Kamilla Rachimovová
Kamilla Rachimovová Камилла Рахимова | |
---|---|
Kamilla Rachimovová na US Open 2023 | |
Stát | Rusko |
Datum narození | 28. srpna 2001 (22 let) |
Místo narození | Jekatěrinburg, Rusko[1] |
Výška | 170 cm[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 584 531 USD |
Tenisová raketa | Yonex |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 196–140 |
Tituly | 0 WTA, 8 ITF |
Nejvyšší umístění | 65. místo (12. června 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2024) |
French Open | 3. kolo (2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2023) |
US Open | 3. kolo (2021) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 104–70 |
Tituly | 3 WTA, 1 WTA 125, 6 ITF |
Nejvyšší umístění | 65. místo (6. června 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2022) |
French Open | 1. kolo (2022, 2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2023) |
US Open | 3. kolo (2023) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 14. května 2024
Kamilla Stanislavovna Rachimovová (rusky Камилла Станиславовна Рахимова, Kamilla Stanislavovna Rachimova, * 28. srpna 2001 Jekatěrinburg) je ruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři turnaje ve čtyřhře. V sérii WTA 125 vybojovala jednu deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 65. místě a ve čtyřhře v červnu 2022 na 65. místě. Trénuje ji Julija Pilčikovová.[1]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v dubnu 2016, když na turnaji v Šymkentu v Kazachstánu s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Premiérový singlový titul na této úrovni tenisu vybojovala v únoru 2019 na stejném místě.
Premiérovou událostí na okruhu WTA Tour se pro ni stal antukový Baltic Open 2019, na který obdržela divokou kartu. V prvním kole ji vyřadila další držitelka divoké karty, Lotyška Diāna Marcinkēvičová.
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na French Open 2020, netradičně hraném v podzimním termínu. Po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě dohrála i nasazená jednička kvalifikačního pavouka Ann Liová, přehrála v úvodním kolo dvouhry čtvrtfinalistu měsíc starého newyorského majoru Shelby Rogersovou. Jednalo se o její vůbec první výhru na hlavním ženském okruhu. Ve druhém kole ji vyřadila Řekyně Maria Sakkariová.
První titul na okruhu WTA Tour vybojovala na Phillip Island Trophy 2021 v Melbourne, spadajícího do kategorie WTA 250, kde po boku Indky Ankity Rainové ovládla ženskou čtyřhru. Druhý titul na WTA Tour ve čtyřhře získala spolu s krajankou Natelou Dzalamidzeovou na turnaji v rakouském Linci v listopadu 2021.
Na US Open 2021 i 2022 postoupila do hlavní soutěže až jako šťastná poražená z kvalifikace. V roce 2021 došla, po výhrách nad Kristinou Mladenovicovou a třicátou druhou nasazenou krajankou Jekatěrinou Alexandrovovou, do třetího kola, v němž nestačila na turnajovou osmičku Barboru Krejčíkovou.[3]
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 6 (3–3)
Legenda |
---|
Grand Slam (0) |
Turnaj mistryň (0) |
WTA 1000 (0) |
WTA 500 (0) |
WTA 250 (3–3) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 19. února 2021 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Ankita Rainová | Anna Blinkovová Anastasija Potapovová | 2–6, 6–4, [10–7] |
Finalistka | 1. | 25. července 2021 | Palermo, Itálie | antuka | Natela Dzalamidzeová | Erin Routliffeová Kimberley Zimmermannová | 6–7(5–7), 6–4, [4–10] |
Vítězka | 2. | listopad 2021 | Linec, Rakousko | tvrdý (h) | Natela Dzalamidzeová | Wang Sin-jü Čeng Saj-saj | 6–4, 6–2 |
