Kalcifobní rostliny

Kalcifobní rostliny (též vápnobojné rostliny) jsou rostliny, kterým vyhovují půdy chudé na uhličitany. Vyhraněné acidofyty (kyselomilné rostliny) bývají zároveň také kalcifobní rostliny. Tato vlastnost však není vždy stabilní v celém areálu druhu a některé populace se v odlišných edafických podmínkách jeví jako vápnobytné. Příkladem může být třeba zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), který spíše vyhledává vápnité půdy, ale místy může preferovat i kyselé. Vřesovec pleťový (Erica carnea) je v ČR spíše acidofilní druh, zatímco v Alpách se chová spíše jako bazifilní druh. Příkladem kalcifobních rostlin je např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) či kostřava ovčí (Festuca ovina).

Společenstva

Na kyselých půdách se vytvářejí celá rostllinná společenstva v nichž dominují výrazné acidofyty (tedy zároveň i kalcifobní druhy) nebo rostliny snášející ale nevyžadující kyselé půdy (mohou růst i na neutrálních či dokonce vápnitých půdách). Jsou to například acidofilní doubravy (např. asociace Luzulo-Quercetum, Vaccinio-Quercetum), acidofilní teplomilné doubravy (např. as. Sorbo torminalis-Quercetum), acidofilní bory (sv. Dicrano-Pinion), acidofilní bučiny (svaz Luzulo-Fagion), acidofilní smrčiny (sv. Piceion excelsae) aj. V případě bezlesí to jsou např. smilkové trávníky (sv. Violion caninae), acidofilní suché trávníky (sv. Koelerio-Phleion phleoidis), acidofilní vegetace efemér a sukulentů (sv. Arabidopsion thalianae) atd.