Karel Adámek

Karel Adámek
Karel Adámek (1895)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1881 – 1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1879 – 1901
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1907 – ???
Stranická příslušnost
Členství	Český klub (mladočeši)
Narození	13. března 1840 nebo 23. března 1840 Hlinsko Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. ledna 1918 (ve věku 77 let) Hlinsko Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	hřbitov Hlinsko
Choť	Terezie Karolína roz. Štilíková
Děti	Karel Václav Adámek syn
Příbuzní	Bohumil Adámek bratr
Profese	spisovatel, etnograf, politik, kulturní pracovník, literární publicista, prozaik, překladatel a redaktor
Ocenění	Čestné občanství města Chrudimi (1903)
Commons	Karel Adámek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Adámek (13. března^[1] 1840 Hlinsko – 11. ledna 1918 tamtéž^[2]) byl český spisovatel, národopisec a mladočeský politik. Byl otcem Karla Václava Adámka a zároveň bratrem Bohumila Adámka.

Vystudoval nižší reálku v Chrudimi a poté pokračoval ve studiích na vyšší reálce v Praze, která však kvůli své nemoci nedokončil.^[2] Působil pak v obchodě svého otce a dál se coby samouk vzdělával. V mládí cestoval po Evropě a v Hlinsku se účastnil kulturního života. V letech 1865 až 1918 do své smrti zastával pozici okresního starosty, od roku 1871 zastával i post člena okresní školské rady. Zároveň vykonával v letech 1907–1911 funkci předsedy Svazu českých okresů v království českém.^[3]

Trvale se angažoval v otázkách regionálního rozvoje Hlinska a východních Čech. Inicioval výstavbu železniční trati Pardubice - Chrudim - Německý Brod. Z podnětu Karla Adámka bylo v roce 1874 založeno při městské škole v Hlinsku muzeum.^[3] Jeho manželka Terezie Karolína roz. Štilíková (1842-1922) byla aktivní v ženském hnutí. Založila v Hlinsku spolek Vlasta a byla členkou Ženského výrobního spolku v Praze.

Byl aktivním členem Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a z jeho iniciativy byl v roce 1868 uspořádán na Košumberku tábor lidu na podporu českých státoprávních požadavků. Jeho politika se také ubírala směrem ke středním vrstvám, hlavně k řemeslníkům, které považoval za základ hospodářského života.

V roce 1881 se stal v doplňovací volbě^[4] místo dosavadního J. Rumla poslancem Českého zemského sněmu, kde zasedal až do roku 1913. Kromě toho byl v období let 1896–1913 i členem zemského výboru.^[3]

Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rychnov, Žamberk atd.^[5]

V roce 1879 Eduard Taaffe, tehdy představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s českou opozicí, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Adámek osobně vedl s Taaffem obsáhlý rozhovor, ve kterém ministerský předseda nastínil své představy o národnostním smíru v Předlitavsku.^[6] V roce 1883 se zapojil do polemik okolo vládní školské reformy, která v souladu s přáním německorakouských konzervativců částečně revidovala liberální reformy předchozích dekád, což pro některé mladočeské pokrokáře bylo nepřijatelné. Adámek patřil do skupiny tří českých poslanců (kromě něj v ní byli ještě František Tilšer a Alois Pravoslav Trojan), kteří odmítali návrh zákona podpořit. Nakonec ale svůj odpor přehodnotil a v dubnu 1883 byl jediným poslanec, který skutečně hlasoval proti zákonu, František Tilšer. Následně byl fakticky vyloučen z Českého klubu. Krátce poté ale obhájil mandát v doplňovacích volbách do Říšské rady a již v prosinci 1883 byl znovu přijat do Českého klubu.^[7] Opětovně se poslancem Říšské rady stal ve volbách roku 1885.^[5]

Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).^[8] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.^[9]

Historik Otto Urban ho popisuje jako mladočeského politika, který ale postupoval loajálně k Českému klubu, a nebyl stoupencem zcela samostatného mladočeského postupu. Brzy poté, v roce 1887, se ovšem podílel na pořádání 4. sjezdu mladočeské strany, který fakticky obnovil její aktivitu coby nezávislé politické síly české politiky. Strana pak začala stupňovat svou kritiku staročechů a Karel Adámek ještě v roce 1887 patřil mezi signatáře výzvy Františku Ladislavu Riegrovi, aby přikročil k rekonstrukci vedení Českého klubu. Později v druhé polovině 90. let patřil podle Otty Urbana mezi mladočeské oportunisty, kteří nevylučovali provládní politiku.^[10] Křeslo v parlamentu obhájil i ve volbách roku 1891 (opět za kurii venkovských obcí, obvod Rychnov n. Kněžnou, Žamberk atd.) a podle revidovaného volebního systému i ve volbách roku 1897, nyní za všeobecnou kurii, obvod Litomyšl atd.^[5] V roce 1893 byl členem parlamentní delegace pro rakousko-uherské vyrovnání (pravidelné jednání zástupců obou částí dualistické monarchie za účelem finančních transferů). Coby poslanec se zaměřoval na sociální a školskou agendu.^[3]

Roku 1907 se stal doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).^[3]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Adámek
• Čtrnáctý věk. Z dějin kulturních stykův Čech a Italie. Nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých, Matice lidu XII. / 5., Praha 1878, 1. vydání
• Doba poroby a vzkříšení: rozhledy v kulturních dějinách království českého v XVII. a XVIII. století. Roudnice 1878
• Z naší doby I. - IV., Velké Meziříčí 1886-1890
• Ozbrojený mír, Hoblík, Pardubice 1894, 1. vydání
• Upomínka na Národopisnou výstavu českoslovanskou roku 1895, Praha 1896
• Paměti z poroby českého rolnictva, Chrudim 1898
• Příspěvky k dějinám nového Musea Království českého, Časopis národního muzea 86, 1912

• BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Biografická část). Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1713-8. s. 1166.
• Ottův slovník naučný, svazek 1, 1888, s. 167-168.
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 9. 
• ADÁMEK, Karel Václav. Za Karlem Adámkem. Německý Brod 1918.
• ADÁMEK, Karel Václav. Okresní národopisná a průmyslová výstava a sjezdy ve Hlinsku konané roku 1893. Chotěboř 1893.
• ADÁMEK, Karel Václav. Karel Adámek průvodcem, hlavním spolutvůrcem a čestným předsedou Národopisné výstavy českoslovanské. Chrudim 1934.
• HORÁK, J. Národopis československý. Přehledný nástin. In: Československá vlastivěda. Člověk. Praha 1933. s. 410, 420.
• BROUČEK, S. České národopisné hnutí na konci 19. století. Praha 1979.
• Lexikon české literatury I. Praha 1985, s. 33-35.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 33–34.  Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Adámek na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Adámek v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Autor Karel Adámek ve Wikizdrojích
• Karel Adámek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• POSPÍŠILOVÁ, Martina. Karel Adámek (1840-1918) jako sociální myslitel. Olomouc, 2016. 138 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Marek. Dostupné online.