Kakariki norfolcký

Jak číst taxoboxKakariki norfolcký
alternativní popis obrázku chybí
Kakariki norfolcký
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďalexandrovití (Psittaculidae)
Rodkakariki (Cyanoramphus)
Binomické jméno
Cyanoramphus cookii
(Gray, 1859)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakariki norfolcký (Cyanoramphus cookii) je papoušek z čeledi alexandrovití (Psittaculidae) endemický ostrovu Norfolk. Občas se považuje za poddruh kakarikiho rudočelého, kterému je velmi podobný. Původně byl hojně rozšířen po celém ostrově Norfolk, avšak zavlečení krys a koček, úbytek přirozeného prostředí, kompetice o potravu s krysami a kompetice o hnízdní stanoviště s introdukovanými ptáky způsobily jeho takřka úplné vymizení. Jeho populace se odhaduje na desítky, případně nižší stovky jedinců.

Systematika

Druh poprvé popsal George Robert Gray v roce 1859[1] na základě exempláře ze sbírky sběratele Williama Bullocka. Gray druh pojmenoval Platycercus Cookii a chybně poznamenal, že se jedná o papouška z Nového Zélandu.[2] Druhové jméno druhu cookii odkazuje k Jamesi Cookovi, který papouška na Norfolku zahlédl již v roce 1774 a napsal o něm, že stejní papoušci se vyskytují i na Novém Zélandu.[3] V roce 1862 Gray popsal papouška z ostrova Norfolk, kterého pojmenoval jako Platycercus rayneri po dodavateli exempláře, kterým byl jakýsi Mr Rayner.[4] V roce 1891 italský ornitolog Tommaso Salvadori potvrdil, že oba taxony jsou synonymní a v obou případech se jedná o kakarikiho z ostrova Norfolk.[5]

Status kakarikiho norfolckého byl v minulosti hojně diskutován a v literatuře se dodnes objevuje, že se jedná o poddruh kakarikiho rudočelého, Cyanoramphus novaezelandiae cooki[6] (viz např. Forshaw (2017)[7]). Studie DNA z roku 2001 nicméně ukázala, že kakariki norfolcký je geneticky jasně odlišitelný klad od kakarikiho rudočelého a měl by se považovat za samostatný druh.[8]

Popis

Jedná se o poměrně velkého zeleného papouška s nápadným karmínově zbarveným čelem a karmínovými obličejovými páskami. Vzezřením je v podstatě totožný s kakarikim rudočelým, viz tamějsí popis.

Biologie

Hřaduje většinou na hnízdišti, avšak může hřadovat i v jiných dutinách nebo v husté vegetaci. Nedospělí, méně zkušení jedinci mohou občas hřadovat i v otevřeném prostranství.[6]

Může se rozmnožovat po celý rok, avšak k největším hnízdním aktivitám dochází koncem léta a na podzim. Většino se poprvé páří ve 2. roce života, nicméně může se rozmnožovat již v 10 měsících. Hnízdí v dírách a dutinách živých i uschlých stromů, občas si hnízdo postaví i na zemi u základny kapradiny. Samice klade nejčastěji 3–4 a maximálně 9 vajec. Vejce jsou kladena ve 2 denních intervalech a samice začne inkubovat typicky po snesení 2. či 3. vejce. Inkubuje pouze samice po dobu kolem 21 dní, s rodičovskou péčí jí pomáhá samec. Ptáčata opouští hnízdo 6–7 týdnů po vyklubání a za další 3–5 týdnu jsou již plně samostatná. Někdy může docházet k zahnízdění na dvou místech současně, tzn. když jsou mláďata ve věku kolem 2 týdnů, samice může zahnízdit někde jinde. Tímto způsobem kakarikiové mohou vyvést i 4 snůšky ročně.[6] Díky tomuto vysokém potenciálu populačního růstu se u druhu dobře vyhodnocují důsledky ochranných opatření, protože velmi brzy promítnou do celkové populace.[9]

Kakariki norfolcký

Jedná se o potravní generalisty, nicméně nejdůležitějším zdroje potravy je ovoce palmy Rhopalostylis baueri, které tvoří až 44 % jídelníčku kakarikiů.[10] K dalším důležitým zdrojů potravy patří blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla), dodonea žláznatá (Dodonaea viscosa), introdukovaný olivovník evropský (Olea europaea subsp. cuspidata) a Psidium cattleyanum z čeledi myrtovitých.[11]

Rozšíření a populace

Kakariki norfolský se vyskytuje se pouze na ostrově Norfolk. Jádro populace leží na severozápadě ostrova kolem hory Pitt (Mount Pitt), které se nachází v Norfolském národním parku. Odhady celkové populace se v roce 2013 pohybovaly kolem 46–92 jedinců s pouhými 10 samicemi.[6]

