Karelština

Karelština (karjalan kieli)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Finsko Finsko Rusko Rusko Karélie Karélie
Počet mluvčích	asi 35 600[1]
Klasifikace	Uralské jazyky Ugrofinské jazyky Finsko-laponské jazyky Baltofinské jazyky
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	jako minoritní jazyk uznán v: Finsko Finsko Republika Karélie[2]
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	krl (B) krl (T)
ISO 639-3	krl
Ethnologue	KRL
Wikipedie
testovací provoz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karelština (karjalan kieli) patří k baltofinským jazykům ugrofinské větve uralských jazyků. Velice se podobá finštině, někteří finští lingvisté ji považují přímo za dialekt finštiny. Karelštinou hovoří lidé v Karelské republice v Rusku a ve východním Finsku. Počet lidí užívající tento jazyk se pohybuje okolo 35 600, z toho 25 600 mluvčích je v Rusku (podle sčítání lidu v roce 2010). Počet mluvčích se zmenšuje, podle prvního sčítání lidu v roce 1835 jich bylo 171 000 jen v Rusku.^[3] Ve Finsku jsou mluvčími karelštiny zejména starší lidé. V minulosti se psalo cyrilicí, ale nyní karelština užívá jako písmo latinku.^[1]

Karelština patří mezi baltsko-finské jazyky ugrofinské větve uralských jazyků. Nejblíže si je z lingvistického hlediska s finštinou. Karelština by se neměla plést s finskými „karelskými“ dialekty, kterými se mluví ve východním Finsku (a před druhou světovou válkou ve městě Vyborgu).

Karelštinou, resp. jejími dialekty se mluví zejména v Karelské republice a v Tverské oblasti (severozápadně od Moskvy) v Rusku a ve východním Finsku. Díky migrační vlně po druhé světové válce bychom dnes našli karelské mluvčí roztroušené po celém Finsku. V Karelské republice má karelština statut minoritního jazyka. Od 90. let 20. století bylo několik pokusů alespoň legislativně zrovnoprávnit karelštinu s ruštinou po vzoru jiných ugrofinských republik Ruské federace, totiž přiznat jí v Karelské republice status úředního jazyka, dosud se to nepodařilo. V Tverské oblasti mají Karelové kulturní autonomii, tudíž mohou svůj jazyk používat ve školství a médiích.

A a (aa) B b (bee) Č č (čee) D d (dee) DŽ dž (džee) E e (ee) F f (ef) G g (gee) H h (hoo) I i (ii) J j (jii) K k (koo)

L l (el) M m (em) N n (en) O o (oo) P p (pee) R r (er) S s (es) Š š (šee) Z z (zee) Ž ž (žee) T t (tee)

U u (uu) V v (vee) Y y (yy) Ä ä (ää) Ö ö (öö)

Karelská abeceda je psána latinkou, má 28 znaků, z toho 19 konsonantů, 8 vokálů. V minulosti se zde často používala cyrilice, někde až do 19. století. Karelská abeceda založená v latince vznikla oficiálně se založením Sovětského svazu. Zajímavostí oproti české abecedě je pořadí znaků, kdy písmena Z, Ž následují hned po S, Š. Stejné to je i u estonštiny.

Pokud nezohledňujeme délku, karelština má 8 vokálů. Jsou to a, e, i o, u, y, ä, ö. Vokály ä, ö, y, e i patří mezi přední vokály, a, o, u mezi zadní.

V karelštině platí vokalická harmonie, což znamená, že v jednom slově se mohou vyskytnout buď pouze vokály a, o, u, nebo pouze vokály ä, ö, y. Vokály e, i se pojí s oběma skupinami. Příklad: kävelöy, viuhkata.

Stejně jako finština, karelština značí délku vokálu jeho zdvojením v písemné podobě, jediným rozdílem je, že karelština prodlužuje pouze vokály ii, uu, yy. Vokály a, ä, o, ö, e se neprodlužují. Dlouhé vokály je nutno rozlišit i v mluvené řeči, je to esenciální pro význam slova (hiivuo – hivuo, tuuli – tuli, kyzyy – kyzy). České dlouhé měkké í by se tedy v karelštině zapsalo jako ii. Příklady karelských slov s dlouhým vokálem: suuri, tuučču, kuuzi, kuuluu, tyynii, kyynäl, sygyzyy.

