Karel Šafář (pedagog)

Karel Šafář
Narození28. ledna 1889
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. června 1970 (ve věku 81 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
Národnostčeská
VzděláníUniverzita Karlova
Povoláníučitel, překladatel
ChoťMilada Kuthanová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Šafář (28. ledna 1889 České Budějovice[1] – 3. června 1970 České Budějovice) byl český středoškolský učitel, překladatel a kulturní pracovník.[2]

Život

Mládí

Karel Šafář se narodil v Jírovcově ulici čp. 439. Pocházel z šesti dětí, dva jeho bratři (Jan 1886–1887 a Ludwig 1892–1897) však zemřeli v útlém věku. Jeho otec Matěj Šafář byl truhlářem a umřel v roce 1894. O Karla a o jeho tři sestry Kristinu (1881), Marii (1884) a Teresii (1890) se pak starala jeho matka Kristína, rozená Fojtlová, která pocházela z Velešína a byla praneteří obrozeneckého básníka Josefa Vlastimila Kamarýta.[3] Po smrti otce mu, zásluhou sdružení českobudějovických katolických tovaryšů, pomáhal malíř Jan Řehoř, který pocházel z Dřitně a který mu tam zajistil prázdninové pobyty.[2]

Studium

Již v mládí se u něj projevil zájem o filologii. Při svém studiu na českobudějovickém Jirsíkově gymnáziu si jeho nadání všiml profesor románské filologie Prokop Miroslav Haškovec, který tam tenkrát učil. V roce 1908 se Šafář s Haškovcem setkal znovu, a to na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde Haškovec působil jako docent francouzské literatury, a kde Šafář začal studovat němčinu a francouzštinu. Později se specializoval na francouzštinu a k tomu orientalistiku.

Další působení

Po 1. světové válce se stal tlumočníkem pro italskou kontrolní komisi.[3] Žil v Českých Budějovicích, kde do roku 1940 učil na reálném gymnáziu a na dívčím reformním reálném gymnáziu Jany Zátkové[2], potom odešel do výslužby a věnoval se překladatelství.[3] V Českých Budějovicích se stal členem Alliance française a sekce Institutu di Cultura Italiana. Byl členem Klubu překladatelů.[3] V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice.[4]

Překladatelská činnost

Překládal z francouzštiny, turečtiny, arabštiny, italštiny.[3]

  • Pohřbený chrám – Maurice Maeterlinck. Praha: Rudolf Brož, 1911
  • Povídka o králi, jeho synu, vezírech a otrokyni – neznámý autor arabský; napsal i úvod; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 28. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Episoda o Velledě – François René Chateaubriand; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 29. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Příběh paní de la Pommeraye a markýza des Arcis – Denis Diderot; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 52. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Markýza – George Sand; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 57. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Dumy samotářského chodce na desíti procházkách – Jean Jacques Rousseau. Praha: Sokol, 1913
  • Vypravování Sindbáda námořníka z arabské sbírky pohádek "Tisíc a jedna noc" – Praha: Jan Laichter, 1914
  • Napravený škarohlíd – Jean Marmontel; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Pozemky na prodej – Edmond About; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 93. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Tragická příhoda lišákova – Louis Pergaud; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 94. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Bílý býk – F. A. Voltaire; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 100. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Vzpomínky z dětství a jinošství – Ernest Renan. Praha: Jan Svátek, 1925
  • Román o Tristanovi a Isoldě – Joseph Bédier. Praha: J. R. Vilímek, 1929
  • Poznámky a vysvětlivky k Rabelaisově knize Život Gargantuův a Pantagruelův – Karel Šafář a Josef Rejlek. Praha: Družstevní práce, 1931
  • Nepřátelé sebe samých: román ze života anglických dělníků – Robert Tressel. Praha: Karel Borecký, 1931
  • Heptameron novel převznešené a přeslavné princezny Markéty d’Angouleme, královny Navarské – a opatřil poznámkami; se 76 obrázky od Toyen. Praha: Družstevní práce, 1932
  • Příběh o jinochu a smutných starcích – z arabského originálu "Tisíce a jedné noci"; třemi suchými jehlami a dvěma kresbami vyzdobil František Pavelka. České Budějovice: Družstevní práce, 1939
  • Mlýn na Pádu: historický román. III, Svět starý a věčně nový – Riccardo Bacchelli. Praha: Novina, 1943
  • Smrt vlka – Alfred de Vigny; dřevorytem vyzdobil Jan Konůpek. České Budějovice: Družstevní práce, 1945
  • Gargantua a Pantagruel – François Rabelais; překlad Jihočeské Thelémy; upravili Josef Rejlek a Karel Šafář; konečná redakce a předmluva Josef Kopal; ilustrace Gustav Dorée... Praha: Melantrich, 1953
  • Kněžna de Clèves – Marie Madeleine de La Fayette; a opatřil poznámkami. Praha: SNKLHU, 1959
  • Heptameron – Markéta Navarská; ilustroval Ota Janeček; doslov Josef Kopal. Praha: SNKLHU, 1960
  • Iluminované rukopisy vyšebrodské – úvod napsal a katalog sestavil Antonín Friedl; francouzské resumé Karel Šafář, německé resumé Marie Kotrbová; barevné fotografie Ladislav Neubert, černobílé fotografie Josef Šechtl. České Budějovice: Krajská knihovna, 1967
  • Pravdivá historie – Charles Louis de Secondat, baron de La Brède et de Montesquieu; ilustroval Petr Poš. Praha: Odeon, 1983

Překlad díla Gargantua a Pantagruell

V době svých studií v Praze shromáždil z podnětu P. M. Haškovce okolo sebe kroužek mladých studentů–romanistů Jihočeskou Thelému, jejímiž členy se kromě Šafáře stali Jan Čart, František Kamarýt, Stanislav Malec a Josef Rejlek. Kroužek začal překládat jedno ze základních a těžko přeložitelných děl světové literatury, napsané v 16. století, Gargantua a Pantagruela od Françoise Rabelaise. Během překladu druhé knihy tohoto díla Čart a Malec od překládání odstoupili, František Kamarýt padl ve válce (jeho jméno je na pomníku lišovských občanů padlých v 1. světové válce)[5] a překlad celého díla dokončil Šafář s Rejlkem s tím, že některé verše přeložili Cyril Vaněk, Alois Krajíc a Miroslav Haller. Šafář provedl také konečnou redakci celého překladu.[6][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 22.12.31. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c BLÜMLOVÁ, Dagmar. Sto tváří z jihočeské kulturní historie. Pelhřimov: [s.n.], 2000. ISBN 80-902584-6-8, ISBN 978-80-902584-6-4. OCLC 47750337 S. 270–273. 
  3. ↑ a b c d e Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví – Šafář Karel.
  4. ↑ Názvy budějovických ulic. www.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-31. 
  5. ↑ Pomník Obětem 1. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jihočeská Theléma | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ HAŠKOVEC, P. H. Jihočeská Theléma. České Budějovice: Vlastivědná společnost jihočeská (Ročenka), 1929. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 53–56. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“