Kale (Skopje)

Kale
Pohled na pevnost
Základní informace
Materiál	vápenec
Poloha
Adresa	Opština Centar, Severní Makedonie Severní Makedonie
Souřadnice	42°0′0″ s. š., 21°26′4″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Diego Delso, CC BY-SA 3.0

Pevnost Kale (makedonsky Скопско кале, (albánsky Kalaja e Shkupit) se nachází v severomakedonské metropoli Skopje. Vystupuje nad břehem řeky Vardar a leží naproti původnímu jádru města. Hrad je zobrazen na znaku města Skopje^[1], který je zase začleněn do městské vlajky.

Pevnost bývá v nočních hodinách slavnostně nasvícena.

Název kale pochází z tureckého jazyka^[2] (název pevnosti turecky zní Üsküp Kalesi) a znamená pevnost. Pevnosti podobného názvu se nacházejí v dalších městech regionu, např. v Pirotu.

Pevnost z administrativního hlediska spadá pod opštinu Centar (střed města). Nachází se na druhém břehu řeky Vardaru (oproti původnímu historickému středu města) na vrcholku s názvem Gradište.^[3] Pevnost má půlkruhovitý tvar; jihozápadní strana kopíruje tvar terénu, severní je vytvořená uměle obehnáním hradbami. Částečně ji odděluje menší údolí s názvem Krivi dol.^[3] Jednoduché hradby vedou okolo celé pevnosti; dvojitá hradba je dochávána pouze z části jižní strany pevnosti. Na místo, kde se pevnost nachází je přirozeně nejsnažší přístup právě ze severu, nicméně historickým vývojem vznikla přístupová strana na východním okraji.

V pevnosti se téměř nenacházejí žádné větší stavby. Patrné jsou základy různých starších budov. Některé základy jsou obnoveny (jako např. v případě různých starých kostelů), jiné ponechány, např. v jižní části pevnosti. Sedm věží s obdélníkovým půdorysem se nachází z jižní, resp. západní strany. Na jihovýchodním cípu pevnosti je dochována věž s polygonálním půdorysem.

Pevnost je kromě své monumentálnosti, především z jižní strany, nápadná také díky stožáru s vlajkou Severní Makedonie.

V blízkosti pevnosti se nachází chráněné území o rozloze 2 hektarů (vyhlášeno v roce 1987).^[3]

Archeologické průzkumy dohledaly lidskou přítomnost z mladší doby kamenné a doby bronzové. Nejvíce předmětů bylo dohledáno v severovýchodní části pevnosti. Byly nalezeny pozůstatky keramické peci z bronzové doby, části objektů ze střední doby bronzové a dům z podní doby bronzové. Lidé zde žili ve 3. až 4. tisíciletí př. n. l.^[4][5] V 5. až 4. století před naším letopočtem se zde nenacházelo osídlení ale nejspíše nějakému blízkému sídlu sloužila lokalita pro provozování různých náboženských obřadů.^[6]

První pevnost byla na místě té současné vybudována v 6. století. Vystupující skalní ostroh byl vhodnou volbou; lidské osídlení je zde doloženo již od neolitu a doby bronzové. Kámen, který byl na výstavbu pevnosti použit, pocházel z pozůstatků římského Skopje, které zničilo zemětřesení v roce 518. Nejstarší části zdí pevnosti jsou z této doby a jejich tloušťka se pohybuje od 2,8 do 4,2 metru.

Původní pevnost byla během rozvoje Byzantské říše za vlády císaře Justiniána I. rozšířena a přestavěna. S ústupem Byzantinců se nicméně ztratily i četné záznamy o vývoji pevnosti v období raného středověku. Pevnost se následně stala součástí středověkého bulharského státu. Jako vojensky významný objekt ji dokládají archeologické nálezy z dané doby, které zahrnují různé zbraně a další nástroje, jako třeba sekyry apod. Podoba pevnosti nicméně z této doby není příliš známá, neboť se zachovalo jen velmi málo zdrojů.

