Kakadu tenkozobý

Jak číst taxoboxKakadu tenkozobý
alternativní popis obrázku chybí
Kakadu tenkozobý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďkakaduovití (Cacatuidae)
Rodkakadu (Cacatua)
Binomické jméno
Cacatua tenuirostris
(Kuhl, 1820)
Areál rozšíření (nativní červeně, introdukovaná populace modře)
Areál rozšíření (nativní červeně, introdukovaná populace modře)
Areál rozšíření (nativní červeně, introdukovaná populace modře)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakadu tenkozobý (Cacatua tenuirostris) je druh papouška z čeledi kakaduovití (Cacatuidae), jenž se endemicky vyskytuje v Austrálii. Vyznačuje se bělavým zbarvením peří s jásavě červeným opeřením na hrdle a před očima, světle modrým neopeřeným očním kroužkem a výrazně prodlouženým horním zobákem.

Systematika

Druh formálně popsal německý přírodovědec Heinrich Kuhl v roce 1820.[2] Nejsou rozeznávány žádné poddruhy.[3] Druhové jméno tenuirostris pochází z latinského tenuis (tenký) a -rostris (-zobý).[4] České druhové jméno je tedy doslovným překladem vědeckého jména.

Kakadu tenkozobý se řadí do rodu Cacatua, resp. podrodu Licmetis, který zahrnuje úzce příbuzné druhy kakaduů z Austrálie a jihovýchodní Asie.[5]

Výskyt

Detail hlavy

Kakadu tenkozobý se přirozeně vyskytuje v oblasti jihozápadního Nového Jižního Walesu, jihovýchodní Jižní Austrálie a v západní a jižní Victorii. V době příchodu Evropanů na australský kontinent měl nicméně mnohem větší rozšíření zasahující do povodí řek Darling a Murrumbidgee a na jihovýchod až k poloostrovu Mornington jižně od Melbourne. Z těchto oblastí však vymizel patrně následkem hned několika faktorů, a sice kvůli klimatickým změnám, přeměně krajiny na zemědělská pole, úbytku hnízdních příležitostí následkem kácení lesů (hlavně blahovičníků pobřežních (Eucalyptus camaldulensis)) i přímých odlovů pro chov nebo odstřelů místními farmáři z důvodu negativního vlivu na úrodu.[6]

Dvojice při krmení na zemi

V 70. letech 20. století australská vláda pochytala větší počet kakaduů tenkozobých v zemědělských oblastech, kde působili škody. Tito ptáci byli poté prodáni jako domácí mazlíčci, na které se však úplně nehodí a jejich majitelé je proto začali vypouštět zpět do volné přírody.[7] Kakaduové tenkozobí se tak v mnoha oblastech uchytili a lokální populace se dnes nachází ve všech australských státech včetně velkých měst jako je Perth.[8] Místní populace se nachází i v Tasmánii, kde byl kakadu tenkozobý poprvé zaznamenán v roce 1982.[7]

Biotop druhu utváří zalesněné oblasti, savany, pastviny, stejně jako městské parky; oblíbená hnízdiště představují blahovičníky.[9]

Popis

Kakadu tenkozobý dosahuje velikosti 38 až 41 cm a vyznačuje se bělavým zbarvením peří s jásavě červeným opeřením na hrdle a před očima, stejně jako výrazně prodlouženým horním zobákem.[10] Oční kroužek je neopeřený, takže prosvítá světle modrošedá kůže. Oči jsou hnědé, nohy šedé.[11]Pohlavní dospělosti dosahuje ve 3–4 letech a v přírodě jeho věk může činit až 50 let.[9]

Biologie a ekologie

Zatímco v době hnízdního období se vyskytuje v páru, mimo dobu hnízdění může tvořit hejna až o 50 a více jedincích.[11] U bohatých potravních zdrojů může utvářet hejna o stovkách a dokonce tisících jedinců, a v některých zemědělských částech Austrálie je tak považován za škůdce.[6] Hejna kakaduů lze jen stěží přehlédnout z důvodu hlasitého jódlovacího hlasového projevu. Krmí se převážně na zemi, kde se snáší časně z rána, někdy ještě před východem slunce, ze svých hřadovišť na stromech. Během krmení hejna zůstává několik jedinců poblíž na vyvýšených místech na stráži. Živí se semeny, kořínky a pupeny, nezřídka sezobne i hmyz nebo larvy. K jejich vyhrabávání používá svůj silný zobák, kterým oře jako s pluhem, a odkrývá tak v zemi potravu. Horní čelist se tímto rychle opotřebí, avšak průběžně dorůstá. Opeření kakadua tenkozobého se během krmení často zbarví do tmavších barev, jak se na něj lepí půdní prach. Do korun stromů se vrací kolem soumraku.[11][6]

