Kao Kung

Kao Kung
Kao Kung v oficiálním úředním hávu
Kao Kung v oficiálním úředním hávu
PseudonymČung-süan
Jiná jménaKao Su-čching
Narození1513
Sin-čeng, Che-nan
Úmrtí1578
Tituly a úřady
první velký sekretář
Období1571–1572
PředchůdceLi Čchun-fang
NástupceČang Ťü-čeng
PanovníkLung-čching
ministr státní správy
Období1570–1572
PředchůdceJang Po
NástupceJang Po
PanovníkŤia-ťing, Lung-čching
velký sekretář
Období1566–1567,
1570–1572
PanovníkŤia-ťing, Lung-čching
ministr obřadů
Období1565–1566
PředchůdceTung Fen
NástupceKao I
PanovníkŤia-ťing
Národnostchanská
Zeměříše Ming
Vzděláníťin-š’ (1541)
Povolánípolitik
Vyznáníkonfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kao Kung je čínské jméno, v němž Kao je příjmení.

Kao Kung (čínsky pchin-jinem Gāo Gǒng, znaky 高拱, 1513–1578) byl čínský politik v říši Ming. Za vlády císaře Ťia-ťinga ve třetí čtvrtině 16. století zaujímal vysoké postavení v těsné blízkosti císaře, v letech 1565–1566 vykonával funkci ministra obřadů, poté velkého sekretáře a ministra státní správy, přičemž v letech 1571–1572 stál v čele velkého sekretariátu.

Jména

Kao Kung používal zdvořilostní jméno Su-čching (čínsky pchin-jinem Sùqīng, znaky zjednodušené 肃卿, tradiční 肅卿) a umělecký pseudonym Čung-süan (čínsky pchin-jinem Zhōngxuán, znaky 中玄).

Život

Kao Kung se narodil počátkem roku 1513 v Sin-čengu v provincii Che-nan. Soustředil se na studium konfucianismu a skládal úřednické zkoušky, jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky složil mezi nejlepšími roku 1541.

Po zkouškách dostal místo v akademii Chan-lin. Postupně stoupal v hodnostech a úřadech. Od roku 1552 devět let sloužil jako učitel následníka trůnu, pozdějšího císaře Lung-čchinga (vládl 1567–1572). Lung-čching ho měl za nejdůvěryhodnějšího a nejoblíbenějšího ze svých učitelů.[1] Zastával funkce náměstka ministra obřadů, náměstka ministra státní správy a roku 1565 se stal ministrem obřadů.

V dubnu 1566 byl s podporou prvního velkého sekretáře Sü Ťiea společně s Kuo Pchuem jmenován velkým sekretářem. Záhy byl však cenzorem obviněn z neloajality k panovníkovi, útok považoval za inspirovaný Sü Ťiem a začal mu oponovat.[2] Byl talentovaným politikem, rozhodně hájícím své postoje, ale i nemálo domýšlivým až neomaleným.[2] Opatření, která považoval za správná, agresivně prosazoval bez ohledu na precedenty a pravidla, což ho vystavovalo kritice kontrolních úřadů.[3] Jeho tendence ke koncentraci moci ve vlastních rukách spojená s nedostatkem taktu oslabovala jeho politickou pozici a znemožnila mu získání silné politické podpory mezi úřednictvem, což vedlo k jeho relativně brzkému pádu.[4]

Začátkem roku 1567 zemřel císař Ťia-ťing. Sü Ťie sestavil (s pomocí Čang Ťü-čenga, tehdy zástupce velkého sekretáře) Ťia-ťingův poslední edikt, „politickou závěť“ a zorganizoval nástup na trůn císařova syna Lung-čchinga.[5] Odmítl přitom pomoc ostatních velkých sekretářů, včetně Kao Kunga, což posílilo rozpory mezi nimi.[6] Sü i Kao se v první polovině roku 1567 prostřednictvím svých stoupenců vinili z různých přehmatů. Nicméně vlna žalob, která se snesla na Kao Kunga, byla silnější a v červnu 1567 musel odejít z úřadu.[7]

