Kamejama (císař)

Kamejama
Narození	9. července 1249
Úmrtí	4. října 1305 (ve věku 56 let)
Pohřben	Tenrjúdži
Potomci	Go-Uda, Tokiwai-no-miya Tsuneaki-shinnō, Jidō-hosshinnō, Gyōen-hosshinnō, Ryōjo-hosshinnō, Q106641011, Q106642634, Q65268556, Q106689246, Sončin a Q118726964
Otec	Go-Saga
Matka	Kicuši Saiondži
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamejama (japonsky 亀山天皇, Kamejama-tennó, 9. července 1249 – 4. října 1305) byl devadesátý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 9. ledna 1259 do své abdikace 6. března 1274.^[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Cunehito (恒仁親王),^[3] byl sedmým synem císaře Go-Sagy. Posmrtné jméno císaře Kamejamy je odvozeno od místa jeho posledního odpočinku.

Roku 1258 se tehdy devítiletý princ Cunehito stal korunním princem.

V roce 1259 přinutil klášterní císař Go-Saga svého 15letého syna Hisahita (Go-Fukakusu), aby se vzdal trůnu ve prospěch svého mladšího bratra prince Cunehita. Stalo se tak ve 14. roce Go-Fukakusova panování. Nedlouho poté, co císař abdikoval a jeho mladší bratr se stal císařem, usedl Cunehito na Chryzantémový trůn.^[3][4]

Roku 1265 dorazili do Japonska vyslanci mongolského vládce Kublaje (Kublaj-chána). Jejich vojenský doprovod cestou do Japonska drancoval ostrovy. Vyslanci přednesli Japoncům výzvu svého vládce, aby se podrobili jeho vládě. Císař a jeho dvůr navrhli kompromis,^[5] ale šógun, který představoval výkonnou moc šógunátu Kamakura, je ignoroval. Mongolská delegace byla poslána zpět.

V roce 1266 byl z Kamakury, jež byla sídelním městem šógunátu, odvolán 6. kamakurský šógun princ Munetaka, nejstarší syn císaře Go-Sagy. V úřadu jej nahradil jeho teprve dvouletý syn Korejasu, který se stal 7. kamakurským šógunem. Princ Korejasu v úřadu šóguna vydržel celých 23 let, do roku 1289.

Roku 1274 odstoupil císař Kamejama z trůnu ve prospěch svého syna prince Johita (世仁親王), jenž se posléze stal císařem Go-Udou. Kamejama pak dál uplatňoval moc z pozice klášterního císaře. V témže roce vpadli Mongolové do Japonska podruhé. Kamejama se osobně modlil ve Velké svatyni v Ise a 15. srpna 1281 požádal bohyni Amaterasu jménem Japonska o zásah.

Šógunátní vláda však sledovala Kamejamovo konání s podezřením a v roce 1287 donutila na podnět nespokojeného bývalého císaře Go-Fukakusy císaře Go-Udu k abdikaci. Na uvolněné místo na trůnu nato usedl Go-Fukakusův druhý syn princ Hirohito (熈仁親王), jenž se poté stal císařem Fušimim. Kamejamova klášterní vláda tak byla přerušena.

Roku 1289 se 7. syn bývalého císaře Go-Fukakusy, princ Hisaaki (久明親王), stal 8. kamakurským šógunem, což posílilo pozici Go-Fukakusovy linie Džimjóin-tó. Kamejama nato propadl malomyslnosti a stal se mnichem zenové sekty. Díky tomu začal zenbuddhismus pomalu pronikat i mezi dvorskou šlechtu.

V roce 1291 pomohl Kamejama založit zenbuddhistický chrám Nanzendži v Kjótu.

Roku 1305 bývalý císař Kamejama zemřel. Je pohřben v mauzoleu Kameyama no Misasagi v chrámu Tenrjúdži v Kjótu. O toto císařské mauzoleum pečuje Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora.^[6]

Císařský princ Cunehito neboli císař Kamejama měl 15 manželek, s nimiž zplodil asi 25 dětí, asi 20 synů a 5 dcer. Jeho druhorozený syn, císařský princ Johito (世仁親王), se posléze stal císařem Go-Udou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Kameyama na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamejama na Wikimedia Commons