Kam, pánové, kam jdete?

Kam, pánové, kam jdete?
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka84 min.
Žánrhořká komedie
ScénářMilan Ležák
RežieKarel Kachyňa
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleKarel Heřmánek
Miroslava Pleštilová
Soňa Valentová
Oldřich Vlach
Zuzana Geislerová
ProdukceEliška Nejedlá
HudbaMilan Svoboda
KameraJan Čuřík
StřihJan Chaloupek
Výroba a distribuce
Premiéra1. srpna 1988
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Kam, pánové, kam jdete? na FPČSFDIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kam, pánové, kam jdete? je československý barevný film natočený režisérem Karlem Kachyňou v roce 1987 na námět Milana Ležáka ve Filmovém studiu Barrandov. V hlavní roli architekta procházejícího krizí středního věku se představí Karel Heřmánek.
Filmová alegorie reflektuje náladu v československé společnosti 80. let 20. století stižené tehdejší šedou realitou a bezútěšností.[1]

V úvodu filmu (a pak ještě dále v ději) hraje na koncertě skladba Co s tím sklem hudební skupiny Tango[1], ve filmu se objeví i část videoklipu Karel nese asi čaj od Jiřího Korna.

Děj

Architekt ve středních letech Jan Kolvara se potýká s krizí středního věku, odcizením od manželky a klade si otázku, jak naložit se životem, který jej nutí k mnoha kompromisům. Jeho nejbližší okolí ho považuje za dobráka a slušného člověka. Společně s mladším kolegou Robertem dostal před časem od svého šéfa Vladimíra Crhy nabídku na projekt rehabilitačního sanatoria. Oba na tom tvrdě pracovali, ale postupně zjišťovali, že odvést kvalitní práci, navíc ve výsledku nepředraženou, je z mnoha důvodů nemožné. Crha ani nemá zájem je nechat projekt dokončit podle jejich představ a za jejich zády ho svěří své milence a podřízené Šárce Vaňkové, která jde na ruku dodavatelům a investorům.

Kolvara se neshodne ani doma s manželkou Madlou. Jednoho dne se rozhodne vzepřít a vydá se v nevhodném oblečení a obuvi na stokilometrový dálkový pochod, kterého se účastní i Robert s přítelkyní Eliškou a Crha se svou milenkou a Kolvarovou kolegyní Vaňkovou.[1] Během pouti, která je metaforou jeho dosavadního života, se mu vynořují vzpomínky na rodinu, zaměstnání, dokončenou rekonstrukci vilky ke spokojenosti majitele i jeho invalidní paní. Na 85. kilometru mu docházejí síly. Srovnává své účty s Crhou, když si na něm vybije svou naštvanost. Během odpočinku v oné vilce, kde Kolvarova rekonstrukce napomohla k zotavení manželce majitele, která již ztrácela smysl života, Crha slíbí, že bude své architekty podporovat. Celá skupinka přítomných lidí se baví, když se Jan objeví v televizi, kde ho reportéři zachytili vysíleného během pochodu. Ten mezitím nepozorován odchází rozhodnutý dosáhnout svého cíle...

Obsazení

Karel Heřmánekarchitekt Jan Kolvara
Soňa ValentováMadla, Kolvarova žena
Miroslava Pleštilovákreslička Eliška Roubová
Zuzana GeislerováŠárka Vaňková, Kolvarova kolegyně
Alena KreuzmannováMarie Peštová
Oldřich VlachVladimír Crha, Kolvarův nadřízený
Antonín ProcházkaRobert, Kolvarův mladší kolega a přítel Elišky
Ivan Vyskočilstarý turista
Václav Babkastavební mistr Pešta
Dora BokováJanička, dcera Kolvarových
Michal KrbHonzík, syn Kolvarových
Blanka Lormanovásestřička
Adolf KohuthIng. Líbal
Lena Birkováuklízečka Švábová
Petr SkarkeIng. Bartek
Ladislav Gerendáščíšník
Karel Hábllékař, kardiolog
Vladimír Salačlékař, kardiolog v televizi
Ivan Řezáčreportér
Miroslav Imrichzpěvák
Šárka Štembergovástarší žena na rockovém koncertě

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“