Karelština má dvacet jeden diftong (zejména severní karelština a livvština) a triftongy. Diftongy a příklad použití: ua (andua, ruadua), yä (tömsyttyä), uo (vuozi, kaččuo), yö (pyörie, nälgävyö), ie (tie, mies, eččie), iä (iäni, miäččy), ai (kaivo, vaihtai), äi (äijy, mäit), oi (koiru, heboine), öi (igävöijä, söi), ui (uinota, ruis), yi (kylyine, sygyzyine), ei (eineh, veičči), au (aunu, algau), äy (käytös, kyndäy), ou (ounas, kaččou), öy (löyly, kävelöy), eu (leugu, reunu), ey (keyhy, leyhkiä), iu (čiučoi, oppiu), iy (liygiläine, eččiy).

Triftongy a příklad použití: uau (katkuau), iäy (lykkiäy), uou (juou), yöy (mädžyöy), ieu (katkieu), iey (rebiey).^[4]

Karelština má 19 souhlásek. Když za konsonantem následuje přední vokál (ä, ö, y, e, i), je pak konsonant změkčený. Zadní vokály (a, o, u) tuto funkci nemají. Změkčení (palatalizace) se případně značí apostrofem (t'outa, died'oi, vil'l'u, pun'u, or'hoi, Vas'a).

Mezi konsonanty patří i gemináty (čili dlouhé konsonanty). V karelštině se používají gemináty čč (počči), kk (lukku), ll (villu), mm (lämmin), nn (anna), pp (pappi), rr (sorrat), ss (kissi) ,šš (bošši), tt (tuatto), vv (tuvva). Uprostřed gemináty je šev slabiky (oč-ču, tuk-ku).^[5]

Hlásky se přirozeně shlukují do slabik. V karelštině se vyskytují jednoslabičná (suo), dvouslabičná (sa-na) a vícelsabičná slova (vo-ka-li). Slabiky se dělí na krátké a dlouhé, uzavřené a otevřené. Jednoduše řečeno, krátká slabika se skládá ze dvou a méně hlásek (el), dlouhá slabika ze tří a více hlásek (gieu). V uzavřené slabice je vokál uzavřen mezi dvěma konsonantními svahy (lan, čirs), v otevřené nikoliv (ai, tuu). Z toho vyplývá, že uzavřená slabika musí být zákonitě vždy dlouhá. Rozdělit karelské slovo na slabiky je stejně jednoduché jako v češtině, stačí vědět, že hranice slabiky leží mezi geminátou (om-mel-la) či dvěma po sobě jdoucími konsonanty (kah-ten).^[6]

Podstatná jména v karelštině se dělí na vlastní jména (erisnimet) a obecné názvy (yhteisnimet).

Mezi vlastní jména patří následující příklady:
Jména a příjmení osob (Ofon’an Natoi, Nikolai Petrovič)
Jména zvířat (Mirri, N‘akku)
Názvy zemí, měst a vesnic (Suomi, Anus, Kotkatjärvi)
Geografické názvy (Luadogu, Onieu, Baikal)
Názvy kontinentů a planet (Jeuroppu, Aazii, Mua, Venera)
Názvy knih, novin, časopisů (Aberi, Kirjuniekku, Oma Mua)^[7]

Skloňování

Karelská substantiva mohou mít více kmenů. Existují vokalické kmeny v silném a slabém stupni. Ve slově takki je takki- silný vokalický kmen a taki- slabý. Některá slova mají vedle vokalického i konsonantní kmen (kmen končící konsonantem), např.: suuri (suure-, suur-), sammal (sammale-, sammal-).
Při připojování pádové koncovky ke slovu je jeho kmen esenciální, různé pády vyžadují různé kmeny slova. Při volbě kmenu bereme v úvahu, zda pádová koncovka naruší systém slabik v nominativním tvaru slova, pokud pádová koncovka uzavře otevřenou slabiku, používáme slabý vokalický kmen, pokud pádová koncovka nenaruší systém slabik nominativu, využijeme silného kmenu. (loppu → loppuu, lopun). Konsonantní kmen často využijeme při tvorbě partitivu singuláru (kymmene → kymendy, sammal → sammaldu).^[8] Karelština má 17 pádů. Jsou to nominativ, genitiv, akuzativ I, akuzativ II, partitiv, essiv, translativ, inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ, allativ, abessiv, komitativ, prolativ a instruktiv. V následující tabulce jsou znázorněny pádové koncovky (tučně) a způsob tvorby množného čísla (-t, -i-, -loi-) (kurzívou).

