Karakulská vlna

Karakulská vlna je textilní surovina ze srsti karakulské ovce: ^[1]

Karakulská ovce je považována za nejstarší domestikovaný druh ovcí, podle archeologických nálezů se začala chovat dříve než 1400 roků před n. l. Označení má pocházet od jména vesnice Karakul v dnešním Uzbekistánu. Na začátku 20. století bylo dovezeno několik ovcí do jižní Afriky a také do USA, většinou za účelem získávání rouna z velmi mladých jehňat jako surovinu pro “persiánové kožichy”. ^[2]

Koncem 20. století byla v Turkmenistánu zaznamenána produkce surové karakulské vlny asi 11 500 tun (oproti 17 000 tun o deset let dříve) ^[3] a také v Namibii se snížil v posledních 20 letech 20. století prodej ze 7000 na 250 tun. ^[2]

Stříž se provádí dvakrát ročně s výtěžkem na ovci 1–3 kg vlny s cca 65 % spřadatelných vláken. Vlákenná podsada obsahuje nejjemnější vlákna s tloušťkou 20 µm, pestík má průměr cca 70 µm, ^[2] vlákna jsou 15–30 cm dlouhá, téměř bez zákrutů ^[4] asi z 80 % tmavě zbarvená. ^[2]

Cena prané vlny obnáší v roce 2017 v maloobchodě např. u vlákenného rouna (jemnost 34 µm) na plstění = 28 € / kg. ^[5]

V odborné literatuře se uvádí možnost (strojního) zpracování karakulské vlny na mykané i česané příze, ^[2] z praktických příkladů je však známá jen ruční výroba příze a tkanin. ^[6]

Vlna se používá zejména k výrobě kobercové příze, přikrývek, ^[4] vložkového materialu na šité oděvy, ^[2] příze na ruční pletení^[7] aj