Kakofobie

Kakofobie (z řeckého slova "kakós" a "phóbos"), někdy psáno i jako cacofobie,[1] je iracionální strach z ošklivosti.[2] Strach je doprovázen úzkostí, pokud se postižení kakofobií setkají s objektem, který považují za ošklivý.[3] To, co člověk považuje za ošklivé[4] či naopak atraktivní, je velice subjektivní a jednotlivé příznaky se kvůli tomu liší.

Popis

Na rozdíl od fobií jako je selachofobie, akrofobie nebo arachnofobie, kde se jedná o strach z konkrétní věci, nejde v kakofobii zásluhou subjektivního smýšlení určit shodnou fobickou situaci. Proto může například jeden člověk trpící kakofobií považovat nějaký objekt za zrůdný a nepříjemný, zatímco u druhého člověka se stejnou poruchou tento objekt žádnou úzkost nevyvolá. Pouhé pomyšlení na subjektivní fobickou situaci u nich však může zapříčinit okamžité znechucení a zpravidla zmíněnou úzkost.[5] Při intenzivní úzkosti může dojít i k hospitalizaci postiženého.

Charakteristickým znakem u takových lidí bývá hodnocení druhých a silná sebekritika, která při dlouhodobém trvání stojí za zrodem deprese.

Pesimistická nebo kritická osoba neznačí ihned postiženého kakofobií. Příčinou vzniku kakofobie, podobně jako u jiných úzkostných poruch, může být mimo jiné genetika a prostředí.[6]

Příznaky

Postižený si uvědomuje, že ošklivost je subjektivní. Přesto není schopen kontrolovat hlubokou úzkost a nechuť k věcem, které jsou “ošklivé” svou vůlí. Kakofobie je považována za záludnou duševní poruchu z důvodu snižování sebevědomí svého i druhých, což může mimo jiné vést i k narušení sociálních vztahů a nejistotě v sobě samých.[7]

Příznaky se začnou projevovat při kontaktu s faktorem vyvolávajícím úzkost, v pomyšlení na situaci či při pohledu na situaci nebo objekt. Příznaky lze rozdělit na psychické a fyzické.

Psychické příznaky

Fyzické příznaky

Příčiny

Nejsou žádné známé přímé příčiny vzniku. Nicméně genetika a vnější prostředí mohou hrát významnou roli. Například pokud někdo z rodiny trpí mentální poruchou, existuje reálně větší šance zrodu nějaké fobie. Pokud by takové genetické predispozice osoba měla, stačilo by pro vznik kakofobie projít traumatickým zážitkem.

Léčba

Specifický způsob léčby kakofobie neexistuje. Strach z ošklivosti může být léčen kteroukoli z obecných metod, které se používají pro specifické fobie, jako např. expozice pod dohledem psychoterapeuta,[8] kdy se pacient vystaví subjektivní fobické situaci, která v něm vyvolá intenzivní úzkost. Cílem je s pomocí této nepříjemné situace po čase zapříčinit pokles množství a intenzity úzkosti pacienta.

Odkazy

Reference

  1. ↑ cacofobie - ABZ.cz: slovník cizích slov. slovnik-cizich-slov.abz.cz [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ RONALD, Ronald; KAHN, Ada. The Encyclopedia of Phobias, Fears, and Anxieties, Third Edition. [s.l.]: [s.n.], 2008. 592 s. ISBN 978-0-8160-6453-3. 
  3. ↑ MARTIN, Andy. The Phenomenology of Ugly. The New York Times [online]. 2010 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ HAMERMESH, Daniel. Ugly? You May Have a Case [online]. The New York Times, 2011 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ BARBIERI, Annalisa. My parents say I’m ugly and wish they’d never had me [online]. The Guardian, 2019 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ STEINBERG, Neil. Facial discrimination: Living with a disfigured face [online]. CNN, 2015 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ BECK, Aaron; EMERY, Gary. Anxiety Disorders and Phobias: A Cognitive Perspective. 15. vyd. [s.l.]: Basic Books, 2005. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-0465005871. 
  8. ↑ DUŠEK, Karel; VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena. Diagnostika a terapie duševních poruch. [s.l.]: Grada, 2015. 648 s. ISBN 978-80-247-4826-9. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Grimace - Anonyme flamand.jpg
Homme grimaçant - Diptyque satirique flamand