Následující rok byl však nucen rezignovat i Sü Ťie a naopak Kao Kung se s pomocí svého dlouholetého spojence Čang Ťü-čenga začátkem roku 1570 vrátil do úřadu velkého sekretáře. Současně – velmi neobvykle – vykonával i funkci ministra státní správy.[8] Po návratu čistil úřady od svých kritiků, a protože jeho spojenec Čang Ťü-čeng měl dobré a těsné vztahy s císařskými eunuchy, společně brzy získali kontrolu nad celou administrativou.[9] S Čang Ťü-čengem ozdravil státní finance,[10] posílil regionální administrativu jmenováním schopných úředníků,[9] uzavřel mír s mongolským Altan-chánem, který ukončil několik desetiletí válčení na severní hranici říše Ming. Problémy státu řešil efektivně, nicméně případ od případu, bez celkové reorganizace administrativy.[8][pozn. 1] Autoři oficiální historie mingské říše (Ming-š’) jeho styl vlády vystihli slovy

„Dal jsem Jin Čeng-maovi milion liangů (37,3 tuny) stříbra; možná si strčí polovinu do kapsy, ale se zbytkem svůj úkol splní.“
— [8]

Roku 1571 vytlačil z velkého sekretariátu prvního sekretáře Li Čchun-fanga, bývalého Sü Ťieova spojence, a zaujal jeho místo. Roku 1572 se však s Čang Ťü-čengem rozešel,[8][pozn. 2] znepřátelil si i eunuchy císařského paláce a po smrti Lung-čchinga roku 1572 byl proto nucen rezignovat. Dožil ve svém rodišti, kde se věnoval psaní pamětí Ping-tcha i-jen (病榻遺言, „Poslední slova z lůžka nemocného“). Zemřel roku 1578.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Chod státní správy se mimo jiné snažil zefektivnit zákazem květnatého a rozvláčného vyjadřování v úředních zprávách. Požadoval stručnost a jasnost, pro autory dlouhých memorand prosadil citelné pokuty (první obětí této politiky se stal náměstek ministra trestů, kterému byl stržen tříměsíční plat za nepřiměřeně dlouhý návrh na přidání dvou filozofů mezi osoby uctívané v Konfuciově chrámu.[4]
  2. ↑ Kao Kungovi pověřenci shromáždili důkazy o přečinech (lichvě a mnoha případech zabírání malých usedlostí prostřednictvím podvodů a zastrašování) Sü Ťieovy rodiny, jejím členům hrozil trest smrti. Tehdy zasáhl Čang Ťü-čeng a dohodl s Kao Kungem mírnější potrestání. Kao Kung k Čangovi ztratil důvěru, když se rozšířila fáma, že Čang zasáhl, protože dostal od Sü Ťiea úplatek 30 tisíc liangů (1119 kg) stříbra.[8]

Reference

  1. ↑ DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2013. 220 s. ISBN 1442223782, ISBN 9781442223783. S. 170. (anglicky) [Dále jen Dardess (2013)]. 
  2. ↑ a b Dardess (2013), s. 152–153.
  3. ↑ HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Huang]. ISBN 0521243335. S. 511–584, na s. 518. (anglicky)
  4. ↑ a b LUO, Zongqiang. How literature was viewed by the Ming Dynasty authorities during the reigns of Longqing and Wanli. Frontiers of Literary Studies in China. 2007, roč. 1, čís. 1, s. 103–124, na s. 105–107. (anglicky) 
  5. ↑ DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, ISBN 9781442265608. S. 269. (anglicky) 
  6. ↑ Dardess (2013), s. 168.
  7. ↑ Huang, s. 519.
  8. ↑ a b c d e Huang, s. 521.
  9. ↑ a b Huang, s. 520.
  10. ↑ NIMICK, Thomas G. Local Administration in Ming China: The Changing Roles of Magistrates, Prefects, and Provincial Officials. Vancouver: Society for Ming Studies, 2008. ISBN 0980063914, ISBN 9780980063912. S. 170. (anglicky) 

Literatura

  • DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2013. 220 s. ISBN 1442223782, ISBN 9781442223783. (anglicky) 
  • HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0521243335. S. 511–584. (anglicky)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

高拱.jpg
Gao Gong