Finalistka | 2. | 24. dubna 2022 | Istanbul, Turecko | antuka | Natela Dzalamidzeová | Marie Bouzková Sara Sorribesová Tormová | 3–6, 4–6 |
Finalistka | 3. | 16. října 2022 | Kluž, Rumunsko | tvrdý (h) | Jana Sizikovová | Laura Siegemundová Kirsten Flipkensová | 3–6, 5–7 |
Vítězka | 3. | 7. dubna 2024 | Bogota, Kolumbie | antuka | Cristina Bucșová | Anna Bondárová Irina Chromačovová | 7–6(7–5), 3–6, [10–8] |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (0–1 D, 2–1 Č) |
Dvouhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | srpen 2023 | Stanford, Spojené státy | tvrdý | Wang Ja-fan | 2–6, 0–6 |
Čtyřhra: 3 (2–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | červenec 2021 | Båstad, Švédsko | antuka | Tereza Mihalíková | Mirjam Björklundová Leonie Küngová | 7–5, 3–6, [5–10] |
Vítězka | 1. | říjen 2022 | Rouen, Francie | tvrdý (h) | Natela Dzalamidzeová | Misaki Doiová Oxana Kalašnikovová | 6–2, 7–5 |
Vítězka | 2. | říjen 2023 | Tampico, Mexiko | tvrdý | Anastasija Tichonovová | Sabrina Santamariová Heather Watsonová | 7–6(7–5), 6–2 |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (8 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | únor 2019 | Šymkent, Kazachstán | tvrdý | Anastasija Tichonovová | 6–2, 6–3 |
2. | duben 2019 | Šymkent, Kazachstán | tvrdý | Tamara Čurovićová | 6–2, 7–5 |
3. | duben 2019 | Andijan, Uzbekistán | tvrdý | Prandžala Jadlapalliová | 0–6, 6–1, 6–3 |
4. | červen 2019 | Fergana, Uzbekistán | tvrdý | Valerija Juščenkovová | 6–1, 7–5 |
5. | říjen 2019 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | Pemra Özgenová | 6–3, 5–7, 6–3 |
6. | srpen 2022 | Bronx, Spojené státy | tvrdý | Mirjam Björklundová | 6–2, 6–3 |
7. | listopad 2022 | Nantes, Francie | tvrdý (h) | Wang Sin-jü | 6–4, 6–4 |
7. | únor 2023 | Irapuato, Mexiko | tvrdý | Raluca Șerbanová | 6–0, 1–6, 6–2 |
Čtyřhra (6 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | září 2018 | Šymkent, Kazachstán | tvrdý | Anna Hertelová | Uljana Ajzatulinová Anna Jakovlevová | 6–0, 7–6(7–0) |
2. | duben 2019 | Šymkent, Kazachstán | tvrdý | Vitalia Stamatová | Lee Eun-hye Sevil Juldaševová | 6–3, 7–6(4) |
3. | srpen 2019 | Penza, Rusko | tvrdý | Vlada Kovalová | Anastasija Gasanovová Ganna Pozničirenková | 6–0, 6–3 |
4. | září 2019 | Meitar, Izrael | tvrdý | Sofja Lansereová | Anastasija Gasanovová Valerija Strachovová | 4–6, 6–4, [10–3] |
5. | únor 2020 | Káhira, Egypt | tvrdý | Marta Kosťuková | Anastasija Šošynová Paula Kaniová | 6–3, 2–6, [10–6] |
6. | únor 2020 | Moskva, Rusko | tvrdý | Sofja Lansereová | Natela Dzalamidzeová Valentini Grammatikopoulou | 6–1, 3–6, [10–6] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kamilla Rakhimova na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Kamilla Rachimovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 14. května 2024
- ↑ Kamilla Rachimovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 14. května 2024
- ↑ Krejčíková - Rachimovová 6:4, 6:2, Bravo! Krejčíková je na US Open v osmifinále! Čeká ji bývalá světová jednička - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2021-09-03 [cit. 2022-08-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamilla Rachimovová na Wikimedia Commons
- Kamilla Rachimovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Kamilla Rachimovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Kamilla Rachimovová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Georgian flag in Pantone MS.
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Kamilla Rakhimova playing in the first round of the 2023 US Open