Karel Švanda ze Semčic
JUDr. Karel Švanda ze Semčic | |
---|---|
Karel Švanda ze Semčic | |
Narození | 12. září 1867 Vršovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 5. listopadu 1928 (ve věku 61 let) Praha-Smíchov Československo |
Povolání | právník |
Národnost | česká |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Manžel(ka) | Ema Švandová (1902–1925) |
Rodiče | Pavel Švanda, Eliška Pešková |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Švanda ze Semčic (12. září 1867 Vršovice[1] – 5. listopadu 1928 Praha-Smíchov[2][p 1]) byl český právník, spisovatel, divadelník a překladatel.
Život
Narodil se v rodině divadelního ředitele Pavla Švandy ze Semčic a herečky Elišky Peškové. Jeho sourozenci byli spisovatel a překladatel Jaroslav Švanda ze Semčic (1851–1879), operní pěvec Pavel Švanda ze Semčic ml. (1855–1923) a Marie Koldinská-Stankovská (1853–1906).
Karel vystudoval r. 1892 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a byl zaměstnán na pražském místodržitelství jako policejní úředník a cenzor, od policie odešel v roce 1896. V Zemském výboru se po propuštění od policie zabýval ochranou kulturních památek. Do výslužby odešel roku 1927.[3]
Jeho první žena Louisa Kaucká (1880–1901) mu záhy zemřela, s druhou ženou, herečkou Emilií Jelínkovou (1882–1971), se oženil 28. 4. 1902.[4] Měli spolu tři dcery: Elisabeth (1902), Marii Kacerovou[5] (1905–2002)[p 2] a Emmu Dejlovou (1907–1968)[6]; v roce 1925 se rozvedli[4].
Působení v divadle
Po smrti Karlovy matky r. 1895 se ujala vedení smíchovského Švandova divadla Karlova sestra, Marie Koldinská. Karel se od roku 1897 na vedení divadla podílel jako umělecký správce, později jako člen správní rady. Po smrti sestry Marie se držitelkou divadelní koncese stala jeho manželka Emilie. Rozvodem manželů Švandových v roce 1913 zaniklo i rodinné vlastnictví divadla.[7]
Karel Švanda ze Semčic založil nadaci pro přestárlé herce a v březnu 1918 věnoval pro její potřeby 100 000 korun.
Zajímavost
V prvorepublikovém tisku i v současné literatuře se uvádí, že byl Karel Švanda ze Semčic ze služeb policie propuštěn, protože jako cenzor umožnil, aby byly vydány Písně otroka Svatopluka Čecha. Podle vzpomínek Josefa Vejvary, zveřejněných v Národních listech roku 1930, údajně Karel Švanda ze Semčic text neposuzoval a vydání básnické sbírky umožnil úředník Viktor Chum.
Dílo
V letech 1888–1897 přispíval do časopisů Květy, Lumír, Švanda dudák, Podřipan a Zlatá Praha. Publikoval i v Národních listech.[3] Překládal z němčiny.
V literární tvorbě se zjevně nechal inspirovat Ernstem Hoffmannem. Do svých povídek převzal některé jeho postavy a části jeho děl.[8] Ve dvou povídkách ze sbírky Fantastické Povídky dokonce použil Hoffmanna samého jako hlavní postavu (Prázdná Lenoška, Adolfina).
Próza
- Fantastické povídky – ilustroval Artuš Scheiner. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1892
- Bizarní povídky – ilustroval A. Scheiner. Praha: J. Pospíšil, 1897
- Adolfína – v souboru Fantastický dekameron. Praha: Československý spisovatel, 1987
- Adolfína – v souboru České horory. Praha: Plejáda, 2001
Překlady
- Anatol – Artur Schnitzler. Praha: Josef Richard Vilímek, 1897?
Galerie
- Karel Švanda ze Semčic: Fantastické povídky, 1892, titulní strana
- Artuš Scheiner: Ilustrace k povídce Růžena (Fantastické povídky, 1892)
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Smíchov (kostel sv.Václava)
- ↑ a b MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Karel Švanda ze Semčic, s. 829–830.
- ↑ a b Matriční záznam o sňatku Karla Švandy ze Semčic s Emilií Jelínkovou farnosti při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Marie Švandové farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
- ↑ O divadle | Švandovo divadlo. www.svandovodivadlo.cz [online]. [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
- ↑ STŘELEČKOVÁ, Alena. FANTASKNÍ MODIFIKACE REALISMU V DROBNÉ PRÓZE ZLOMU 19. A 20. STOLETÍ. České Budějovice, 2010. Diplomová práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA, ÚSTAV BOHEMISTIKY. Vedoucí práce Dalibor Tureček. Dostupné online.
Související články
Literatura
- MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Karel Švanda ze Semčic, s. 829–830.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Švanda ze Semčic na Wikimedia Commons
- Autor Karel Švanda ze Semčic ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Švanda ze Semčic
- Digitalizovaná díla Karla Švandy ze Semčic v Národní digitální knihovně.
- Karel Švanda ze Semčic v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Švanda Karel ze Semčic 1867
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Švanda, Karel *1867 s rodinou
- MyHeritage: Karel Švanda ze Semčic
- Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity: Karel Švanda ze Semčic
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Neznámý , Licence: CC BY-SA 4.0
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Bedřich Bendelmayer
Artuš Scheiner, ilustrace k povídce Růžena (z knihy Karel Švanda ze Semčic: Fantastické povídky, 1892)
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 4.0
Rodinná hrobka Pavla Švandy ze Semčic, českého divadelního ředitele, režiséra a spisovatele - Vyšehradský hřbitov v Praze
Karel Švanda ze Semčic: Fantastické povídky, 1892, titulní strana