Ve 14. století obsadili území dnešní Severní Makedonie Srbové. Car Dušan sem přemístil svoje sídlo z Prizrenu. Tak ézde byl v roce 1346^[2] korunován právě ve Skopje, na pevnosti Kale. Skopje bylo v té době hlavním městem středověkého Srbska. Je místem, kde se odehrává jeden z obrazů Alfonse Muchy v rámci Slovanské epopeje. Podle záznamů se zde měly nacházet čtyři pravoslavné kostely. V této době byly obnoveny a zvětšeny i hradby pevnosti, pevnost byla navíc rozšířena směrem k severozápadu. Vznikly dvě věže čtvercového půdorysu ze západní a východní strany a obnovena byla brána na jižní straně pevnosti. Podle některých záznamů k pevnosti přiléhalo i podhradí (též Dolní město), jehož poloha však není nikde dohledána a byla předmětem sporů. Ve sklepeních se nacházelo nejspíše vězení, neboť průzkumy odhalily ostatky muže z této doby, který se nejspíše pokoušel prokopat ven.

Pevnost byla několikrát přestavována a modernizována během nadvlády Osmanské říše, která se zmocnila Skopje nedlouho po Dušanově vládě (1391). O pevnost sváděla vojska pod vedením Jijit-bega tuhé boje, při nich byla do velké míry zničena, zcela byla rozbořena původní jižní brána. Turci pevnost po dobytí nejprve celou obnovili; otázkou zůstává, zda-li to bylo po dobytí nebo po ničivém zemětřesení v roce 1555. Vzhledem k posunu jejich hranice s křesťanskými státy dále na sever ovšem pevnost ztratila na významu a byla po nějakou dobu opuštěna.^[2][7]

O pevnosti psal i turecký cestovatel Evlija Čelebi^[4], který v cestopise Seyahatname Skopje popsal jako "opevněné město s dvojitými zdmi".^[8] Povšiml si, jak je kvalitně opracován kámen, z něhož byly postaveny brány i zdi pevnosti a domníval se, že snad v Platónnově době byla možná srovnatelně přesná práce. Čelebi popsal pevnost mající pětiúhelníkový půdorys a sedmdesát bastionů.^[8] Pevnost měla mít tehdy tři brány, orientované víceméně na jihovýchodní stranu a značnou vojenskou přítomnost. Okolo stovky domů pro potřeby turecké armády se mělo nacházet uvnitř stavby.^[9]

Na podzim roku 1689 rakouské vojsko v čele s Piccolominim město obsadilo. Podle zprávy, kterou Piccolomini odeslal císaři do Vídně byly obsazeny trosky pevnosti; stavba byla zničena ještě před příchodem jeho vojska.^[7] Měla mít tehdy dvanáct věží. Útoku se účastnilo jezdectvo v počtu 400 lidí. Po návratu Turků byla stavba roku 1700 obnovena, což dokládá i turecký nápis vytesaný do východní zdi. Hradby byly posíleny, vystavěny nové věže a nová brána směrem k řece Vardaru. Obnovou stavby vznikla také nová hlavní brána směrem na východ a brána jižní ztratila svůj původní význam.

V 30. letech 19. století zde žilo podle tureckých záznamů jen pět lidí. Nacházelo se zde skladiště, vojenská nemocnice, zbrojnice (arsenál) a věznice.^[2] Pozdější archeologické průzkumy nalezly zbytky dělových koulí z této doby a různá keramická potrubí, která se používala např. pro kouření opia.^[10]

Během první světové války padla pevnost do rukou Rakousko-Uherska, které ji využívalo k vojenským cílům. Dominantní byla stavba v jihovýchodním cípu, která převyšovala původní hradby.^[10] Také po vzniku Jugoslávie armáda pevnost upravila podle svých potřeb a nechala vybudovat řadu objektů. Jako taková mohla sloužit i pro potřeby jugoslávského generálního štábu. Za druhé světové války, resp. v jejím závěru zde byla umístěna 1. makedonská dělostřelecká brigáda partyzánské armády. Došlo zde i k vzpouře.^[11]

Od roku 1951 však již v pevnosti pracují pouze archeologové a navštěvují ji turisté.^[12] Přestala ji užívat armáda a do péče byla svěřena skopskému archeologickému muzeu. V 30. a 60. letech 20. století byl v pevnosti Kale proveden archeologický průzkum. Při výstavbě moderní asfaltové silnice v blízkosti pevnosti byly odhaleny pozůstatky původní severní brány.

