Kantikum

Termín kantikum (z lat. canticum - píseň) označuje v církevním kontextu (liturgickém, řídčeji biblistickém) biblickou pasáž z knihy jiné než knihy Žalmů, která má literární formu žalmu, nebo je přímo v biblickém textu označena jako text písňový/poetický, nebo je za takový považována, nebo je užívána v odpovídající liturgické funkci.

Podle částí bible, ze kterých jsou vybrána, se rozlišují kantika starozákonní, evangelijní a nověji také (až s liturgickou reformou do denní modlitby církve jako nový element zavedená) kantika novozákonní. Každá z těchto kategorií kantik má v západní liturgii specifickou funkci.

Kantika užívaná v římském ritu

Evangelijní kantika

jsou vybrána z prvních kapitol Lukášova evangelia.

Starozákonní kantika

pocházejí z knih Starého zákona kromě knihy Žalmů.

Tradiční repertoáɾ římského breviáře (v pořadí podle dnů v týdnu):

Další starozákonní kantika byla do breviáře přibrána reformou za pontifikátu Pia X. (1912)[1] a opět po Druhém vatikánském koncilu (pro úplný výčet viz rejstřík kantik na konci každého svazku breviáře).

Mnišské oficium má repertoár bohatší o kantika pro závěrečný nokturn nedělního a svátečního matutina.[2]

Novozákonní kantika

pocházejí z knih Nového zákona kromě evangelií.

Některé pokoncilní varianty rozložení žaltáře pro mnišské oficium používají jako novozákonní kantika i další texty.[3][4]

Liturgická funkce

Římský ritus

Tři evangelijní kantika se zpívají každodenně a představují nejslavnostnější moment dané hodinky - Benedictus v ranních chválách, Magnificat v nešporách a Nunc dimittis v kompletáři.

Jedno starozákonní kantikum se každodenně zpívá v rámci psalmodie ranních chval.

V mnišském oficiu se ze starozákonních kantik skládá také psalmodie posledního nokturnu nedělního a svátečního matutina.[2] Od liturgické reformy je podobné uspořádání pojato jako volitelný prvek i do římského oficia, kde se může modlitba se čtením slavit jako tkzv. prodloužená vigilie, rozšířená o druhý nokturn, jehož psalmodie se skládá ze tří starozákonních kantik.

Jedno novozákonní kantikum se od liturgické reformy každodenně zpívá v rámci psalmodie nešpor.

Východní rity

Termín kantikum se v češtině používá jen v rámci západní liturgické terminologie, ale řada odpovídajících biblických textů se užívá i ve východních liturgiích, např. v byzantském ritu jako tkzv. ódy v rámci kánonu.

Odkazy

Reference

  1. MALINA, Bedřich. Dějiny Římského breviáře. Praha: Vyšehrad, 1939. 415 s. Dostupné online. S. 255. 
  2. a b Řehole svatého Benedikta, kapitola 11
  3. Canticles Old & New Testaments as detailed in the schemas of the Thesaurus Liturgiae Horarum Monasticae (1977). www.gregorianbooks.com [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. 
  4. TEISTER, Jan František. Utváření liturgie hodin Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha po roce 1990. , 2020 [cit. 2024-06-13]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. . s. 54-58. Dostupné online.

Literatura

  • MALINA, Bedřich. Dějiny Římského breviáře. Praha: Vyšehrad, 1939. 415 s. Dostupné online. S. 175n. 
  • Český slovník bohovědný. Svazek 2. Bascath-církevní rok. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1916. Dostupné online. S. 690. Hesla "cantica maiora", "cantica minora". 
  • KOPEČEK, Pavel. Fundamentální liturgika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2020. 448 s. ISBN 978-80-244-5906-6. S. 221n. 
  • Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve, čl. 136-139.

Související články

Externí odkazy