^[9]

Přídavná jména v karelštině se dělí na dvě skupiny. První z nich jsou tzv. luaduaadjektiivat (adjektiva kvality: barvy, velikosti, hmotnosti, stáří, vnější vlastnosti, vnitřní vlastnosti). Tato přídavná jména se mohou stupňovat (kaunis – krásný, kaunehembi – krásnější, kaunehin – nejkrásnější).
Druhou skupinou kohteadjektiivat (materiály, přídavná jména vyjadřující absenci něčeho – lapsi(dítě) – lapsetoi) (bezdětný).

Přídavná jména se skloňují stejně jako podstatná jména. Většinou kongruují s podstatným jménem, které rozvíjejí, tedy přejímají jeho pád a číslo.

Osobní zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména, jejich kmeny pro přidání kmenových koncovek jsou minu-, sinu-, häne- + hän-, meijä- + mei-, teijä- + tei- a heijä- + hei-.^[10]

tämä (tento), nämmä (tito – zde)
se (to), neče, net, nenne (tito – neurčitě)
tai (tamten), nuot (tamti)
tämmöine, semmoine, nengoine, moine, tämmözet, semmozet, nengozet, moizet (takový, takoví)

Ukazovací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména.^[11]

Ken? Kdo?
Mi? Co?
Kudai? Jaký?
Mittuine? Který?

Tázací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména.^[12]

ken (kdo – rody se nerozlišují), mi (co), kudai (jaký), mittuine (který); plurál: ket, mit, kudamat, mittumat^[13]

niken (nikdo), nimi (nic), nikudai (žádný), nimittuine; plurál: niket, nimit, nikudamat, nimittumat Záporná zájmena niket a nimit se neskloňují!^[14]

Neurčitá zájmena se tvoří přidáním koncovky -gi, -tah, -tahto nebo -liene k tázacímu/vztažnému tvaru v nominativu.
ken (kdo) → kengi, kentah, kentahto, kenlienne
mi (co) → migi, mitah, mitahto, milienne Neurčitá zájmena se skloňují stejně jako tázací zájmena.^[15]

Mezi určitá zájmena patří kai (všechen), joga (každý), jogahine (další), toine (druhý); v plurálu kaikin, jogahizet, toizet, mollei, mollembat.
Zájmena joga, mollei se neskloňují, ostatní se skloňují podle standardního vzoru.^[16]

V karelštině se používá zvratné zájmeno iče. Skloňuje se jako ostatní jména.^[17]

0 nol'a
1 yksi
2 kaksi
3 kolme
4 nelli
5 viizi
6 kuuzi
7 seiččie
8 kaheksa
9 yheksä
10 kymmene
11 yksitostu
12 kaksitostu
20 kaksikymmen
21 kaksikymmenyksi
30 kolmekymmen
40 nellikymmen
100 sada
101 sadayksi
110 sadakymmene
111 sadayksitostu
200 kaksisadua
1000 tuhat
2000 kaksituhattu
2007 kaksituhattu seiččie
2048 kaksituhattu nellikymmen kaheksa
1 000 000 miljon
2 000 000 kaksi miljonua
1 000 000 000 miljardu
2 000 000 000 kaksi miljardua
1 000 000 000 000 biljon
1 000 000 000 000 000 biljardu^[18]

0. nol'as
1. enzimäine
2. toine
3. kolmas
4. nelläs
5. viijes
6. kuvves
7. seiččemes
8. kaheksas
9. yheksäs
10. kymmenes
11. yhtestostu
12. kahtestostu
20. kahteskymmenes
30. kolmaskymmenes
40. nelläskymmenes
100. suas
200. kahtessuas
1000. tuhandes
2000. kahtestuhandes
1 000 000. miljonnoi
2 000 000. kahtesmiljonnoi
1 000 000 000. miljardnoi
2 000 000 000. kahtesmiljardnoi^[19]

1/2 puoli
1/3 kolmandes, kolmasvuitti
2/3 kaksi kolmattu (vuittii)
1/4 nelländes, nelläsvuitti
3/4 kolme nellätty (vuittii)
1/5 viijendes, viijesvuitti
1/6 kuvvendes, kuvvesvuitti
1/7 seiččemendes, seiččemesvuitti
1/8 kaheksandes, kaheksasvuitti
1/9 yheksändes, yheksäsvuitti
1/10 kymmenendes, kymmenesvuitti, nol'a pilku yksi (0,1)
1/100 suandes, suasvuitti, protsentu
1/1000 tuhandes, tuhandesvuitti, promille^[20]

