Kalcióza

Kalcióza u broskvoně.

Kalcióza je fyziologická porucha rostlin je způsobena nedostatkem příjmu železa rostlinou, což je často sekundární problém.^{[L 1]} Obvykle je vyvolaná nadbytkem vápníku v půdě. Bývá spojována i s nevhodným pH půdy (nad 6.5, až silně alkalické půdy^{[L 2]}), chladným počasím, utužením půdy (změna půdních poměrů), přehnojením nebo nadbytkem vody.^{[L 3]} Kalcióza se projevuje zpravidla za horkého léta po deštivém jaru.^{[L 4]} Projevuje se obvykle jako chloróza listů. Vzhledem k tomu, že je železo významnou složkou chlorofylu, projevuje se nedostatek železa nedostatečnou tvorbou chlorofylu.^[1]

Žloutenka na meruňce.

Touto poruchou trpí často například vlčí bob a vápnobojné rostliny. ^{[L 5]}

Může být zaměněna s nedostatkem manganu, nebo nadbytkem některých jiných složek výživy. Prvky jako vápník, zinek, mangan, fosfor, měď (antagonistické prvky) mohou učinit železo pro rostlinu nedostupné v případě, že jsou přítomny ve větším množství^[2] z běžných živin takto působí například nadbytek fosforu.^[3]

Symptomy

Symptomy zahrnují žloutnutí listů, nebo hnědnutí ploch mezi nervaturou listů, jenž může sama zůstat zelená, zatímco mladé listy se mohou zdát zcela světlé. Ovoce může být špatné kvality a úroda je značně snížená. Kalciózou může trpět každá rostlina, ale obzvláště citlivá je většina vápnostřežných nebo rašeliništních rostlin, jako jsou například azalky a kamélie^{[L 5]}. Z běžných ovocných druhů jsou citlivé především maliny, broskvoně a hrušky.^[4]

Vliv nedostatku železa na tvorbu chlorofylu

Chloróza je u kalciózy projevem nedostatku železa k vytváření chlorofylu. Železo je například využíváno k tvorbě glutamyl-tRNA reduktázy, enzymu potřebné pro vytvoření 5-aminolevulové, který je prekurzorem chlorofylu.^[5]

Ochrana rostlin

Prevence

Základním způsobem jak zabránit vzniku kalciózy je zvolit vhodné rostliny pro vhodné půdní podmínky a vyváženou výživou. Takto se lze vyhnout kalcióze třeba pěstováním vřesovištních rostlin v půdě s dostatkem rašeliny a nepřehnojováním dusíkatými a fosforečnými hnojivy nebo čerstvou chlévskou mrvou. Dlouhodobě je v půdách s vysokým pH vhodné použití síranu amonného jako dusíkatého hnojiva (způsobuje okyselení půdy). V alkalických půdách je totiž špatný příjem železa způsoben malou pohyblivostí iontů železa.^{[L 6]}

Ošetření při výskytu

V případě kalciózy je třeba postižené porosty co nejdříve a opakovaně ošetřit (2–4× v intervalu 10–14 dní) speciálními prostředky nebo listovými hnojivy s obsahem železa, nejlépe v chelátové vazbě. Opakovaně je možno použít i roztok zelené skalice (heptahydrát síranu železnatého). Některé zdroje sice doporučují použít roztok zelené skalice v koncentraci 0,2–0,4 % + 0,04–0,08 % kyseliny citronové, ale jiné zdroje varují před použitím kyselin přímo (např. kyseliny sírové, chlorovodíkové nebo kyseliny citronové). Uvádějí, že může dojít k nežádoucím reakcím s kovovými ionty v půdě, které jsou toxické a jinak vázané.

Poznámky

Některé přípravky s účinnou látkou kyselina ethylendiamintetraoctová (EDTA), používané pro ochranu rostlin proti kalcióze mohou v půdě uvolňovat ionty olova.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kalcióza na Wikimedia Commons
• symptomy nedostatku železa na mendelu.cz
• význam rostlinné výživy, železo, na mendelu.cz