Naposledy byla pevnost poškozena v roce 1963 během katastrofálního zemětřesení.^[2] Následovala obnova jak zdí pevnosti, tak všech věží (kruhového a čtvercového půdorysu). Některé škody ale nikdy navráceny nebyly, především nebyly obnoveny původní budovy uvnitř pevnosti, které se v řadě případů sesuly po skalách dolů spolu s historickými zdmi.

Pokus o velkou renovaci pevnosti skonči s násilnostmi na začátku 2. dekády 21. století. Některé práce nebyly dokončeny a pevnost zůstala částečně opuštěna.^[1] Areál pro návštěvníky zůstal uzavřen^[13] za velkými vraty; během dne byl nicméně přesto navštěvován různými lidmi na vlastní pěst.^[1] Kromě církevního muzea, které vzbudilo vášně, se zde nachází i menší prosklený dóm s muzeem pokrývajícím období prehistorie pevnosti, nicméně toto, ač bylo dokončeno, nebylo nikdy otevřeno pro návštěvníky.^[1]

V roce 2018 byla zamýšlena výstavba zip-line dráhy z pevnosti do nedalekého parku^[14], nicméně toto nebylo uskutečněno. Město několikrát vybíralo zhotovitele pro takovou dráhu. Samotný skopský Magistrát si je vědom zanedbaného stavu pevnosti ve středu města a několikrát přemýšlel jak celou oblast zrenovovat nebo uskutečnit atraktivnější pro veřejnost.^[15] Měl být také zrealizován tunel pod pevností, který měla postavit turecká firma, nicméně projekt ztroskotal.^[16]

V souvislosti s obnovou Muzea současného umění byla diskutována i možnost zbourání několika domů v okolí pevnosti a vzniku nové zeleně, která by obklopovala pevnost Kale.^[17]

Z hradeb města se nabízí výhled na severomakedonskou metropoli a vrch Vodno. Je rovněž blízko k skopskému starému bazaru. V létě se zde dříve konaly kulturní akce, koncerty a divadelní představení.^[1]

První práce byly na povrchu uskutečněny v 30. letech 20. století a potom opětovně v letech šedesátých (v roce 1967)^[18]. V případě druhého uvedeného byly odhaleny základy starších částí zdiva okolo pevnosti. Komplexní průzkum byl uskutečněn až v roce 2007. Účastilo se ho na 200 lidí.^[4] Dokončen byl až v roce 2012.^[19] Pevnost byla rozdělena na 10 sektorů podle lokality. Výzkumné práce provádí Archeologické muzeum Skopje, které sídlí nedaleko od pevnosti.

Při výzkumu byly objeveny různé hudební nástroje, hliněné ozdoby z doby mladší doby kamenné apod. Odhaleny byly pozůstatky třinácti domů.^[20][21] V roce 2010 zde byl nalezen největší poklad v podobě byzantských mincí, jaký kdy byl na území Severní Makedonie nalezen. Další průzkum odhalil základy kostela z 13. století. Mělo zde být v souvislosti s tím vybudováno církevní muzeum, nicméně reakce albánské menšiny a politické strany DUI, která tuto menšinu zastupuje, byla ta, že se jedná o starší ilyrskou nebo albánskou strukturu. V roce 2011 došlo v souvislosti s tím ke střetům^[22][2]; stavba muzea měla být zahájena v noci a výsledkem byl vandalismus a zničené staveniště. Severomakedonská vláda následně nařídila výstavbu muzea zastavit. Pevnost byla následně uzavřena a staveniště opuštěno, torzo muzea zde ničí povětrnostní vlivy.^[1]

Na západní straně je umístěn Památník slávy, síly a vítězství (makedonsky Споменик „Сила, Слава и Победа“), který symbolizuje vítězství v boji nad fašismem za druhé světové války. Čtyřmetrová socha byla odhalena v roce 1954 a jejím autorem je Jordan Grabuloski.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kalaja e Shkupit na albánské Wikipedii, Skopsko kale na srbochorvatské Wikipedii a Скопско кале na bulharské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kale na Wikimedia Commons