Karbonizace uhlí

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo suchá destilace.

Karbonizace uhlí, obecněji tzv. suchá destilace, je zahřívání černého uhlí a to bez přístupu vzduchu, tedy bez oxidace kyslíkem a bez smíchání plynů. Provádí se v koksárnách nebo plynárnách a vzniká při ní:

Podle teploty zahřívání je rozlišována nízkoteplotní (do teploty 500 – 550 °C) a vysokoteplotní karbonizace (500 – 1000 °C).[1]

Nízkoteplotní karbonizace využívá především hnědého uhlí, byla využívána zejména od 30. let do konce druhé světové války k výrobě pohonných hmot a syntézních plynů. Produkty nízkoteplotní karbonizace jsou polokoks, dehty, střední olej, karbonizační benzín, karbonizační a fenolové vody a karbonizační plyn, spalovaný k získání potřebného tepla pro karbonizaci.[1]

Cílem vysokoteplotní karbonizace je obvykle získání hutnického koksu pro výrobu surového železa. Vysokoteplotní karbonizace produkuje kolem 75 % koksu, kolem 16 % koksárenského plynu, 2,5 % dehtu, 1 % surového benzolu, 4,5 % čpavku a čpavkové vody.[1]

Reference

  1. a b c Přehled základních C-surovin a jejich získávání. [s.l.]: Univerzita Pardubice, Fakulta chemicko-technologická Dostupné online. S. 10–16.  Archivováno 31. 8. 2021 na Wayback Machine.

Externí odkazy