Karel Škréta

Karel Škréta
Portrét Karla Škréty od italského malíře Tiberia Tinelliho z roku 1635
Portrét Karla Škréty od italského malíře Tiberia Tinelliho z roku 1635
Rodné jménoKarel Škréta Šotnovský ze Závořic
Narozeníkolem 1610
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí30. července 1674
Praha
České královstvíČeské království České království
Národnostčeská
Povolánímalíř
DětiKarel Škréta
Hnutíbaroko
Významná dílaSv. Martin se dělí o plášť se žebrákem, 1645
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Škréta, celým jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic (1610 Praha30. července 1674 Praha), byl patrně nejvýznamnější český barokní malíř 17. století. Proslul jako portrétista a figuralista rozměrných, převážně sakrálních olejomaleb na plátně.

Život

Rodina

Rodový znak Šotnovských ze Závořic, Miseroniové, mozaika pietre dure, kolem 1650
Autoportrét z obrazu Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem (1647)

Narodil se v domě U Černého jelena vedle Týnského chrámu v protestantské rodině úředníka královské komory Konráda Škréty Šotnovského a Kateřiny Herkulesové z Morchendorfu. Do vladyckého stavu s přídomkem Šotnovský ze Závořic byl povýšen v roce 1570 jeho děd, Jan Škréta, který se z kožešníka v moravské Olešnici vypracoval na senátora ve staroměstské pražské radě. Císař Maxmilián II. mu udělil rodový erb.

Karlovým strýcem a později poručníkem byl kutnohorský mincmistr Pavel Škréta.

Škrétovým žákem byl jeho syn Karel (16461691).[1] Malbou se zabýval jen příležitostně, působil jako rada nejvyššího purkrabského soudu. Podílel se na některých obrazech svého otce.

Vzdělání

Karlův otec zemřel v roce 1613 a ve své závěti nabádal svou ženu, aby dala děti vzdělat v bratrské víře a v literárním umění. Karel byl nejmladší ze sedmi sourozenců. [2] Nejspíše studoval na sousední Týnské škole. Dostalo se mu důkladného humanistického vzdělání, kromě latiny a němčiny ovládal i italštinu. Malířství se učil pravděpodobně od některého z mistrů na královském dvoře, snad Aegidia Sadelera.

Emigrace

Po bitvě na Bílé hoře uprchla rodina do exilu. Karlův strýc, Daniel Škréta Šotnovský ze Závořic, býval sekretářem české komory a členem direktoria, účastnil se plenění chrámu sv. Víta, zbohatl při nákupu předbělohorských konfiskátů,[3][4] po bitvě na Bílé hoře byl odsouzen k trestu smrti a uprchl.[5] V roce 1628 Karel Škréta pobýval ve Stuttgartu. V roce 1630 přišel do Benátek, kde se zdržel několik let. Navštívil i Boloňu a Florencii a v roce 1634 přišel do Říma Urbana VIII. Zde se stal členem malířského sdružení Schilderbent, ovládaného Nizozemci, s přezdívkou Slackwart a Espadron (česky Šaršoun – meč). Zkušenosti a poznatky získané za pobytu v Itálii se projevily v jeho malířském stylu. Benátskou barevnost spojoval s Caravaggiovým temnosvitem, vliv vlámských a boloňských malířů se projevil v jeho kompozicích. Už v Itálii se začal prosazovat jako portrétista.

Návrat

Roku 1638 se vrátil do Čech. Usadil se v Praze, což mu umožnila konverze ke katolické církvi a jeho umění sakrální malby. V exilu česká šlechta asimilovala a zpravidla zchudla.[6] Kromě získání mnoha zajímavých zakázek se zde Karlovi Škrétovi brzy podařilo vysoudit zpátky propadlý rodinný majetek.[2] Bydlel V Domě u Hájků na Ovocném trhu, kde měl také svůj ateliér a dílnu. Kvůli své vznětlivé povaze se dostával do konfliktů a údajně při jedné ze šarvátek usmrtil svého protivníka.[7]

Jeho první velkou prací byl Svatováclavský cyklus pro klášter bosých augustiniánů na Novém Městě na Zderaze.[8] Z dochovaných osmi obrazů patří k nejcennějším Narození sv. Václava. V necelých čtyřiceti letech namaloval obraz s názvem Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem na objednávku Vlašské kongregace pro špitál v Praze. Pro pražský kostel sv. Martina ve zdi namaloval v polovině čtyřicátých let rozměrný obraz světce dělícího se s žebrákem o svůj plášť.[9] Následovala další monumentální sakrální díla: oltářní obrazy (např. pro Týnský chrám nebo kostel sv. Prokopa). Významný je jeho Pašijový cyklus v pražském chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, který je jednou z jeho posledních prací. Z mimopražských zakázek realizoval obrazy pro katedrály v Litoměřicích[10], Kutné Hoře, Zbraslav a další. Na řadě prací spolupracovali umělci z jeho dílny, což se projevilo na jejich rozdílné kvalitě, zvláště v posledním období Škrétova života.

