Kamila Polívková

Kamila Polívková (30. března 1975 Brno) je scénografka a režisérka. Vytvořila kostýmní výpravy a scénografie k českým i zahraničním inscenacím, z nichž některé získaly ocenění a hrály se na mezinárodních festivalech i scénách. Režisérsky debutovala v Pražském komorním divadle (Divadlo Komedie),^[1] věnuje se především inscenacím textů současných autorek a autorů a má za sebou řadu mezinárodních projektů a spoluprací.

V roce 1993 absolvovala obor návrhářství a modelářství oděvů na Střední průmyslové škole textilní v Brně, v letech 1998–2004 studovala scénografii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.^[2] Nejdříve pracovala pro brněnské výtvarné studio Veselý Design. Jako kostymérka začínala v HaDivadle, pak v Divadle 7 a půl v Brně. Později vytvořila kostýmní výpravy a scénografie k inscenacím v různých divadlech, například Husa na provázku Brno, Národní divadlo Brno, Národní divadlo Praha, Městské divadlo Zlín, Divadlo Petra Bezruče Ostrava.

Od roku 2004 působila v Pražském komorním divadle v Praze jako kostýmní výtvarnice a scénografka. Dramaturgie divadla se zaměřovala především na současnou českou, rakouskou a německou dramatiku. Od roku 2007 tvořila pro Divadlo Komedie také grafický design a fotografie. Od roku 2005 pracovala s režisérem Dušanem Davidem Pařízkem i v německy mluvících zemích, například v Deutsches Schauspielhaus Hamburk,^[3] Schauspielhaus Curych,^[4] Deutsches Theater Berlín, ve Vídni v Burgtheateru a Volkstheateru.^[5][6] Po prvním inscenačním projektu Květy skořicovníku na počátku divadelní sezóny 2009/2010 debutovala jako režisérka s vlastní dramatizací románu Thomase Brussiga Hrdinové jako my.^[7]

Po zániku Divadla Komedie se stala kmenovou režisérkou Studia Hrdinů,^[8] spolupracuje s Divadlem X10,^[9] HaDivadlem,^[10] s Divadelním spolkem Frída,^[11] s Divadlem Husa na provázku^[12] aj.^[13] Působí i na zahraničních scénách, například v Slovenském národném divadle v Bratislavě,^[14] Nationaltheater Mannheim.^[15] Jako výtvarnice kostýmů se podílela na filmu z roku 2012 Odpad město smrt, jako režisérka na seriálu Slovenská čítanka a Maďarská čítanka, pracovala také jako kostymérka, scenáristka, scénografka a režisérka divadelních záznamů.^[16]

V roce 2008 prezentovala svoji tvorbu na výstavě Proměny – Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí pořádané Českou organizací scénografů, divadelních architektů a techniků ve spolupráci s Institutem umění Divadelního ústavu ČR a Galerií kritiků v Praze.^[17] Jako herečka se objevila v malé roli ve filmu z roku 1996 ...ani smrt nebere.^[18]

Byla nominovaná na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku 2010. V kategorii Scénografie roku 2009 byla nominovaná za výpravu k inscenaci Lvíče a na cenu Český lev 2012 za nejlepší výtvarné řešení filmu Odpad město smrt. Za režii vlastní adaptace Sjónova románu Skugga Baldur obdržela v roce 2015 Cenu Divadelních novin v kategorii Alternativní divadlo sezóny 2015/2016.^[19] V roce 2020 získala Cenu Divadelních novin za sezónu 2019/2020 v kategorii Činoherní divadlo za režii inscenace Prezidentky v brněnském HaDivadle.^[20][21] Je držitelkou Ceny Josefa Balvína za rok 2022 za inscenaci Zeď.^[22]

• Výbuch sopky, který nezastavíš. Rozhovor pro Divadelní noviny.
• Text je pro mě surovina k dalšímu zpracování. Rozhovor pro Divadelní Floru.
• Brzy jsem zjistila, že herectví pro mě není. Rozhovor pro Český rozhlas.
• Host ArtZóny