šest jednohlavňových 25mm protiletadlových kanónů typu 96. Ty měly být u typu A rozmístěny následovně: jeden pár (levobok a pravobok) na zadní části můstku, druhý pár před komínem a třetí pár za komínem. U typu B byl rovněž přední pár umístěn na můstku, ale druhý pár se měl nacházet na úrovni komína a zadní pár o něco dál za komínem.^[1]

Protiponorkovou výzbroj u obou typů tvořily čtyři vrhače hlubinných náloží. U typu A se nacházely mezi můstkem a komínem, zatímco u typu B na zešikmené zádi za poslední dvojicí 25mm kanónů. V provedení nosiče kaitenů mohl typ A nést čtyři hlubinné nálože, zatímco typ B jich mohl nést osm. Ve variantě pro stíhání ponorek (tj. bez kaitenu) ale mohl typ A i B nést až 60 hlubinných náloží.^[1]

Jako nosiče kaitenů měly jednotky typu A nést dva kaiteny umístěné na skluzavkách na levoboku a pravoboku zadní části plavidel. Typ B měl nés pouze jeden kaiten a měl být vybaven pouze jednou skluzavkou na zádi.^[1]

Rozestavěné jednotky

Typ A

Zbývajících 18 jednotek bylo zrušeno ještě před zahájením stavby.^[1]

Typ B

Prvních šedesát jednotek typu B bylo objednáno pod čísly 1701 až 1760. Z nich ale pouze u 22 jednotek byl položen kýl, přičemž jako první byla zahájena stavba kaibótei č. 113 v Miho. Žádná z nich nebyla spuštěna na vodu a zbývajících 38 jednotek bylo zrušeno před zahájením stavby. Rovněž 40 dalších plánovaných jednotek bylo zrušeno před přidělením trupových čísel (tj. před objednáním).^[1][4][6]

Kromě výše zmíněných loděnic se na produkci kaibótei typu B měla podílet i loděnice v Jonago, ale stavba tam objednaných člunů nebyla zahájena.^[1]

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

• Kaibókan
• Hlídkový člun
• Stíhač ponorek

Literatura

• FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 61. (anglicky) 
• LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Japanese ‘Kaibokan’ Escorts, Part 3. In: GARDINER, Robert; GRAY, Randal. Warship. London: Conway Maritime Press, 10. 1984. ISBN 0-85177-308-7. ISSN 0142-6222. Svazek 32. Kapitola The Costal Defence Boats, s. 248–257. (anglicky)
• O'NEILL, Richard. Sebevražedné jednotky: Vývoj a použití speciálních útočných zbraní ve druhé světové válce. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-7191-048-1. S. 228 a 229. 
• JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 194. (anglicky) 

Externí odkazy

• NISHIDA, Hiroshi. A type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky) 
• NISHIDA, Hiroshi. B type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky) 
• TODA, Gengoro S. Kantei & Tokumukantei: Kaibotei [online]. tokusetsukansen.jpn.org [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (anglicky/japonsky)