Slovesa mají finitní (tvar určený mluvnickými kategoriemi) a infinitní tvar (slovníkový tvar). Infinitivy jsou v karelštině tři (např. kirjuttua, kirjuttajes, kirjuttama). Sloveso v karelštině má dva kmeny – vokalický (slabý a silný) a konsonantní. Například sloveso juostaa má vokalický kmen juokse-n a konsonantní kmen juos-kah; sloveso viertä → viere-n, vier-käh.

Koncovky sloves vyjadřující osobu a číslo jsou následující:

Vyčasované sloveso si ukažme na příkladu slovesa löydiä (lövvä-, löydä-)

Zápor se tvoří pomocí záporového slovesa, jež má různé tvary pro tři osoby ve dvou číslech: en, et, ei, emmo, etto, ei, a slabého vokalického kmenu významového slovesa (ei lövvä).^[21]

V přítomném čase^[22]

V minulém čase^[23]

V předpřítomném čase^[24]

V předminulém čase^[25]

V budoucím čase^[26]

V přítomném čase^[27]

Zápor: ei tuos

V minulém čase^[28]

Zápor: ei tuonnus

V předpřítomném čase^[29] olizin, olizit, olis, olizimmo, olizitto ostanuh
oldas ostettu
en, et, ei, emmo, etto olis ostanuh
ei oldas ostettu

V předminulém čase^[29] olluzin, olluzit, ollus, olluzimmo, olluzitto ostanuh
oldanus ostettu
en, et, ei, emmo, etto ollus ostanuh
ei oldanus ostettu

Jako příklad si uvedeme sloveso tuvva (tuo-).
V první osobě:
Pl: Tuoguammo! (slabý vokalický kmen + guammo/-giämmö, -kuammo/-kiämmö)

Ve druhé osobě:
Sg: Tuo! (slabý vokalický kmen!)
Pl: Tuogiä! (slabý vokalický kmen + -gua/-giä)

Ve třetí osobě:
Sg: Tuogah! (slabý vokalický kmen + -gah/-gäh, -kah/-käh, -kkah/-kkäh)
Pl: Tuodähes! (slabý vokalický kmen + dähes/ttähes)^[30]

Příslovce se skloňují podle běžného vzoru. Lze je též stupňovat (příponami mba/mbä a ima/imä).

Například tiä (zde), tänne (tam), tuos (támhle), tuonne (tam), lähan (blízko), kaikkiel (všude).

Například aijoi (včas), myöhä (pozdě), hedi (hned).

Například hyvin (dobře), paho (zle), kiirehsti (rychle).

Například vähä (málo).

Například ičepiädäh, naerko, ilmite.^[31]

V karelštině existují předložky, které se pojí se jménem v genitivu, partitivu nebo elativu.
S genitivem se pojí například předložka ymbäri (okolo).
S partitivem se pojí např. předložky enne (před), ilmai (bez), lähäl (blízko).
S genitivem se pojí např. předložky ymbäri (okolo), läbi, poikki.

Postpozice neboli záložky jsou velmi časté, stejně jako například ve finštině. Pojí se s genitivem, elativem, illativem a allativem.
S genitivem se pojí např. záložky alle (pod), aigua, jytyi, keskeh, ymbäri.
S elativem se pojí např. záložky läbi, poikki, siiriči. Některé mohou stát na pozici předložky i záložky.
S illativem se pojí např. záložky päi, sah, niškoi.
S allativem se pojí např. záložky jälles, suate.^[32]

V karelštině existují spojky souřadící – slučovací (da, i, sego, ni) a vylučovací (eiga, libo, taigo, vai).
Dále existují spojky podřadící – uvozující vedlejší věty časové (ku, kuni – když), příčinné (ku, gu), ...
Jako spojovací výrazy se často používají vztažná zájmena.^[33]

V karelštině fungují částice prakticky jako přípony (-go, -bo, -s, -vai, gi-, -že) nebo předpony (ni-).^[34]

V karelštině se používají například citoslovce a-a, o-o, u-u, ai, oi, ah, oh, eh-heh-heh, čuk-čuk, tprukoi-tprukoi, kis-kis-kis.^[35]

Karelštinu by bylo možné rozdělit na dvě skupiny – vlastní karelštinu (dále se dělící na severní a jižní karelštinu) a livvštinu.

