Karel Angelis

prof. Dr. Karel Angelis, CSc.
1. ředitel Pedagogického institutu v Hradci Králové
Ve funkci:
1. srpna 1959 – 1963
Předchůdceúřad vznikl
Nástupceon sám (jako děkan PdF v Hradci Králové)
1. děkan Pedagogické fakulty v Hradci Králové
Ve funkci:
1963 – 1968
NástupceJosef Kittler
Ve funkci:
říjen 1969 – 1970
PředchůdceJosef Kittler
Nástupcedoc. Jaroslav Máslo
Proděkan pro ideologickou a politickovýchovnou práci a zahraniční styky FF UK
Ve funkci:
1971 – 1980
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Československa (od 1942)
Narození6. června 1913
Dolní Cerekev
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. února 1982 (ve věku 68 let)
Praha?
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materŠkola vysokých studií pedagogických
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Angelis (6. června 1913, Dolní Cerekev –⁠ 26. února 1982, Praha?) byl český pedagog, první ředitel Pedagogického institutu v Hradci Králové (předchůdce Univerzity Hradec Králové) a proděkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[1]

Životopis

Mládí a studia

Karel Angelis se narodil 6. června 1913 v Dolní Cerekvi. Vystudoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze a poté vyučoval na základních i středních školách.[2] Podílel se na levicovém protifašistickém odboji za druhé světové války v rámci tzv. Učitelské unie.[3] Roku 1942 vstoupil do KSČ. Po osvobození byl zvolen prvním předsedou revolučního národního výboru v Horních Počernicích. Po druhé světové válce pokračoval ve studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal titul doktor pedagogiky, později titul kandidát pedagogických věd.[4] Od 1. října 1948 pracoval jako asistent semináře pedagogiky a později katedry pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1953 jako odborný asistent na katedře pedagogiky při Vysoké škole pedagogické v Praze.[3] V padesátých letech se též podílel na sepsání publikace Dějiny pedagogiky.[5]

V Hradci Králové

Od roku 1959 byl členem školské komise při KV KSČ v Hradci Králové a podílel se na zakládání Pedagogického institutu v Hradci Králové, jehož se 1. srpna 1959 stal prvním ředitelem. Roku 1960 byl jmenován docentem bez habilitačního řízení.[6] Po transformaci Pedagogického institutu na Pedagogickou fakultu se stal jejím děkanem do roku 1968, kdy ve světle událostí pražského jara vyšla najevo nespokojenost akademické obce s jeho autokratickým způsobem řízení a on abdikoval.[7] Vystřídal jej Josef Kittler. Během pražského jara se angažoval v konzervativním radikálním uskupení Levá fronta.[8][9][10] V říjnu 1969 však Kittler rezignoval a děkanem byl zvolen opět Angelis.[11]

Pozdní léta a smrt

30. září 1970 opustil funkci děkana a odešel do Prahy. Zde měl vykonávat funkci náměstka ministra školství, na funkci však nestačil a roku 1971 byl jmenován (opět bez habilitačního řízení) profesorem pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.[4][12] Roku 1973 byl jmenován proděkanem pro ideologickou a politickovýchovnou práci a zahraniční styky FF UK. V této funkci se udržel do roku 1980 a stal se nechvalně známým nejen pro perzekuci studentů[13], ale i pro nařízení všem pedagogům fakulty, aby korespondenci posílali v nezalepených obálkách, aby jako cenzor mohl zkontrolovat jejich nezávadnost.[12]

V roce 1977 odsoudil Chartu 77 prohlášením: „...celou záležitost nelze dramatizovat, neboť hrstka lidí, která pamflet podepsala, stojí osamocena proti obrovské vůli pracujícího lidu...“.[14]

Karel Angelis zemřel pravděpodobně v Praze 26. února 1982.[1]

Ocenění

V nekrologu uveřejněném v pedagogických zprávách obdržel roku 1948 Řád Vítězného února. V oficiálním seznamu Kanceláře prezidenta republiky však jeho jméno nefiguruje.[4][17]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Angelis, Karel, 1913-1982 - Katalog Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně. katalog.kfbz.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ SKLENÁŘOVÁ Sylva, Rozvoj Pedagogického institutu v Hradci Králové jako školy, Zpravodaj Univerzity Hradec Králové, prosinec 2007. Dostupné online
  3. ↑ a b duben 2008 Stalo se na UHK Knižní dar Amerického centra pro univerzitu Obsah - PDF Free Download. adoc.pub [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Nekrolog: Zemřel univ. prof. dr. Karel Angelis, CSc, 1982
  5. ↑ Rozvoj československé pedagogické teorie, Československá socialistická pedagogika. Dostupné online
  6. ↑ JAKUB, Jareš. Filosofická fakulta UK v letech 1968 – 1971: Vývoj ve stranické organizaci KSČ na FF UK aneb od rehabilitací k nové čistce. Praha, 2004. Seminární práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Doc. PhDr. Eduard Kubů, CSc. Dostupné online Archivováno 21. 10. 2021 na Wayback Machine.
  7. ↑ SKLENÁŘOVÁ Sylva, Pedagogická fakulta v Hradci Králové ve druhé polovině šedesátých let, Minulostí naší vysoké školy (12), Zpravodaj UHK, prosinec 2008. Dostupné online
  8. ↑ Pavel Urbášek: Jak „pancéřové divize“ bránily socialismus | Listy. www.listy.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-11. 
  9. ↑ 1968: ultras nejenom z Libně. Plus [online]. 2014-08-15 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ 2010 - PDF Free Download. adoc.pub [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ JAKLOVÁ, Andrea. Analýza a popis archivních dokumentů vzešlých z činnosti děkanátu Pedagogické fakulty v Hradci Králové v 70. a 80. letech 20. století. Hradec Králové, 2020. Diplomová práce. Katedra pomocných věd historických a archivnictví, Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce Mgr. Sylva Sklenářová, Ph.D. Dostupné online
  12. ↑ a b PETRÁŇ, Josef. Filozofové dělají revoluci : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948-1968-1989). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource (1132 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-3013-7, ISBN 80-246-3013-3. OCLC 944229986 S. 506–507. 
  13. ↑ KSČ na FF UK - Nečlenové SSM pozor!. www.proverenafakulta.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ Náměstí Krasnoarmějců 2: Adresa „ostrůvku pozitivní deviace“. ČT24 [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Dostupné online
  16. ↑ Nositelé Řádu práce, Dostupné online
  17. ↑ WWW.FG.CZ, 2022, FG Forrest, a s. Seznamy nositelů státních vyznamenání. Archív KPR [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“