Karel Želenský

Karel Želenský
Karel Želenský
Narození	25. ledna 1865 Ostrovačice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. listopadu 1935 (ve věku 70 let) Zbraslav Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Děti	Drahoš Želenský a Laura Třešňáková
Příbuzní	Ludmila Želenská a Karel Želenský mladší (vnoučata)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Želenský, vlastním jménem Karel Drápal (25. ledna 1865 Ostrovačice^[1] – 30. listopadu 1935 Zbraslav u Prahy^[2]) byl český herec, režisér, dramatik, divadelní pedagog, překladatel a autor memoárové literatury.

V Brně se vyučil typografem, v roce 1884 se připojil k Choděrově divadelní společnosti. Postupně vystřídal i další společnosti, např. E. Pokorného, K. Stockého a E. Zöllnerové, kde strávil tři roky. Později hrál v Pištěkově aréně v Praze na Vinohradech, v Národním divadle v Brně (1892–1894), následně v Budilově Městském divadle v Plzni (1894–1896).^[3] Do pražského Národního divadla byl doporučen Otýlií Sklenářovou-Malou. Od 1. května 1896 se stal členem činohry ND, kde setrval až do konce roku 1927. Od roku 1916 vykonával v ND rovněž funkci režiséra činohry. Celou dobu jeho působení v Národním divadle provázelo umělecké soupeření s Eduardem Vojanem, který zaujímal v činohře divadla vedoucí místo.^[4] Za dobu své činnosti v Národním divadle režíroval Želenský téměř 40 her českých i světových autorů a nastudoval téměř 430 rolí.^[5]

Byl také divadelním podnikatelem a mezi lety 1917 až 1919 ředitelem Lidového divadla Deklarace na pražském Žižkově. Zde uvedl cyklus českých her k 35. výročí otevření ND. Po odchodu z Národního divadla vedl vlastní kočovné divadlo, v roce 1931 založil v Praze ve Vršovicích divadelní scénu, nazvanou Jiráskovo divadlo.^[6]

Literárně působil jako autor operních libret i písňových textů, psal a z němčiny a angličtiny překládal divadelní hry i prozaická díla. Volně zapsal paměti Jindřicha Mošny Jak jsem se měl na světě (1909), vydal několik memoárových titulů s divadelní tematikou (Vrah a jiné črty z hereckého života, 1903; Na křídlech Ikarových, 1909; O herectví a hercích, 1907; Umělci v županu, 1920; Ze zápisníku hercova, 1925; Komedie hrané i prožité, 1926) a publicisticky přispíval do mnoha časopisů.^[7] Vedl soukromou divadelní školu, kam docházeli mimo jiné František Smolík, František Roland ^[8] a Jiří Steimar. ^[9]

Karel Želenský

• Drahoš Želenský + Hana Zieglerová → 1. manželství
  • Ludmila Kalistová (1919–1998) + Karel Kalista (1890–1954)
    • Jana Prachařová (1937) + Ilja Prachař (1924–2005)
      • David Prachař (1959) + Dana Batulková (1958) → 1. manželství
        • Jakub Prachař (1983), Mariana Prachařová (1994)
      • David Prachař (1959) + Linda Rybová (1975) → 2. manželství
        • Rozárie, Josefína, František
• Drahoš Želenský + Milada Želenská, roz. Frýdová (1897–1974) → 2. manželství
  • Karel Želenský (1930–2007)
• Laura Želenská + Karel Třešňák (1896–1955)

• Návrat (1901)
• Pohádka o Kryšpínkovi (1903)
• Teta z Ruska (1903)
• Tažní ptáci (1904)
• U Dušánků (1904)
• Oasa (1909)
• Strana bdělých (1912)
• Kolegyně (1916)
• Slečna Thalie & spol. (1916). Dostupné online
• Kocour v botách (1918)
• Nová Mafie (1926)

• 1901 Karel Želenský: Návrat, Národní divadlo
• 1904 Karel Želenský: Tažní ptáci, Národní divadlo
• 1915 Karl Schönherr: Ďáblice, Národní divadlo (spolurežie s Vojtou Novákem)
• 1917 Gabriela Preissová: Gazdina roba, Národní divadlo
• 1917 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Národní divadlo
• 1921 Alois Jirásek: Jan Hus, Národní divadlo
• 1926 Alois Jirásek: Lucerna, Národní divadlo

• 1896 William Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, titul. role, Národní divadlo, režie Edmund Chvalovský
• 1897 Julius Zeyer: Doňa Sanča, První host, Národní divadlo, režie Josef Šmaha
• 1901 Karel Želenský: Návrat, Porket, Národní divadlo, režie Karel Želenský
• 1902 William Shakespeare: Macbeth, Macduff, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1904 Henrik Ibsen: Divoká kachna, Hjalmar Ekdal, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1906 Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Král Petr, Národní divadlo, režie Florentin Steinsberg
• 1911 Molière: Lakomec, Pan Anselm, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1915 Alois Jirásek: Jan Hus, Sigmund, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1920 William Shakespeare: Hamlet, Herec, Národní divadlo, režie Karel Mušek
• 1926 Alois Jirásek: Lucerna, Dvořan, Národní divadlo, režie Karel Želenský
• 1927 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, Doktor Herdal, Národní divadlo, režie Karel Dostal

• 1920 Šílený lékař, role: dr.Smith, režie Drahoš Želenský

• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 64–5, 231, 260
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 226, foto 188
• Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 15–6, 32, 102
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 102, 110, 139, 300
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 42, 44, 75, 96, 164, 253, 321–323, 348, 389, 394, 468, 498, 534.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 888–889.
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 77–8, obraz. část str. 152
• Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 21, 23–4, 29, 36–7, 50, 55, 59, 78, 87, 155–6, 160, 168, 219, 255–7, 264–5, 271
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 54, 62
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 600–1
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 98, 116
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 12, 143
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 135–138.
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 58, 84, 105, 110, 121, 263
• Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 143–-4, 186, 190, 194, 199, 263, 266–7, 296, 317, 322, 354
• Jindřich Vodák. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 132–142.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Želenský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Želenský
• Digitalizovaná díla Karla Želenského v České digitální knihovně
• Karel Želenský v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Karel Želenský v České divadelní encyklopedii
• Karel Želenský v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Karel Želenský v databázi Archivu Národního divadla
• Karel Želenský v Česko-Slovenské filmové databázi
• Karel Želenský ve Filmové databázi
• Karel Želenský na Kinoboxu
• Karel Želenský v Internet Movie Database (anglicky)
• Karel Želenský v Encyklopedii dějin města Brna
• Karel Želenský na stránkách městyse Ostrovačice