Karáčí

Karáčí
	Proti směru hod. ručiček od shora: Mrakodrapy v Karáčí, Hrobka Muhammada Alí Džinnáha, Křižovatka Nagan, Maják Manora, Nedělní obchod s textiliemi, Budovy PRC a PNSC a Sídlo KPT.
Poloha
Souřadnice	24°51′ s. š., 67° v. d.
Časové pásmo	UTC +05:00
Stát	Pákistán
Provincie	Sindh
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Karáčí
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	3 527 km²
Počet obyvatel	14 910 352 (2017)
Hustota zalidnění	4 227,5 obyv./km²
Správa
Vznik	1729
Oficiální web	www.karachicity.gov.pk
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karáčí (urdsky کراچی‎, sindhsky ڪراچي) je největší pákistánské město a zároveň bývalé hlavní město Pákistánu (v letech 1947–1959). Jedna z největších aglomerací světa, ekonomické centrum země a správní sídlo provincie Sindh, největší pákistánský námořní přístav. Nachází se na pobřeží Arabského moře, severozápadně od delty řeky Indus. Město produkuje největší část pákistánského HDP. V roce 2007 žilo v metropolitní oblasti Karáčí o rozloze 3 527 km² více než 14 milionů obyvatel, která se tak řadí k nejlidnatějším na světě.

Historie

Oblast, kde se dnes nachází město Karáčí, byla známá již v době tažení Alexandra Velikého, který se přes údolí Sindh vracel zpět do Babylónu.

V roce 712 vedl Muhammad bin Kásim trestnou výpravu proti Sindhu, což vedlo k pádu tamní dynastie. Kásimovi se podařilo obsadit několik důležitých měst včetně přístavu Debul, který se nacházel nedaleko dnešního Karáčí. V 18. století si arabští obchodníci z Maskatu a Bahrajnu, přijíždějící za obchodem do Indie, vybrali jako svůj přístav malou vesničku s názvem Kuláčí.

Kuláčí se za několik let změnila v obchodní přístav. Kolem města byly postaveny hradby a z Maskatu byla přivezena děla na jeho ochranu. Do města se vstupovalo dvěma branami. První brána je ve směru od moře. Druhá brána je ve směru od řeky. Do roku 1795 byl přístav součástí knížectví Kalát. Toto knížectví co do území zahrnovalo oblast dnešního Balúčistánu a právě také oblast Sindhu, kde se nacházel přístav Karáčí. Vládce Kalátu vedl s ostatními knížaty v údolí Sinhu válku ve které prohrál a o přístav přišel. Karáčí se pak dále rozvíjelo a jeho populace rostla až do roku 1839, kdy město osadila britská armáda. O tři roky později se přístav oficiálně stal součástí britského zámořského území.

V roce 1857 vypuklo indické povstání za nezávislost a Karáčí padlo do rukou povstalců. Angličané však město dobyli zpět. V roce 1876 se v Karáčí narodil pozdější Velký vůdce a zakladatel Pákistánu Muhammad Alí Džinnáh. V té době již bylo Karáčí moderním městem. Nacházelo se zde železniční spojení, úřady a kulturní instituce. Stavěly se budovy v britském koloniálním stylu, které přetrvaly až do dnešních dob. Nyní slouží jako úřady nebo hotely pro turisty. V roce 1899 bylo Karáčí největším překladištěm obilí na světě. V roce 1936 se Karáčí stalo hlavním městem provincie Sindh.

V roce 1947 vznikl stát Pákistán a Karáčí se stalo jeho hlavním městem. V té době zde žilo pouze 400 000 obyvatel, ale posléze díky novému statusu se jeho populace začala rychle navyšovat. Nyní je Karáčí největším městem Pákistánu.

Nacházejí se zde průmyslové objekty jako jsou válcovny, rafinerie, textilky, jaderná elektrárna, loděnice a mezinárodní letiště Džinnáh, největší letiště v Pákistánu. Ze vzdělávacích zařízení lze jmenovat lékařskou akademii. V roce 1951 zde bylo zřízeno arcibiskupství. Nachází se zde také hrobka Muhammada Alí Džinnáha.