Kalvárie (Banská Štiavnica)

Kalvárie (Banská Štiavnica)
Kalvárie (Banská Štiavnica)
Místo
Stát	Slovensko Slovensko
Obec	Banská Štiavnica
Souřadnice	48°27′40″ s. š., 18°54′50″ v. d.
Kalvárie (Banská Štiavnica)
Základní informace
Církev	římskokatolická
Architektonický popis
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1744–1751
Specifikace
Stavební materiál	kámen
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kalvárie v Banské Štiavnici je soubor celkově dvaceti dvou samostatných sakrálních staveb, z toho sedmnácti kaplí, představujících výjevy z ukřižování Ježíše a sedmi bolestí Panny Marie, tří kostelů, zastavení „Ecce homo“ a božího hrobu, umístěných na vrchu Scharffenberg (Ostrý vrch) v Banské Štiavnici. Komplex byl vybudován v letech 1744–1751 v barokním stylu a jeho zakladatelem byl jezuita František Perger.

Stavba začala 14. září 1744 položením základního kamene Horního kostela, předcházelo jí odkoupení pozemků na Ostrém vrchu a odsouhlasení výstavby ostřihomským arcibiskupem, sídlícím v té době v Trnavě. Horní kostel, nazývaný také „německý“, byl dokončen a vysvěcen v 1745, celý komplex byl dostavěn a následně vysvěcen za sedm let, 13. září 1751. Výstavba byla financována z darů měšťanů, erby významnějších dárců jsou umístěny na průčelí kaplí. Před svěcením, na svátek Nejsvětější trojice, kalvárii navštívil i císař František Lotrinský.

Kalvárie byla rekonstruována dvakrát, poprvé v roce 1894, kdy byly opraveny některé kaple architektem Vilémem Groszmannem. Po převratu v 1948 přešla kalvárie do vlastnictví státu, což vedlo k postupnému chátrání. V letech 1978–1981, proběhla oprava financovaná státem, přičemž práce vykonávali dobrovolně povětšinou věřící z okolí.

Po Sametové revoluci došlo paradoxně k největšímu znehodnocení kalvárie, výzdoba (reliéfy, dřevěné sochy) byla rozkradena a prodána, došlo i k devastaci objektů. Zachované mobilní předměty byly postupně přemístěny do expozitur báňského muzea na Starém zámku, kde jsou k vidění v rámci výstavy „Kalvárie v azylu“. V 2007 byla kalvárie zapsána na seznam 100 nejohroženějších památek světa. Třetí, celková rekonstrukce a obnovení značně zchátralých staveb probíhá od roku 2011 pod vedením Martina Macharika.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kalvária (Banská Štiavnica) na slovenské Wikipedii.

• Hidvéghy, A.: Štiavnická Kalvária. Ako povstala, ako dnes vyzerá a ako sa na nej koná pobožnosť. Preložil F. R. Osvald. Banská Štiavnica 1901.
• Gindl, J. – Vozár, J.: Banská Štiavnica a okolie. Sprievodca po stavebných, umeleckých a technických pamiatkach. Banská Bystrica 1968.
• Celková, M.: Banská Štiavnica v minulosti a prítomnosti (v kresbe a grafike).Katalóg k výstave. Slovenské banské múzeum a Miestne kultúrne stredisko Banská Štiavnica 1987.
• Kmeť, A.: Veleba Sitna. Edičné pripravil Š. Baranovič. Tatran Bratislava 1989.
• Krapka, E. – Mikula, V.: Dejiny Spoločnosti Ježišovej na Slovensku. Cambridge, Ontario, Kanada 1990.
• Radváni, H. a kol.: Banskoštiavnická Kalvária 1751–1991. Rímsko-katolícky farský úrad Banská Štiavnica 1991.
• Vozár, J.: Denník princa Leopolda z cesty do stredoslovenských banských miest roku 1764. Osveta Martin 1990.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalvárie na Wikimedia Commons
• Kalvaria.org Kalvárie fond (občanské sdružení)
• Lisinovic.blog.sme.sk: Putování po slovenské Kalvárie L - Banská Štiavnica