Kamil Cipra

Kamil Cipra
Kamil Cipra
Narození	16. dubna 1892 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. dubna 1952 (ve věku 59 let) Paříž Francie Francie
Národnost	Češi
Povolání	malíř, voják a československý legionář
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Cipra, křtěný Kamil Jan (22. dubna 1893 Plzeň^[1] – 1952 Paříž) byl český malíř a legionář.

Kamil Cipra se narodil v Plzni do rodiny učitele a redaktora Plzeňských listů Antonína Cipry. Od mládí projevoval značný výtvarný talent a po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole a zároveň byl zapsán v ateliéru Maxmiliána Boháče.

Studium ovšem nedokončil a v srpnu roku 1914 narukoval do armády. V polovině roku 1915 byl poslán na ruskou frontu, ale během několika dní i s dalšími spolubojovníky přešel dobrovolně do zajetí k Rusům. V roce 1916 se v Oděse připojil^[2] k Legii srbských dobrovolníků a coby podporučík bojoval na rumunské frontě. Po vítězství Říjnové revoluce byl Cipra nucen se srbskou divizí opustit Rusko a dál putoval Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. V lednu 1918 se nalodil a plavil na vojenské lodí do tuniské Bizerty, kde se zúčastnil bojů. Svojí anabázi ukončil ve Francii, kde byl zařazen do 22. československého střeleckého pluku v Cognacu. Zanedlouho absolvoval důstojnický kurz v Saint Maizeny a v červenci 1918 byl poslán opět na frontu. Se svým plukem bojoval v Alsasku, zúčastnil se dobývání města Terronu a v říjnu 1918 dobývání města Vouziers, kde byl zraněn. Po válce zůstal činným v hodnosti kapitána a působil v Československé národní radě v Paříži. Krátce působil i v Praze, kde pracoval v uměleckém oddělení Památníku odboje.

Po svém propuštění z armády se Kamil Cipra v Paříži roku 1919 oženil s Helène - Jeanne Babillotovou a přestěhovali se do burgundského města Bourges. Tam prožil několik plodných let a často vystavoval v místních salonech již však pod jménem Jean Camille Cipra. Na jeho obrazech se objevovaly krajiny z rodných Čech a z Bourges a okolí. Později se odstěhoval do Paříže, intenzivně maloval a vystavoval v legendárním Salonu nezávislých a v Podzimním salonu. Stal se známou uměleckou osobností města a ve 20. letech patřil mezi vyhledávané divadelní dekoratéry. Pracoval též pro divadelního režiséra Louise Jouveta a rovněž se uplatnil jako karikaturista pro časopis „Le rire“. Působil jako keramik v ateliéru Lachenal a uplatnil se i jako dekoratér interiérů. Na počátku 30. let byl oficiálním malířem v pařížském Musée national de l’Histore Naturelle a v Jardin des Plantes. Cipra též ilustroval i knihy, například Ezopovy bajky vydané v roce 1934 nakladatelstvím Gonin. V roce 1937 byl na pařížské Světové výstavě pověřen výzdobou „Pavillon de Voyage“, pro který vytvořil dvě velkorozměrná plátna. Za tuto práci byl patrně odměněn zlatou medailí. V dubna 1939 získal Kamil Cipra francouzské občanství.

Během pohnutých událostí v roce 1940 odmítl Cipra demobilizaci a vstoupil^[3] opět jako dobrovolník do války. Odjel jako kapitán československé armády do anglického přístavního města Lowestoft. I zde umělecky tvořil a společně s Václavem Posedníkem mimo jiné zhotovil pro pobavení svých spolubojovníků loutkové divadlo^[4]. Do rodných Čech se Kamil Cipra již nikdy nevrátil. Koncem roku 1945 po návratu do Paříže byl opětovně demobilizován z československé armády a toto město již do své smrti neopustil.

• Musée de la Loire
• Československé muzeum v Darney

• Vojenský historický ústav Praha

• 
  Báb el-Mandeb 1918 (akvarel na papíru)
• 
  Chestres, 24. 10. 1918 (akvarel na papíru)
• 
  Novoroční přání, Anglie, (akvarel na papíru) 1940
• 
  Před Terronem
• 
  Kóta 153 Chestres, 24. 10. 1918
• 
  Říční zátoka (olej na sololitu)
• 
  Klidná hladina (olej na plátně)
• 
  Tygřice (barevný lept)
• 
  Paní Kate Clarke (1884-1974), starostka Chesteru (olej na plátně) 1939

• Platon Dějev, Výtvarníci legionáři, Praha 1937, s. 78-80
• K. Pichlík, B. Klípa, J. Zabloudilová, Českoslovenští legionáři 1914-1920, Mladá fronta Praha, 1996
• Československé legie ve Francii, První sborník francouzských legionářů k desátému výročí samostatnosti
• Československé republiky, V Praze 1928, Nákladem „Kruhu francouzských legionářů“
• Otakar Nejedlý, Francouzská bojiště československých legií, Nákladem a ve prospěch fondů „“Družiny československých legionářů“, 1920
• Anna Pravdová, Zastihla je noc, Opus, 2009

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Cipra na Wikimedia Commons
• Kamil Cipra v informačním systému abART
• Výtvarníci v československých legiích, Cipra Kamil Archivováno 13. 4. 2018 na Wayback Machine.
• CNF catalogue général, Jean Camille Cipra
• Čeští dobrovolníci v srbské armádě v bojích I. světové války
• Výtvarníci legionáři