Ohrožení

Kakariki norfolský byl původně široce rozšířen po ostrově Norfolk a patrně i přilehlém Phillipově ostrově a Nepeanově ostrově.[6] Krátce po objevu Norfolku Evropany koncem 18. století však začalo kakarikiů prudce obývat. Hlavní příčinou prudkého populačního poklesu bylo kácení pralesů, odstřel papoušků evropskými osadníky a predace vajec a mláďat zavlečenými predátory jako jsou krysy a kočky. Tlak na kakarikije se ještě zvýšil po introdukcí špačků obecných a rozelů Pennantových, kteří začali kakarikiům konkurovat v hnízdních stanovištích. Koncem 70. let 20. století zbývalo posledních cca 50 kakarikiů. Následkem ochranných opatření však začala populace kakarikiů stoupat. K těmto opatřením patřil odchyt koček, modifikace hnízdních otvorů tak, aby se do nich nedostaly krysy, a vědecký výzkum.[9]

Krysy ohrožují karakije nejen přímým lovem, ale i tím, že se živí ovocem palmy Rhopalostylis baueri a představují tak významné potravní konkurenty kakarikiů.[10] Nad zmíněná ohrožení populace trpí nízkou genetickou diverzitou, a proto je náchylná k inbrední depresi.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Parrots, cockatoos [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ GRAY, George Robert. List of the Specimens of Birds in the Collection of the British Museum. Svazek III. London: British Museum, 1859. Dostupné online. Kapitola Sect. II: Psittacidae, s. 13. (anglicky) 
  3. ↑ FRASER, Ian. Australian bird names: a complete guide. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2013. ISBN 978-0-643-10470-9. OCLC 851820792 S. 142. (anglicky) 
  4. ↑ GRAY, George Robert. A list of the birds of New Zealand and the adjacent islands. Ibis. 1862, roč. 4, čís. 15, s. 214–52 [228]. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1474-919x.1862.tb07491.x. (anglicky) 
  5. ↑ SALVADORI, Tommaso. Catalogue of the Birds in the British Museum. Catalogue of the Psittaci, or Parrots. London: British Museum, 1891. Dostupné online. S. 584–85. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f Cyanoramphus cookii — Norfolk Island Green Parrot, Tasman Parakeet, Norfolk Island Parakeet [online]. Australian Government: Department of Agriculture and Water Resources (SRAT Profile) [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ FORSHAW, Joseph, 2017. Vanished and Vanishing Parrots: Profiling Extinct and Endangered Species. Svazek 2. Ithaca and London: CSIRO Publishing. ISBN 9780643106499. (anglicky) 
  8. ↑ BOON, Wee Ming; DAUGHERTY, Charles H.; CHAMBERS, Geoffrey K. The Norfolk Island Green Parrot and New Caledonian Red-crowned Parakeet are distinct species. Emu - Austral Ornithology. 2001-06-01, roč. 101, čís. 2, s. 113–121. Dostupné online [cit. 2022-05-16]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU00001. (anglicky) 
  9. ↑ a b Stephen Garnett, Peter Latch, David Lindenmayer, John Woinarski; NIAS, Raymond; FITZSIMONS, James. Back from the brink – again: the decline and recovery of the Norfolk Island green parrot. In: Recovering Australian Threatened Species: A book of hope. Clayton, Victoria: Publisher: CSIRO Publishing, 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-4863-0741-8. S. 105–114. (anglicky)
  10. ↑ a b BRETT, Georgia; ORTIZ-CATEDRAL, Luis. The importance of niau (Rhopalostylis baueri) in the diet of the Tasman parakeet (Cyanoramphus cookii) in the Norfolk Island National Park. New Zealand Journal of Zoology. 2021-04-03, roč. 48, čís. 2, s. 130–138. Dostupné online [cit. 2022-05-17]. ISSN 0301-4223. DOI 10.1080/03014223.2020.1839515. (anglicky) 
  11. ↑ WALDMANN, Amy. Foraging ecology of the world's only population of the critically endangered Tasman parakeet (Cyanoramphus cookii), on Norfolk Island. Massey University, Auckland, New Zealand, 2016. Master of Science in Conservation Biology. . Dostupné online.

Literatura

  • FORSHAW, Joseph, 2017. Vanished and Vanishing Parrots: Profiling Extinct and Endangered Species. Svazek 2. Ithaca and London: CSIRO Publishing. ISBN 9780643106499. (anglicky) 
  • HIGGINS, P. J., 1999. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 4, Parrots to dollarbird. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530711. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Norfolkparanbg.jpg
Autor: Casliber, Licence: CC BY-SA 4.0
Norfolk parakeet, at Norfolk Island Botanic Garden, Norfolk Island
Norfolk Parakeet (Cyanoramphus cookii).jpg
Autor: Duncan Watson, Licence: CC BY-SA 4.0
Norfolk Parakeet (Cyanoramphus cookii), 2011 Norfolk Island National Park