Kama

Kama река Кама
řeka v Permu
Základní informace
Délka toku	1 805 km
Plocha povodí	507 000 km²
Průměrný průtok	4 100 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
Hornokamská vrchovina 58°11′42,5″ s. š., 53°45′15,5″ v. d.
Ústí
Volha 55°24′37,2″ s. š., 50°18′22,1″ v. d. 100 m n. m.
Protéká
Rusko Rusko (Permský kraj, Udmurtsko, Tatarstán)
Úmoří, povodí
bezodtoká oblast, Kaspické moře, Volha
řeka a její povodí zvýrazněna vpravo na mapě povodí Volhy
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kama (rusky Кама, tatarsky Çulman, udmurtsky Кам) je řeka v Permském kraji, v Udmurtsku a v Tatarstánu v Rusku. Je dlouhá 1805 km. Povodí řeky je 507 000 km². Je šestou nejdelší evropskou řekou a současně nejdelším přítokem Volhy, do níž ústí zleva a je s ní v místě soutoku srovnatelně velká. Její jméno znamená v udmurtštině „řeka“.

Pramení v centrální části Hornokamské vrchoviny v Udmurtské republice na severovýchodě evropské části Ruska západně od pohoří Ural. V horní části vytváří Kama oblouk a její tok se postupně stáčí k jihozápadu. Teče mezi hřbety Vysokého Zavolží širokou dolinou, která se místy zužuje. Na horním toku je koryto nestálé, členité a při březích je mnoho starých ramen. Pod ústím Višery se již stává vodnou řekou. Ve vzdálenosti 996 km od ústí pod přítokem Urolkou začíná vzdutí Kamské přehrady a pod její hrází začíná hned Votkinská přehrada. Na dolním toku tekla v až 15 km široké dolině, v níž se koryto široké 450 až 1200 m dělilo na ramena. V těchto místech byla vybudována Dolnokamská přehrada, která však nebyla naplněna na projektovanou úroveň hladiny. Pod ústím Vjatky se vlévá do Kamského zálivu Samarské přehrady na Volze, jejíž vzdutí někdy dosahuje až k ústí řeky Belaja.

• zleva – Jižní Keltma, Pilva, Višera s Kolvou, Čusovaja se Sylvou, Belaja se Ufou, Ik, Zaj
• zprava – Kosa, Obva, Vjatka

Zdrojem vody jsou převážně sněhové srážky, ale také dešťové a podzemní voda. Během jara od března do června, kdy je hladina nejvyšší, proteče řekou více než 60% ročního odtoku. Rozsah kolísání úrovně hladiny činí až 8 m na horním toku a 7 m na dolním. Průměrný roční průtok vody u Kamské vodní elektrárny činí 1630 m³/s, u Votkinské vodní elektrárny činí 1750 m³/s a v ústí přibližně 4100 m³/s, maximální až 27 500 m³/s. Zamrzání se vyznačuje hojným vytvářením podvodního ledu a postupem ker, jež trvá 10 až 20 dní. Ledová pokrývka bývá na horním toku od začátku a na dolním od konce listopadu do dubna. Na jaře trvá průchod ledů 2 až 15 dní.

Výstavba přehradní nádrže zlepšila podmínky pro vodní dopravu a ta je možná až do vesnice Kerčevskij ve vzdálenosti 966 km, kde je velký přístav a při vysoké úrovni hladiny ještě dalších 600 km. Dostatečně hluboké koridory na dolním toku byly nejprve uměle vyhloubeny a po napuštění Dolnokamské přehrady je již i tato část toku splavná bez problémů. Hlavní přístavy jsou Perm, Naberežnyje Čelny, Solikamsk, Sarupol, Berezniki, Levšino, Krasnokamsk, Čajkovskij, Kambarka, Čistopol. Z Permu je provozovaná pravidelná osobní lodní doprava do Moskvy, Nižního Novgorodu, Astrachaně a Ufy. Malebné břehy Kamy lákají čím dál víc turistů.

Tři velké vodní elektrárny na Kamě jsou součástí Volžsko-kamské kaskády.

• (rusky) Davydov L. K., Hydrografie SSSR, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, т. 2, Л., 1955)
• (rusky) Kama, Volha, Don, průvodce Perm 1967, (Кама, Волга, Дон. Путеводитель, Пермь, 1967)
• (rusky) Golovko V. K., Zítřek Kamy, Perm 1969, (Головко В. К., Завтрашний день Камы, Пермь, 1969)
• (rusky) Vendrov S. L., Problémy přetváření říčních soustav, Leningrad 1970, (Вендров С. Л., Проблемы преобразования речных систем, Л., 1970)
• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Кама“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kama na Wikimedia Commons