V roce 1645 se Škréta oženil a o dva roky později se mu narodil syn Karel.

V průběhu let se Škréta stal vyhledávaným a váženým umělcem, uznávanou autoritou v otázkách umění. Podílel se na restaurování a záchraně mnohých uměleckých děl. Byl zvolen cechmistrem pražského malířského cechu.[2]

Vynikl také jako portrétista, kreslíř a autor předloh ke grafickým listům. Jeho obrazy do rytin převáděli často jeho současníci Jan Kašpar Dooms, Gerard de Groos, Václav Hollar nebo Melchior Küssel, ale i následovníci jako Jan Jiří Balzer. Často portrétoval umělce, intelektuály i příslušníky šlechtických rodin. Maloval alegorické portréty (tzv. vyprávěcí), v nichž skutečné portrétované osoby zasazoval do divadelních kostýmů (například Marie Maxmiliána ze Šternberka vystupuje jako tančící pastýřka) nebo do mytologických příběhů, například Dvojportrét Františka Antonína Berky hraběte Hovory z Dubé a Lipého a Aloisie Ludoviky Anny de Montecuccoli jako Paris a Helena (1672), nebo Dvojportrét neurčeného páru jako Prokris a Kefalos, původně v Nosticově galerii v Praze[11]. Kompozici, žánr a detail obrazu volil podle modelu, dokonale uměl vystihnout nejen jeho fyzickou podobu, ale také jeho duševní charakteristiku. Celoevropsky výjimečné místo mezi skupinovými portréty v pracovním prostředí zaujímá Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho s rodinou (1653).[2][12] Jeho závěrečnými díly byl oltářní obraz pro katedrálu sv. Štěpána v Litoměřicích a cyklus Kristových pašijí pro emporu chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze.

Karel Škréta je pohřben v kostele sv. Havla v Praze na Starém Městě.

Dílo

Některé Škrétovy obrazy byly při josefinských reformách prodány ve dražbách (dva obrazy ze zrušeného kostela svatého Václava v Českých Budějovicích) a jejich další osud není znám.[13] Obraz neznámé dámy je v hradní obrazárně v Rožmberku nad Vltavou.[14]

Výběr z obrazů

Kresby a grafika

Galerie

Karel Škréta v literatuře

Epizody ze života Karla Škréty zpracovává veselohra Václava Aloise Svobody Karel Skreta z roku 1841 a opera Karla Bendla a Elišky Krásnohorské Karel Škréta z roku 1883.

Úcta a památky

Odkazy

Reference

  1. Neumann, Jaromír Český barok, vyd. Odeon, Praha 1974, s. 80
  2. a b c d CODR, Milan; MACKOVÁ, Olga. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Karel Škréta, s. 129–133. 
  3. Například: Zemské desky, rok 1618, zápis 192 n. 8: „...to, co jest po Pavlovi Michnovi, synu vlasti zpronevěřilému a z tohoto království zběhlému... “ získal pozemek s nemovitostí v blízkosti později postaveného Michnova paláce.
  4. Alžběta Birnbaumová: Tyršův dům v Praze. Praha 1948. S. 15
  5. Škréta Šotnovský ze Závořic, Daniel, 16.-17. stol. - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 s. ISBN 80-7017-022-0. S. 18. 
  7. Rváč (Toulky českou minulostí). ČR Dvojka [online]. 2004-08-08 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  8. Karel Škréta – Pražský pantheon. www.prazskypantheon.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  9. LAB.SNG. Karel Škréta - Sv. Martin se dělí s žebrákem o plášť. Web umenia [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  10. Obrazy Karla Škréty se vrátily do litoměřické katedrály | Diecéze litoměřická. www.dltm.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  11. a b Pazaurek, 1889, s. 90, č.kat. 146
  12. LAB.SNG. Karel Škréta - Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny. Web umenia [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  13. CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží : vyprávění z historie Českých Budějovic. České Budějovice: Actys, 1992. ISBN 80-901234-0-6. S. 105. 
  14. Umělecké památkyČech 3 (P/Š). Příprava vydání Emanuel Poche a kolektiv. Praha: Academia, 1980. S. 258. 
  15. Pazaurek, 1889, s. 90, č.kat. 143
  16. Pazaurek, 1889, s. 90, č.kat. 145
  17. [1]
  18. Pazaurek, 1889, s. 98, č.kat. 175

Literatura

  • VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. 
  • STOLÁROVÁ, Lenka; VLNAS, Vít. Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo. Praha: Národní galerie v Praze, 2010. ISBN 978-80-7035-458-2. 
  • NEUMANN, Jaromír. Škrétové. Praha: Akropolis, 2000. ISBN 80-85770-99-7. 
  • NEUMANN, Jaromír. Karel Škréta 1610–1674. Praha: Národní galerie v Praze, 1974. 

