Karel Štipl

Karel Štipl
Narození	21. ledna 1889; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. srpna 1972 (ve věku 83 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Šárka
Povolání	sochař, architekt, učitel a sklářský výtvarník
Ocenění	Řád práce (1959)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Štipl (21. ledna 1889 Praha^[1] – 22. srpna 1972 Praha)^[2] byl český sochař, architekt a sklářský výtvarník.

Život

Narodil se v rodině kočího Františka Štipla (1861-??) a matky Františky, rozené Čeňkové (1863-??)^[1] jako nejstarší ze tří synů.^[3]

Před první světovou válkou studoval UPŠ v Praze, žák Josefa Drahoňovského a Josipa Plečnika. Když profesor Drahoňovský zemřel, stal se Karel Štipl jeho nástupcem na speciálce pro „užité sochařství se zvláštním zřetelem ke sklu a glyptice“.^[4]

Dne 20. července 1922 se v Praze oženil s Helenou Benešovou (*1899), dcerou malíře Jana Beneše (1873–1946).^[5] Roku 1929 si postavil rodinný dvojdům v ulici na Míčánce v Dejvicích.

Za okupace byl vězněn v terezínské Malé pevnosti.^[6]

V roce 1959 mu byl propůjčen Řád práce "...za vynikající tvorbu v oboru sochařství a užitého umění a za úspěšnou činnost pedagogickou".^[7]

Zemřel v Praze, je pohřben na pražském šáreckém hřbitově.^[8]

Dílo

Karel Štipl se podílel na řadě významných soukromých i veřejných zakázek z rozmanitých oborů, např.:

Účastnil se soutěže na výzdobu Památníku osvobození na Vítkově.
Pro památník J. A. Komenského v Naardenu vytvořil mříže v kapli a prvorepublikový státní znak s nápisem "Pravda vítězí".^[9]
Byl spoluautorem architektonického řešení Sletové sokolské výstavy v roce 1932 na pražském Výstavišti.^[10]
Podílel se na výzdobě interiérů Kramářovy vily v Praze.^[11]
Projektoval též obytné stavby v Dejvicích na Hanspaulce.^[12]
Vila Ferdinanda Hořejše v Černošicích, Karlštejnská 274, spolu s Milošem Hořejšem, 1933^[13]
Sejmul posmrtnou masku Karla Kramáře^[14]
Náhrobní plastika:
- Plastika sv. Václava mezi dvěma anděli na náhrobku Hynka Puce (1938)
- Medailon s reliéfem ženy pro náhrobek Josefa Drahoňovského (1939)
V roce 1958 připravil skleněnou plastiku pro československý pavilon na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.^[15]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Matrika narozených, Panna Marie Vítězná, 1884-1893, snímek 154 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.
↑ arch pavouk:Štipl Karel. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-10.
↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 626, obraz 539 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.
↑ OPĚLA, Jan. Pavel Pánek a české lisované sklo šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Praha, 2013. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK. Vedoucí práce Marie Klimešová. Dostupné online.
↑ Matrika oddaných, sv. Vít, 1914-1933, snímek 131 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.
↑ Památník Terezín:Policejní věznice v Malé pevnosti. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16.
↑ Rudé právo, 28.1.1959, s.1, Vyznamenání tří výtvarných umělců
↑ [Správa pražských hřbitovů: vyhledávání - Štipl Karel]
↑ Vladimír Hobrlant:Poslední útulek
↑ Národní listy, 4.6.1932, s.2
↑ Úřad vlády ČR:Vila Naděždy a Karla Kramářových, s.8
↑ Praha neznámá: Hanspaulka (1. část)
↑ kolektiv autorů. Česká republika. 2: Moderní architektura - Čechy. Příprava vydání Michal Kohout, Rostislav Švácha. 1. vyd. vyd. Praha: Zlatý Řez, 2014. 522 s. ISBN 978-80-903826-0-2. Kapitola E 013 Vila továrníka Ferdinanda Hořejše 1933, s. 175.
↑ Národní listy, 26.5.1937, s.2, Posmrtná maska
↑ Rudé právo, 8.1.1958, s.1, Bruselská mosaika

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Štipl na Wikimedia Commons
Karel Štipl v informačním systému abART

[matrika-1] Matrika narozených, Panna Marie Vítězná, 1884-1893, snímek 154 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.

[2] rch pavouk:Štipl Karel. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-10.

[3] Policejní ředitelství I, konskripce, karton 626, obraz 539 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.

[4] OPĚLA, Jan. Pavel Pánek a české lisované sklo šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Praha, 2013. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK. Vedoucí práce Marie Klimešová. Dostupné online.

[5] Matrika oddaných, sv. Vít, 1914-1933, snímek 131 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.

[6] Památník Terezín:Policejní věznice v Malé pevnosti. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16.

[7] Rudé právo, 28.1.1959, s.1, Vyznamenání tří výtvarných umělců

[8] [Správa pražských hřbitovů: vyhledávání - Štipl Karel]

[9] Vladimír Hobrlant:Poslední útulek

[10] Národní listy, 4.6.1932, s.2

[11] Úřad vlády ČR:Vila Naděždy a Karla Kramářových, s.8

[12] Praha neznámá: Hanspaulka (1. část)

[13] tiv autorů. Česká republika. 2: Moderní architektura - Čechy. Příprava vydání Michal Kohout, Rostislav Švácha. 1. vyd. vyd. Praha: Zlatý Řez, 2014. 522 s. ISBN 978-80-903826-0-2. Kapitola E 013 Vila továrníka Ferdinanda Hořejše 1933, s. 175.

[14] Národní listy, 26.5.1937, s.2, Posmrtná maska

[15] Rudé právo, 8.1.1958, s.1, Bruselská mosaika

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

Navigation

Navigace

Tématické portály