Kao Ku
| Kao Ku | |
|---|---|
| první velký sekretář | |
| Ve funkci: 1457 – 1457 | |
| Panovník | Jing-cung |
| Předchůdce | Čchen Sün |
| Nástupce | Sü Jou-čen |
| velký sekretář | |
| Ve funkci: 1445 – 1457 | |
| Panovník | Jing-cung, Ťing-tchaj, Jing-cung |
| Narození | 1391 |
| Úmrtí | 1460 |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Alma mater | ťin-š’ (1415) |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kao Ku (čínsky pchin-jinem Gāo Gǔ, znaky zjednodušené 高谷, tradiční 高穀; 1391–1460) byl politik čínské říše Ming. Císař Jing-cung ho roku 1445 jmenoval velkým sekretářem, ve funkci zůstal i po nástupu císaře Ťing-tchaje roku 1449. S návratem Jing-cunga k moci začátkem roku 1457 stanul v čele sboru velkých sekretářů, ale už za několik týdnů byl odvolán.
Jména
Kao Ku používal zdvořilostní jméno Š’-jung (čínsky pchin-jinem Shìyòng, znaky 世用), za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-i (čínsky pchin-jinem Wényì, znaky zjednodušené 文义, tradiční 文義).
Život
Kao Ku se narodil roku 1391, pocházel z okresu Sing-chua v jižní metropolitní oblasti Nan č’-li (dnes v prefektuře Tchaj-čou v provincii Ťiang-su).
Vynikl v úřednických zkouškách, roku 1415 složil palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Byl přijat do akademie Chan-lin, s podporou velkého sekretáře Jang Š’-čchiho stoupal v úředních hodnostech, až byl roku 1444 jmenován velkým sekretářem a formálně i náměstkem ministra prací zprava (工部右侍郎, kung-pu jou-š’-lang).
Ve druhé polovině 40. let patřil mezi sekretáře spíše průměrné, zastíněn tehdejším prvním sekretářem Cchao Najem.[1] Cchao Naj roku 1449 zahynul v bitvě u Tchu-mu, ve které Jing-cung padl do zajetí.[2] Novým císařem se stal Jing-cungův bratr Ťing-tchaj, současně Kao Ku dostal hodnost ministra prací. Ani za Ťing-tchaje se výrazněji neprosadil, větší moc než velcí sekretáři tehdy měli ministři (zejména Jü Čchien) a vedoucí eunuši.
Po převratu, kterým se Jing-cung začátkem roku 1457 vrátil na císařský trůn, byl jediným ze sekretářů, který nebyl okamžitě odvolán.[3] Nakrátko zaujal postavení prvního sekretáře, ale rychle své postavení ztratil[3] a odešel do ústraní.
Reference
- ↑ TWITCHETT, Denis C.; GRIMM, Tilemann. The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Twitchett, Grimm]. ISBN 0521243327. S. 305–342, na s. 308. (anglicky)
- ↑ Twitchett, Grimm, s. 325.
- ↑ a b Twitchett, Grimm, s. 339.