Dále:

  • PAZAUREK, Gustav Edmund, Carl Skreta (1610-1674) : Ein Beitrag zur Kunstgeschichte des XVII. Jahrhunderts /,Ehrlich, Prag 1889
  • RYBIČKA Antonín: Karel Škréta Šotnovský ze Závořic. Nástin rodo- a životopisný, Světozor 3, 1889, s. 42-63
  • TANNER, Matěj, 1630-1692: Societas Jesu Usque ad Sanguinem Pro Deo, Et Fide Christiana militans Pragae : Typis Universitatis Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Societatis Jesu ad S. Clementem, 1675 (?), 181 listů; z nich 99 mědirytových ilustrací jezuitských mučedníků Melchiora Küssela podle předloh Karla Škréty nebo podle "C.S.", ostatní podle J. J. Heinsche.
  • Heinsch Jan Jiří, 1647-1712 (ilustráto), Küsel Melchior, 1626-1683 (ilustráto), Škréta Karel, 1610-1674 (ilustráto) - Zdigitalizováno v rámci služby Elektronické knihy na objednávku (EOD) Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Dostupné online

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Znak Šotnovských ze Závořic.jpg
Rodový znak Šotnovských ze Závořic, mramor, jaspisː mozaika pietre dure, ovál 9,4 × 7,6 cm. Umístění: Národní galerie v Praze
Podrobný popis: http://www.screta.eu/w/index.php?title=Znak_%C5%A0otnovsk%C3%BDch_ze_Z%C3%A1vo%C5%99ic
Melchior küsel-rodolfo aquaviva y cuatro compañeros.jpg
Rodolfo Acquaviva y compañeros. Grabado de Melchior Küsel. Mathias Tanner, "Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans, in Europa, Africa, Asia, et America, contra gentiles, Mahometanos, Judaeos, haereticos, impios, pro Deo, fide, Ecclesia, pietate, sive, Vita, et mors eorum, qui ex Societate Jesu in causa fide", Praga, 1675.
Karel Škréta - Portrait of Ignác Jetřich Vitanovský of Vlčkovice.jpg
Autor: Karel Škréta , Licence: CC BY-SA 4.0
Portrait of Ignác Jetřich Vitanovský of Vlčkovice
Karel Škréta - Selbstporträt auf dem Bild des Hl. Karl Borromäus (1647).jpg
Selbstporträt auf dem Bild des Hl. Karl Borromäus, der die Pestkranken in Mailand besucht
Valdštejn universitní these.jpg
Autor: Karel Škréta , Licence: Attribution
Invitation to John Friedrich of Valdštejn´s graduation by Karel Škréta, 1661
Jan Hertvík Nostic.jpg
Jan Hartvík Count of Nostic-Rieneck (1610–1683)
Portret van Bernard Ignatius, graaf van Martinitz Illvstrissimo et Excellentissimo (..) in Regno Bohemiae (titel op object), RP-P-1889-A-14186.jpg
Autor: Rijksmuseum, Licence: CC0


Identificatie
Titel(s): Portret van Bernard Ignatius, graaf van MartinitzIllvstrissimo et Excellentissimo (...) in Regno Bohemiae (titel op object)
Objecttype: prent
Objectnummer: RP-P-1889-A-14186
Opschriften / Merken: verzamelaarsmerk, verso, gestempeld: Lugt 2228
Omschrijving: Portret van Bernard Ignatius, graaf van Martinitz, borststuk

Vervaardiging
Vervaardiger: prentmaker: Dancker Danckerts (vermeld op object)naar schilderij van: Karel Sotnovsky Skreta (vermeld op object)
Datering: 1643 - 1666
Fysieke kenmerken: gravure
Materiaal: papier
Techniek: graveren (drukprocedé)
Afmetingen: blad: h 238 mm × b 168 mm

Toelichting
Prent naar schilderij van Karel Sotnovsky Skreta.

Onderwerp
Wie: Bernardus Ignatius de Martinitz

Verwerving en rechten
Verwerving: aankoop mar-1889
Copyright: Publiek domein
Martyrium Sancti Stephani (Skreta).jpg
Hochaltarbild der Kathedrale von Leitmeritz von Karel Škréta: Steinigung des Stephanus
Karel Škréta.jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Portrét Marie Maxmiliány ze Šternberka, provdané Lažanské (1663-1665); zámek Bechyně
Melchior küsel-carlos spínola y compañeros.jpg
Carlos Spínola y compañeros. Grabado de Melchior Küsel. Mathias Tanner, "Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans, in Europa, Africa, Asia, et America, contra gentiles, Mahometanos, Judaeos, haereticos, impios, pro Deo, fide, Ecclesia, pietate, sive, Vita, et mors eorum, qui ex Societate Jesu in causa fide", Praga, 1675.
Tiberio Tinelli, Podobizna Karla Škréty (1635).jpg
Karel Škréta (1610 – 30. července 1674) was a Czech Baroque painter.