Kapucínský klášter (Nové Město)

Klášter kapucínů na Novém Městě pražském
	Klášter kapucínů, pohled od západu z náměstí Republiky
Lokalita
Stát	Česko
Místo	Praha; Nové Město
Ulice	Na Poříčí
Souřadnice	50°5′19,83″ s. š., 14°25′44,79″ v. d.
Základní informace
Řád	kapucíni
Založení	1630/1642, vysvěcen 1653
Zrušení	1795
Obnovení	1992
Znak
Odkazy
Kód památky	39838/1-1055 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter kapucínů na Novém Městě pražském se nacházel v ulici Na Poříčí č. 2111/1a v městské části Praha 1- Nové Město od roku 1638 až do roku 1782. Součástí kláštera byl také kostel svatého Josefa.

Kapucínský klášter byl založen v roce 1630 z podnětu císaře Ferdinanda II. Hlavním donátorem byl majitel jaroměřického panství Gerhard z Questenberka. Konvent byl ustanoven v roce 1633 a v roce 1638 byla zahájena výstavba klášterního domu. Barokní kostel svatého Josefa, který byl součástí konventu, byl postavený v letech 1636 až 1653 a na svém místě se nachází dodnes.

V roce 1653 byl Kapucínský klášter vysvěcen a sloužil pak svému účelu více než sto let. V roce 1689 jej poničil velký požár, ale došlo k obnově budovy. V roce 1782 byl klášter zrušen dekretem Josefa II. a budova postupně chátrala. Zakoupilo ji vojsko a již v roce 1799 vznikla na místě kláštera kasárna Josefská. V roce 1919 byla přejmenována na kasárna Jiřího z Poděbrad. V roce 1993 došlo k jejich zrušení, budova byla kromě fasády stržena a na jejím místě byl postaven multifunkční komplex Palladium, který byl otevřen v roce 2007.

Historie kláštera

Založení kláštera

První kapucíni vedení sv. Vavřincem z Brindisi přišli do Českých zemí v roce 1599 na pozvání pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé a Lipé. Usadili se v Praze, kde byl v roce 1600 založen klášter na Hradčanech. Na Novém Městě se kapucíni usadili v letech 1630 až 1631 v domě, který stával na místě dnešní obnovené jízdárny komplexu Palladia.

Jejich komunita se rozrůstala, a proto byl roku 1630 z podnětu císaře Ferdinanda II. založen klášter. Císař přispěl na stavbu, ovšem hlavním fundátorem kláštera byl o šest let později Gerhard baron z Questenberka, který velkou měrou přispěl na jeho výstavbu.

Výstavbu kláštera a kostela svatého Josefa provázely nejrůznější potíže, největší překážkou byla třicetiletá válka. Celý areál byl postaven v barokním slohu podle návrhu stavitele Melchiora Meera, kterému pomáhal Gione Decapaoli. Klášter byl společně s kostelem vysvěcen v roce 1653 pražským arcibiskupem kardinálem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu.

Zrušení kláštera

Roku 1782 v rámci reforem císaře Josefa II. byl klášter zrušen a jeho kostel přeměněn na filiální součást farnosti svatého Petra na Poříčí. V budově zrušeného kláštera byla v roce 1799 umístěna kasárna Josefská. V roce 1834 zde Josef Kajetán Tyl napsal text zpěvohry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, včetně textu budoucí české hymny Kde domov můj. Kasárna své funkci sloužila téměř 200 let a byla zrušena v roce 1993.

Po roce 1830 kapucíni usilovali o návrat kostela svatého Josefa. To se jim podařilo v roce 1832 a pro své potřeby přestavěli klasicistně barokní budovu staršího hospice (1861) vpravo u kostela. Plánovali i výstavbu nového kláštera, ale k tomu nedošlo.

Po druhé světové válce byli kapucíni opět vyhnáni a z budovy hospice se stala Městská hudební škola. Kostel svatého Josefa se po roce 1950 stal opět součástí farnosti svatého Petra na Poříčí.

V roce 1992 se kapucíni opět vrátili do kostela a později byl pro ně na parcele za kostelem zbudován nový malý klášter, který v roce 2008 posvětil biskup Jiří Paďour.

Popis zaniklého kláštera

Prostory Kapucínského kláštera podléhaly benátskému vzoru, tak jako většina klášterů té doby. V klášteře byla tato zařízení:

ložnice nebo cely řeholníků (dormitorium)
prostory a ložnice pro čekatele (novic) na řeholní slib (noviciát)
cely pro nemocné (infirmarium)
modlitebna (oratorium)
knihovna a písárna, která sloužila řeholníkům k opisovaní rukopisů (skriptorium)
vytápěná místnost (kalefaktorium)
sanitární zařízení (záchody - prevéty, umývárny s kotlem na teplou vodu)
společná jídelna řeholníků (refektorium)
černá kuchyně (nigrum culina)
přípravna jídla (stanze)
spiž (cellarium)
skladiště cenných věcí (repositorium)
hospodářské budovy (dílny a pivovar)
křížová chodba kolem rajského dvora (kvadratura, také ambit, kolem paradisi atrium)
kruhová kašna (lavatorium)

Galerie

Pohled od jihozápadu
Pohled od jihovýchodu
Východní ohradní zeď se stylizovanou koňskou hlavou od P. Roučky^[1]

Související články

Reference

↑ https://www.palladiumpraha.cz/umeni/

Literatura

FOLTÝN, D.; VLČEK, P.; SOMMER, P. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. ISBN 8085983176. S. 494–495

Externí odkazy

[1] ttps://www.palladiumpraha.cz/umeni/

[1]

Navigation

Navigace

Tématické portály