Hejno kakaduů tenkozobých

Jedná se o stálý druh, i když pohnízdní rozptyl či potulky nehnízdících ptáků jsou běžné. K zahnízdění dochází mezi červencem a prosincem, nejčastěji v září a říjnu. Hnízdí v dutině vzrostlých stromů (velmi často blahovičníků) v blízkosti vodního zdroje. Může zahnízdit i ve skalních štěrbinách na útesech. Samice klade 2–4 bílá vejce na dno hnízdní dutiny, doba inkubace trvá 24–29 dní.[6] Inkubují oba partneři – samec přes den, samice v noci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči.[11] K výletu z hnízda, kterého se většinou dožije jen jedno mládě, dochází ve věku kolem 7 týdnů. Rodiče svého potomka nadále krmí po další 3 týdny po výletu z hnízda, načež dochází k potravnímu osamostatnění.[6]

Ohrožení

Patří mezi málo dotčené druhy, přičemž jeho celková populace podle Mezinárodního svazu ochrany přírody dokonce vzrůstá. Podle odhadu z roku 1987 celková populace dalece přesahuje 100 000 párů.[12]

Vzhledem k tomu, že kakadu tenkozobý se může sdružovat do ohromných hejn u pěstovaných plodin, dostává se občas do konfliktu s farmáři.[8] V červenci 2019 v Adelaide došlo k otravě kolem 60 kakaduů tenkozobých.[13][14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ KUHL, H.; CURIOSORUM, Academia Caesarea Leopoldino-Carolina Naturae. Conspectus Psittacorum. In: Nova acta physico-medica Academiae Caesareae Leopoldino-Carolinae Naturae Curiosum. Svazek t.10=Bd.2 (1820-1821) [Lacks:Tab.LII]. Bonn: [s.n.], 1820–1821. Dostupné online. S. 88. 
  3. ↑ Parrots, cockatoos. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 381. (anglicky) 
  5. ↑ BROWN, David M.; TOFT, Catherine A. Molecular Systematics and Biogeography of the Cockatoos (Psittaciformes: Cacatuidae). The Auk. 1999-01, roč. 116, čís. 1, s. 141–157. Dostupné online [cit. 2024-02-24]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4089461. 
  6. ↑ a b c d e JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. S. 287-288. (anglicky) 
  7. ↑ a b Bird of the month: Long-billed and Little Corella – Connecting Country. connectingcountry.org.au [online]. [cit. 2024-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-24. 
  8. ↑ a b Corellas one of Perth's worst pests. The West Australian [online]. 2010-04-27 [cit. 2024-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-24. (anglicky) 
  9. ↑ a b VANČUROVÁ, J. Cacatua tenuirostris (Kuhl, 1820); kakadu tenkozobý | BOTANY.cz [online]. 2024-01-06 [cit. 2024-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-24. 
  10. ↑ CAMPBELL, Iain; WOODS, Sam; LESEBERG, Nick. Birds of Australia: A Photographic Guide. Princeton: Princeton University Press, 2014. 392 s. ISBN 1400865107, ISBN 9781400865109. S. 184. 
  11. ↑ a b c d Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 283. (anglicky) 
  12. ↑ Cacatua tenuirostris [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2024-02-20]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684820A93048181.en. (anglicky) 
  13. ↑ BOTE, Joshua. Dozens of birds fall from the sky like 'a horror movie.' They were poisoned, experts say. USA TODAY [online]. [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ZHOU, Naaman. 'Like a horror movie': Dozens of corellas dead after falling from sky in suspected poisoning. The Guardian. 2019-07-12. Dostupné online [cit. 2024-02-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Literatura

  • JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky) 
  • SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Cacatua tenuirostris -Melbourne -many feeding-8.jpg
Autor: Geoff Penaluna from Australia, Licence: CC BY 2.0
Several Long-billed Corellas eating food on the ground in Melbourne, Australia.
Cacatua tenuirostris -Joondalup-8-3c.jpg
Autor: , Licence: CC BY 2.0
Two feral Long-billed Corellas (also known as Slender-billed Corella) on short grass at Joondalup Bird Park, Western Australia. The parrot on the left is using its beak to dig for food.
Long-billed Corella.jpg
Autor: JJ Harrison (https://www.jjharrison.com.au/), Licence: CC BY-SA 3.0
A Perched Long-billed Corella (Cacatua (Licmetis) tenuirostris)
Bird range long-billed corella.png
Autor: User Kiwifruitboi on en.wikipedia, Licence: CC BY-SA 3.0

Popis

Distribution map of the Long-billed Corella Cacatua tenuirostris

  • Red: native
  • Blue: feral

Based on Image:BlankMap Australia.png

Kiwifruitboi 10:11, 10 January 2006 (UTC)
Long-billed corella in Melbourne.jpg
Autor: Amara Bharathy, Licence: CC BY-SA 4.0
Long-billed corella in Melbourne