Karel Šiktanc
Karel Šiktanc | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 10. července 1928 Hřebeč u Kladna Československo |
Úmrtí | 26. prosince 2021 (ve věku 93 let) Praha |
Místo pohřbení | Břevnovský hřbitov |
Povolání | básník, textař, scenárista, novinář, překladatel |
Ocenění | Cena Jaroslava Seiferta (1989) medaile Za zásluhy II. stupeň (2010) Cena Jaroslava Seiferta (2011) Čestné občanství Prahy 7 (2019) |
Manžel(ka) | Helena Šiktancová |
Děti | Petr Halmay |
Příbuzní | David Šiktanc (vnuk)[1] Jaroslava Šiktancová (snacha) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Šiktanc (10. července 1928 Hřebeč u Kladna – 26. prosince 2021[2] Praha) byl český básník, autor pohádek pro děti, textař a scenárista. Působil také jako novinář a překladatel.
Život
Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. V jeho tvorbě se silně projevil zážitek z vyhlazení Lidic – sousední vesnice, kde měl mnoho kamarádů. Jeho počátky byly velmi ovlivněny komunistickou ideologií. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta.
Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání (např. údržbář dvorců na Štvanici). V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta (sbírka Srdce svého nejez) a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat (1999) získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004.
V roce 2010 jej prezident vyznamenal medailí Za zásluhy.
Dílo
Poezie
- Tobě, živote, 1951
- Pochodeň jara, 1954
- Vlnobití, 1956
- Žízeň, 1959
- Heinovské noci, 1960
- Patetická, 1961 (poema o Únoru 1948)
- Nebožka smrt, 1963
- Báseň osmi, 1963 (věnovaná osmi polárníkům, kteří zahynuli při požáru na arktické stanici Mirnyj)[3]
- Artéská studna, 1964
- Paměť, 1964 (výbor)
- Zaříkávání živých, 1966
- Město jménem Praha 1967
- Adam a Eva, 1968
- Slepá láska, 1968 (soubor tří knih)
- Horoskopy, 1969
- Mariášky, 1970
- Český orloj, 1974 samizdat, 1981 v Mnichově, 1990 oficiálně
- Jak se trhá srdce, 1978 samizdat, 1983 v Mnichově, 1991 oficiálně
- Pro pět ran blázna krále, 1978 samizdat
- Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel, 1979 samizdat, 1992 oficiálně
- Sakramenty, 1979 samizdat
- Srdce svého nejez, 1981 samizdat, 1994 oficiálně
- Ostrov Štvanice, 1991
- Utopenejch voči, 1991 (= Pro pět ran blázna krále + Sakramenty)
- Tanec smrti, 1992
- Hrad Kost, 1995 – básně z let 1990–1994
- Tři nadání, 1999 z čínštiny přeložil Oldřich Král a následně přebásnil Karel Šiktanc
- Šarlat, 1999 – básně z let 1995–1998
- Zimoviště, 2003 – básně z let 1998–2002
- Fidlátka, 2004
- Řeč vestoje, 2005
- Běseň, 2005
- Vážná známost, 2008
- Nesmír, 2010 – nominace na cenu Magnesia Litera 2011
- Čistec, 2012
- Na Knížecí, 2014
- Horniny, 2016
- Ubírati se, 2018
- Opovážení, 2019
Básnickou tvorbu Karla Šiktance souborně vydalo Nakladatelství Karolinum v letech 2001–2023:
- Dílo 1 (Žízeň, Heinovské noci, Nebožka smrt, Artéská studna), 2003
- Dílo 2 (Město jménem Praha, Horoskopy, Mariášky), 2001
- Dílo 3 (Zaříkávání živých, Adam a Eva, Jak se trhá srdce), 2001
- Dílo 4 (Český orloj, Tanec smrti), 2004
- Dílo 5 (Pro pět ran blázna krále, Sakramenty, Srdce svého nejez, Ostrov Štvanice), 2002
- Dílo 6 (Hrad Kost, Šarlat, Zimoviště), 2004
- Dílo 7 (Básně (ze zásuvky), Z překladů, Rozestřeno časem), 2006
- Dílo 8 (Řeč ve stoje, Vážná známost, Nesmír a Čistec), 2014
- Dílo 9 (Na Knížecí, Horniny, Ubírati se, Opovážení, Z pozůstalosti), 2023
Pro televizi
- Nejkrásnější sen
- Štědrovečerní romance, 1963 (spolu s J. Šotolou)
- Pravda a lež, 1992
- Stříbrný a Ryšavec, 1998
- Paní mlha, 2000
Pro rozhlas
- Putování za králem, 1977, 1990
- O králi Jasnozřivém a slepci převozníku, 1991
- Královna s vlčí tváří, 1992
- Král Kamenné srdce, 1993
- Nejčernější les, 1995
- Svatební šaty, 1995
- Svatojánský oheň, 1997
- Tři spravedliví, 1998
- Černý jezdec, bílý kůň, 2000
- Hodiny pro nevěstu, 2000
- Sivá princka, 2001
- Heřmaňský poklad, 2002
- Dar nedar, 2003
- Orlí kámen, 2004
- Komteska a Koloděj, 2005
- Černé peří, 2006
- Jedna hrůza, 2008
Knihy pro děti
- Pohádky chudé na řádky, 1962
- Kapela pana Anděla, 1965
- Královské pohádky, 1970
- O dobré a zlé moci, 2000
- Spadl buben do kedluben, 2005 (Výbor z Pohádky chudé na řádky, Kapela pana Anděla a Haló, tady jaro!)
