Kamilov

Kamilov
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha sv. Jana Nepomuckého
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecSloveč
OkresNymburk
KrajStředočeský kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel60 (2021)[1]
Katastrální územíKamilov (3,81 km²)
PSČ289 03
Počet domů37 (2011)[2]
Kamilov
Další údaje
Kód části obce150681
Kód k. ú.750689
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamilov je vesnice v okrese Nymburk, je součástí obce Sloveč. Nachází se asi 2,4 km na východ od Slovče. Na jihozápadě vesnice leží Kamilovský rybník. Je zde evidováno 37 adres.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1768.[3]

Roku 1925 se vesnice stala dějištěm rozsáhlého pojistného podvodu. V krátkém sledu tu propukly čtyři požáry, kterým padly za oběť mlat, dvě stodoly, hostinec a obytný dům. První z nich, 17. února v mlatu manželů Tučkových, nevyvolal zvláštní pozornost a pojišťovna vyplatila odškodné. Podezření vyvolal až druhý požár z 18. srpna, při kterém shořela stodola hostinského Rudolfa Futery s velkými zásobami obilí, zčásti náležícími jejich sousedovi Josefu Vorlovi. Ve vesnici se proslýchalo, že byla zapálena úmyslně, četníci při vyšetřování nalezli na spáleništi snopy s uřezanými klasy a Futera byl zatčen. Za jeho nepřítomnosti mu týden po stodole shořel i hostinec. Podezření tentokrát padlo na jeho hospodyni Marii Libišanskou, která si krátce předtím schovala u sousedky Vorlové prádlo a po požáru tvrdila, že budovu zapálil blesk, ačkoliv v té době žádný neuhodil. Nakonec 6. září shořela stodola a obytný dům manželů Tučkových. Výslechem podezřelých a svědků se prokázalo, že požár Futerovy stodoly objednal sám majitel společně s hospodyní Libišanskou u Josefa Vorla, přičemž svíčku mu poskytl Josef Tuček; ostatní požáry si založili sami poškození (Libišanská a Tuček), zčásti pod návodem Futery a Vorla.[4] Hlavní pachatelé – Rudolf Futera, Marie Libišanská, Josef Vorel a Josef Tuček – byli 25. února 1926 odsouzeni k poměrně mírnému trestu 3 až 4 let „těžkého žaláře“, pravděpodobně s ohledem na jejich děti (za žhářství tehdejší zákon stanovil 10 - 20 let, při opakování až doživotí). Obviněny byly i manželky Anna Tučková a Anna Vorlová, o nichž se předpokládalo, že o požárech předem věděly; u soudu se jim ale vina neprokázala a byly osvobozeny.[5] (Byla to první z několika odhalených žhářských skupin v okolí Městce Králové; další operovaly v Slovči, Velkých Výklekách,[6] Běrunicích, Lovčicích,[7][8] Dlouhopolsku,[9] Hradčanech (resp. Nové Báni)[10][11] aj.)

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 148. 
  4. První skupina žhářů před pražskou porotou. Národní politika. 1926-02-23, roč. 44, čís. 54, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  5. První skupina žhářů z Královéměstecka před pražskou porotou. Národní politika. 1926-02-26, roč. 44, čís. 57, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  6. Další žháři z Královéměstecka před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-09, roč. 44, čís. 68, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  7. Dnes třetí partie žhářů z Královéměstecka před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-23, roč. 44, čís. 81, s. 6. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  8. Třetí skupina žhářů před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-31, roč. 44, čís. 90, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  9. Další série žhářů z Královo městecka před pražskou porotou. Národní listy. 1926-04-19, roč. 66, čís. 108, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  10. Pátá série žhářů z Královoměstecka. Národní listy. 1926-05-04, roč. 66, čís. 122, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  11. Sedmá partie žhářů z Královoměstecka před pražskou porotou. Národní listy. 1926-05-15, roč. 66, čís. 133, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com