Kakofonie

Kakofonie (z řeckého κακός [kakós], „špatný“ a φωνή [phōné], „zvuk“) je zvukový nesoulad (nelibozvučnost) v hudbě nebo řeči.^[1] Jde o zvuky, které působí drsně, nepříjemně, chaoticky nebo nesouladně, může jít i o nesmyslnou směsici zvuků.

V mluvené řeči vzniká nejčastěji zřetězením (nahromaděním) obtížně vyslovitelných nebo podobně znějících slabik,^[2] nebo nepravidelným rytmem přízvučných slabik. Kakofonie se záměrně využívá pro vytváření slovních hříček a jazykolamů s expresivní (většinou komickou) funkcí.
Příklady:
Nesnese se se sesekaným.
Strč prst skrz krk.

V poezii a literatuře lze využitím kakofonie (a jejího protějšku eufonie) podtrhnout náladu, tj. posílit v posluchači (v případě kakofonie nepříjemný) pocit vyvolaný faktickým obsahem textu.

V hudbě vzniká kakofonie nahromaděním tónů v disonantních (nelibozvučných) intervalech.
Příkladem může být úryvek z Mahlerovy 10. symfonie:

Termín se také používá v přeneseném významu pro nejednotnost a neshody mezi lidmi („politická kakofonie“).

Opakem kakofonie je eufonie.

Reference

Externí odkazy

• Slovníkové heslo kakofonie ve Wikislovníku