- Hrad Svícen, 2009
- Hora Zlodějka, 2016
Hádanky a slovní hříčky
Kromě básnické tvorby byl autorem hádanek a slovních hříček, pro tuto příležitost používal i pseudonym Lenka Tršická, což je slovní hříčka (přesmyčka) vycházející z jeho jména.[4]
- Milý Řehoři, milíře hoří: 700 hádanek, 2012[5]
Překlady
Překlady ruské poezie: J. A. Jevtušenka, B. L. Pasternaka, B. Sluckého
- Zelené víno / Jevgenij Jevtušenko[6]
- Co nezapomenu / Boris Sluckij[7]
- Hvězdný déšť / Boris Pasternak[8]
- Modrý host / Boris Pasternak[9]
Reference
- ↑ iDNES.cz. 26. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-26]
- ↑ Zemřel básník Karel Šiktanc, bylo mu 93 let. České noviny [online]. 26. 12. 2021, 17:31; aktualizace 29. 12. 2021 00:18 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online.
- ↑ MRKOS, Antonín; BÁRTL, Stanislav; KOSTKA, Oldřich, PRAUS, Oldřich; ŠIKTANC, Karel. o Naši v Antarktidě: vyprávění a snímky československých účastníků třetí, čtvrté a páté sovětské výpravy do Antarktidy. Praha: Práce, 1963. 160 s. S. 96–100.
- ↑ HRUŠKA, Petr. Karel Šiktanc, Básník, autor pohádek, překladatel. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2009 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠIKTANC, Karel. Milý Řehoři, milíře hoří: 700 hádanek. Databazeknih.cz [online]. Databaze knih [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
- ↑ JEVTUŠENKO, Jevgenij. Zelené víno. Překlad Karel Šiktanc. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1960. 93 s. Dostupné online.
- ↑ SLUCKIJ, Boris. Co nezapomenu. Překlad Karel Šiktanc a Jiří Šotola. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1958. Dostupné online.
- ↑ PASTERNAK, Boris. Hvězdný déšť. Příprava vydání Matějka Ivan; překlad Zdenka Bergrová, Václav Daněk, Milan Dvořák, Ladislav Fikar, Helena Franková, Josef Hora, Jaroslav Kabíček, Luděk Kubišta, Karel Šiktanc, Jiří Šotola a Jan Zábrana. první. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. 264 s. (Klub přátel poezie. Zlatý fond poezie). Dostupné online. ISBN 80-202-0053-3.
- ↑ PASTERNAK, Boris Leonidovič. Modrý host. Překlad Karel Šiktanc a Jiří Šotola. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966. 69 s. (Plamen; sv. 46). Dostupné online.
Literatura
- HRUŠKA, Petr. Básně psané na střed. Host. 1999, roč. 15, čís. 1, s. 19. ISSN 1211-9938.
- HRUŠKA, Petr. Někde tady. Český básník Karel Šiktanc. Brno: Host, 2010. 407 s. (Tváře české literatury; sv. 2). ISBN 978-80-7294-377-7.
- KARFÍK, Vladimír. Sdílení těžší než samota. Literární noviny. 1999-06-30, roč. 10, čís. 26, s. 7. Recenze sbírky Šarlat. Dostupné online. ISSN 1210-0021.
- NOVÁKOVÁ, Šárka. Básnický portrét Karla Šiktance. Labyrint revue. 1995, roč. 5, čís. 6, s. 6–7. ISSN 1210-6887.
- PAPOUŠEK, Vladimír. Imaginativní linie české poezie a dílo Karla Šiktance. Tvar. 2002-10-31, roč. 13, čís. 18, s. 8–9. Předneseno na konferenci Reflexe baroka v české literatuře 20. století. ISSN 0862-657X.
- PETŘÍČEK, Miroslav. Báseň jako jednota skladby. Host do domu. 1968-1969, čís. 15, s. 62. Recenze Adama a Evy.
- Zemřel básník, novinář a překladatel Karel Šiktanc: bylo mu 93 let. iDNES.cz [online]. 26. prosince 2021 17:38, aktualiz. 18:02 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/kultura/aktuality/karel-siktanc-umrti-basnik.A211226_173202_show_aktual_ihav
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Šiktanc na Wikimedia Commons
- Osoba Karel Šiktanc ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Šiktanc
- Karel Šiktanc ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Karel Šiktanc v Česko-Slovenské filmové databázi
- Karel Šiktanc ve Filmové databázi
- Rozhovor s Karlem Šiktancem (2005) Rozhovor ze Slávie uveřejněný na Aktuálně.cz
- Heslo Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine. v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
- Recenze 6. svazku Díla
- Zachycení cyklu roku v české poezii XX. století – diplomová práce srovnávající Český orloj a Měsíce Karla Tomana
- Medailon na Portálu české literatury
Básně
- Řeč vestoje
- Modlitba k Bohyni paměti Archivováno 24. 8. 2005 na Wayback Machine.
- Zaříkávání žen (z Jak se trhá srdce)
- Smrt Vladimíra Holana, Praha Archivováno 28. 8. 2005 na Wayback Machine. – z internetové antologie Vrh křídel
- České jaro Archivováno 9. 1. 2006 na Wayback Machine. – z Literárních novin, květen 1955
- Černé děti – z Mateřídoušky 1951
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Autor: Ondřej Lipár from Prague, Czech Republic, Licence: CC BY-SA 2.0
Karel Šiktanc