Vlastní karelština

• Severní karelština
  • Jyskyjärvi dialekt
  • Kieretti dialekt
  • Kiestinki dialekt
  • Kontokki dialekt
  • Oulanka dialekt
  • Paanajärvi dialekt
  • Pistojärvi dialekt
  • Suomussalmi dialekt
  • Uhtua dialekt
  • Usmana dialekt
  • Vitsataipale dialekt
  • Vuokkiniemi dialekt
• Jižní karelština
  • Ilomantsi dialekt
  • Impilahti dialekt
  • Korpiselkä dialekt
  • Mäntyselkä dialekt
  • Paatene dialekt
  • Porajärvi dialekt
  • Repola dialekt
  • Rukajärvi dialekt
  • Suikujärvi dialekt
  • Suistamo dialekt
  • Suojärvi dialekt
  • Tihvinä dialekt
  • Tunkua dialekt
  • Valdai dialekt
  • Tverská karelština
  • Dorža dialekt
  • Maksuatiha dialekt
  • Ruameška dialekt
  • Tolmattšu dialekt
  • Vesjegonsk (Vessi) dialekt

Oloněcká karelština (Livvi – livvština)

• Kotkatjärvi dialekt
• Munjärvi dialekt
• Nekkula-Riipuškala dialekt
• Salmi dialekt
• Säämäjärvi dialekt
• Tulemajärvi dialekt
• Vieljärvi dialekt
• Vitele dialekt^[36]

V 9. stol. se v okolí Ladožského jazyka střetly dva vlivy – severní a západní dialekt původního prajazyka (baltskofinský prajazyk), spolu zde daly základ původní karelštině. V 13. stol. tento jazyk dosáhl regionu Savo ve Finsku. V roce 1323 byla Karélie rozdělena mezi Švédsko a Novgorod, což zapříčinilo počátek oddělování dialektů karelštiny. Ve finských oblastech tak vznikly i karelské dialekty finštiny.^[37]

Do 13. století se datuje i dokument zvaný Tuohikirje 292 (Birch bark letter no. 292 – Dopis na březové kůře č. 292). Je to první dochovaný dokument psaný v baltofinském jazyce, předpokládá se, že se jedná právě o archaickou livvštinu, dialekt karelštiny. Tento našla v roce 1957 sovětská expedice vedená Artemiyem Artsikhovským v blízkosti Novgorodu.^[38]

V 19. stol. bylo vydáno několik knih v karelštině psaných cyrilicí (modlitby, katechismus), tu postupně nahradila latinka.^[39]

V roce 1921 se v Sovětském svazu sešel 1. karelský kongres, který diskutoval o tom, zda by mohly karelština a finština být oficiálními jazyky v oblasti budoucí Karelské autonomní republiky (tehdy Karelská autonomní sovětská socialistická republika) vedle ruštiny.

V roce 1931 byla karelská abeceda v latince standardizována v Tverské oblasti. V té době karelské noviny v KASSR Karjalan Sanomat stále ještě psaly cyrilicí. Až v 80. letech se začaly vydávat karelské texty psané latinkou. Až v roce 2007 přijaly latinku jako své písmo všechny dialekty karelštiny.^[39]

V roce 2008 byla na univerzitě v Joensuu ve Finsku udělena první profesura karelského jazyka.^[40][41]

http://depvladimir.narod.ru/urokkat/index.html^{[nedostupný zdroj]} Online kurs karelštiny
http://www.karjalankielenseura.fi/radio/ ^{[nedostupný zdroj]} Karelské rádio
http://verkolehti.karjal.fi/home-5/^{[nedostupný zdroj]} Karelské noviny
http://www.karjal.fi/ Archivováno 20. 2. 2017 na Wayback Machine. Finsko-karelský spolek
Online kurz karelštiny

• Obrázky, zvuky či videa k tématu karelština na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je karelština
• Slovníkové heslo karelština ve Wikislovníku
• Test karelské verze projektu Wikipedie v Inkubátoru
• (finsky) Karjalan Kielen Seura – Spolek karelského jazyka
• (finsky) Karjalan kielen sanakirja – Karelský slovník