Karakalpakstán

Qaraqalpaqstan Respublikası
Qoraqalpog'iston Respublikasi
Qaraqalpaqstan Respublikası Qoraqalpog'iston Respublikasi – znak
znak
Qaraqalpaqstan Respublikası Qoraqalpog'iston Respublikasi – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní městoNukus
Souřadnice
Rozloha164 900 km²
Časové pásmo+4
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 200 100
Hustota zalidnění7,3 obyv./km²
Jazykkarakalpačtina, uzbečtina
Národnostní složeníKarakalpaci 15,0 %, Uzbeci 79,8 %
NáboženstvíIslám 95 %, Pravoslaví 4 %, ostatní 1 %
Správa regionu
StátUzbekistánUzbekistán Uzbekistán
Nadřazený celekUzbekistán
Druh celkurepublika
Podřízené celky14 okresů
PrezidentMusa Jernijazov
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2UZ-QR
Oficiální websovminrk.gov.uz/lang/en/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karakalpakstán (karakalpacky Qaraqalpaqstan Respublikası, uzbecky Qoraqalpog'iston Respublikasi) je autonomní republika na severozápadě Uzbekistánu. Jeho hlavní město je Nukus.

Geografie

Země leží v Turanské nížině, její severovýchodní část vyplňuje poušť Kyzylkum. Nejvyšší bod má 473 m n. m. Na severu se nachází Aralské jezero, jehož velká část v důsledku neuvážených lidských zásahů vyschla a proměnila se v poušť Aralkum.[1]

Historie

Oblast je součástí historického Chórezmu, ve starověku ji obývali Massagetové, později byla součástí Chivského chanátu. Turkický národ Karakalpaků (doslova „černých klobouků“) se zde začal usazovat v 18. století.[2] Od roku 1873 se stalo území součástí carského Ruska, v roce 1920 byla nastolena sovětská moc. V roce 1925 byla zřízena Karakalpacká autonomní oblast v rámci Kazachstánu, z níž byla roku 1932 vytvořena Karakalpakská autonomní sovětská socialistická republika, původně pod správou RSFSR, od roku 1936 připadla Uzbekistánu. V roce 1933 bylo hlavní město přestěhováno z Turtkulu do Nukusu. V roce 1990 byla vyhlášena suverenita Republiky Karakalpakstán, v roce 1993 byla uzavřena dohoda, podle níž se na dvacet let stává Karakalpakstán autonomní součástí Uzbekistánu s karakalpačtinou jako úředním jazykem, vlastními státními symboly, vládou a parlamentem Žokargy Kenes. Po vypršení platnosti dohody roku 2013 se objevily snahy o plnou nezávislost, ale byly potlačeny.[3]

Obyvatelstvo

Karakalpakové tvoří 28 % obyvatelstva, následují Uzbeci (27 %) a Kazaši (24 %). Většina obyvatel se hlásí k sunnitskému islámu.[4]

Správní členění

Karakalpakstán se dělí na čtrnáct oblastí:

  • 1 Amudarya (hlavní město Mang‘it)
  • 2 Beruniy (hlavní město Beruniy)
  • 3 Shimbay (hlavní město Shimbay)
  • 4 Ellikqala (hlavní město Bustan)
  • 5 Kegeyli (hlavní město Kegeyli)
  • 6 Mo‘ynaq (hlavní město Mo‘ynaq)
  • 7 Nukus (hlavní město Oqmang‘it)
  • 8 Qanliko‘l (hlavní město Qanliko‘l)
  • 9 Qo‘n‘irat (hlavní město Qo‘n‘irat)
  • 10 Qarao‘zak (hlavní město Qarao‘zak)
  • 11 Shumanay (hlavní město Shumanay)
  • 12 Taxtako‘pir (hlavní město Taxtako‘pir)
  • 13 To‘rtkul (hlavní město To‘rtkul)
  • 14 Xojeli (hlavní město Xojeli)

Životní prostředí

Karakalpakstán se potýká s vážnými ekologickými problémy. Zavlažování bavlníkových polí zavinilo pokles hladiny řeky Amudarja a následné vysychání Aralského jezera, jehož rozloha se od roku 1960 do roku 2010 zmenšila o 90 %. To vedlo ke kolapsu rybolovu, který tvořil základ místní ekonomiky, oblast okolo jezera je kvůli písečným bouřím neobyvatelná, dochází k extrémním výkyvům počasí.[5] Další rizika představují bývalý tajný ústav na výrobu biologických zbraní na ostrově Vozrožděnija a laboratoře v Nukusu a obci Žaslyk, kde byla vyvinuta chemická zbraň známá jako novičok.[6]

Reference

  1. Archivovaná kopie. www.lideazeme.cz [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-10. 
  2. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/312029/Karakalpakstan#ref154170
  3. Archivovaná kopie. www.dw.de [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. 
  4. Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  5. Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. 
  6. http://www.nytimes.com/1999/05/25/world/us-and-uzbeks-agree-on-chemical-arms-plant-cleanup.html

Externí odkazy

Média použitá na této stránce