Kajetan Mérey

Kajetan Mérey de Kapos Mére
Kajetan Mérey jako rakousko-uherský velvyslanec v Itálii (1911)
Kajetan Mérey jako rakousko-uherský velvyslanec v Itálii (1911)
Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii
Ve funkci:
1910 – 1915
PředchůdceJindřich Lützow
Nástupcepřerušení diplomatických styků
První sekční šéf na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí
Ve funkci:
1904 – 1907
PředchůdceJindřich Lützow
NástupceGuido von Call

Narození16. ledna 1861
Vídeň
Úmrtí2. února 1931 (ve věku 70 let)
Vídeň
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesediplomat
CommonsKajetan Mérey von Kapos-Mére
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kajetan Mérey de Kapos Mére (16. ledna 1861, Vídeň2. února 1931, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Přes třicet let působil na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí, kde byl mimo jiné prvním sekčním šéfem (1904–1907). Před první světovou válkou byl rakousko-uherským velvyslancem v Itálii (1910–1915).

Životopis

Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny připomínané od 13. století, byl synem státního úředníka Alexandra Méreye (1834–1927). Kajetan absolvoval gymnázium, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii a nakonec získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě. V roce 1884 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde působil řadu let s několika přestávkami. V letech 1885–1886 zastával nižší posty v Bělehradě a Bukurešti, v letech 1891–1893 působil v Paříži, následně krátce v Istanbulu. V roce 1899 se zúčastnil mírové konference v Haagu a o dva roky později získal titul vyslance, i když nadále pracoval ve Vídni na ministerstvu zahraničí. V roce 1904 byl jmenován c.k. tajným radou a v letech 1904–1907 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí. V roce 1907 byl delegátem na druhé konferenci v Haagu, poté nastoupil dlouhodobou dovolenou. V letech 1910–1915 byl rakousko-uherským velvyslancem v Římě, kde jeho mise skončila s vyhlášením válečného stavu mezi Itálií a Rakouskem-Uherskem (od léta 1914 jej ve funkci velvyslance dlouhodobě zastupoval Karl Macchio. Jako zástupce ministerstva zahraničí byl delegátem na mírových jednáních v Brest-Litevsku. Po rozpadu monarchie žil v soukromí. Během diplomatických služeb získal velkokříž Leopoldova řádu (1907) a za první světové války obdržel Válečný kříž Za občanské zásluhy (1916).

Odkazy

Literatura

  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
  • ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce