Karel Antonín Harrach
| Karel Antonín hrabě z Harrachu | |
|---|---|
 Portrét z rodových sbírek na zámku Rohrau (Dolní Rakousko), (Martin van Meytens, 18. století) | |
| Císařský nejvyšší lovčí | |
| Ve funkci: 1746 – 1758 | |
| Panovník | František I. Štěpán |
| Předchůdce | Jan Julius z Hardeggu |
| Nástupce | František Václav z Clary-Aldringenu |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1746 – 21. března 1758 | |
| Panovník | František I. Štěpán |
| Nejvyšší císařský sokolník | |
| Ve funkci: 1744 – 21. března 1758 | |
| Nástupce | Jan Josef Guyard ze St. Julien-Wallsee |
| Zastupující zemský maršálek Dolních Rakous | |
| Ve funkci: 1733 – 1739 | |
| Panovník | Karel VI. |
| Císařský komorník | |
| Nejvyšší dědičný zemský štolba v Horních a Dolních Rakousích | |
| Ve funkci: 1718? – 21. března 1758 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Hodnost | polní podmaršál |
| Narození | 4. srpna 1692 |
| Úmrtí | 21. března 1758 (ve věku 65 let) |
| Titul |  hrabě |
| Choť | Kateřina Alžběta z Buquoy |
| Rodiče | Arnošt Antonín Václav z Harrachu (1665–1718) a Marie Konstancie z Herbersteinu (1670–1694) |
| Děti | Alois Arnošt z Harrachu Ferdinand Jan Nepomuk z Harrachu František Antonín Mikuláš Karel z Harrachu |
| Profese | voják |
| Commons | Carl Anton von Harrach |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Antonín Václav hrabě z Harrachu (německy Karl / Carl Anton Dominik Franz Eusebius Wenzel Graf Harrach zu Rohrau; 4. srpna 1692 – 21. března 1758) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí působil ve správě Dolního Rakouska, kde vlastnil statky, později zastával funkce u císařského dvora ve Vídni, v letech 1746–1758 byl císařským nejvyšším lovčím.
Životopis
.JPG)
Pocházel ze šlechtického rodu Harrachů, patřil k rakouské linii sídlící na zámku Rohrau v Dolních Rakousích.[1] Narodil se jako nejstarší ze třinácti potomků hraběte Arnošta Antonína Harracha (1665–1718) a jeho první manželky Marie Konstancie Herbersteinové (1670–1694). Od mládí byl císařským komorníkem a působil ve správě Dolních Rakous, kde v letech 1733–1739 předsedal zemskému sněmu jako zastupující zemský maršálek. Později zastával vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nejvyšším sokolníkem (1744–1758) a nejvyšším lovčím (1746–1758). V roce 1746 byl jmenován tajným radou. Aniž by existovaly záznamy o jeho službě v armádě, v roce 1742 získal hodnost polního podmaršála.[2]
Rodina
Jeho manželkou se stala 25. dubna 1719 hraběnka Marie Kateřina Alžběta Buquoyová (1702–1768), dcera Karla Kajetána Buquoye (1703–1750) a jeho manželky Filipiny Eusebie Pálffyové z Erdödu (1681–1732). Z jejich manželství pocházelo třináct dětí, synové Alois Arnošt (1728–1800) a Ferdinand Jan (1740–1796) dosáhli vysokých hodností v armádě.
Děti
- 1. František Antonín (13. 1. 1720 Vídeň – 15. 9. 1768)
- ⚭ (1763) Marie Antonie von Falkenhayn (27. 1. 1738 – 13. 4. 1809)
- 2. Marie Renata (8. 3. 1721 Vídeň – 14. 5. 1788 Varese)
- ⚭ I. (1737) Antonio Maria Melzi (6. 3. 1672 – 15. 3. 1748)
- ⚭ II. (po 1768) František III. d'Este (2. 7. 1698 Modena – 22. 2. 1780 Varese), vévoda z Modeny a Reggia
- 3. Arnošt Jan (8. 8. 1722 Vídeň – 9. 2. 1723 Vídeň)
- 4. Marie Josefa (9. 2. 1724 – 8. 4. 1777)
- ⚭ (1741) hrabě Adam Antonín Grundemann von Falkenberg (1718 – 13. 10. 1778)
- 5. Marie Anna (28. 2. 1725 – 30. 9. 1790 Vídeň)
- ⚭ (1750) hrabě Václav Heřman ze Sinzendorfu (19. 2. 1724 – 25. 5. 1773 Ernstbrunn)
- 6. Marie Františka (4. 10. 1726 – 9. 9. 1764), svobodná a bezdětná
- 7. Alois Arnošt (21. 6. 1728 Vídeň – 19. 6. 1800 Baden), c. k. komoří a tajný rada, polní podmaršálek, zemským komtur řádu německých rytířů pro rakouské země (1787–1800), svobodný a bezdětný
- 8. Jan Nepomuk (16. 5. 1730 – 18. 6. 1760), svobodný a bezdětný
- 9. Wilibald František (*/† 1731)
- 10. Marie Antonie (*/† 1734)
- 11. Leopold Josef (9. 2. 1736 – 15. 11. 1759), padl v sedmileté válce, svobodný a bezdětný
- 12. František Jan (22. 7. 1737 – 17. 10. 1796)
- 13. Ferdinand Jan (11. 11. 1740 – 27. 9. 1796 Vídeň), polní podmaršálek
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, 10. díl; Praha, 1896; s- 905–906 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio:Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 40 dostupné online
Literatura
- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Harrach, s. 778–780 dostupné online
- Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichschen Adels, Vídeň, 1800; s. 162–164 dostupné online
- SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Antonín Václav z Harrachu na Wikimedia Commons - Rodokmen rakouské větve Harrachů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Média použitá na této stránce
.svg)
Autor: Sir Iain, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, with the arms of Austria.
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 4.0
Ostansicht des Schlosses Harrach in der niederösterreichische Marktgemeinde Rohrau.
Das Schloss ist seit 1542 im Besitz der Grafen Harrach. Im 16. Jahrhundert erfolgte der Ausbau der mittelalterlichen Grenzburg zu einem Wasserschloss. Umbauten erfolgten 1688 sowie 1722 und 1776/77 erhielt das vierflügelige Schloss im Wesentlichen sein heutiges Erscheinungsbild.
Portrait of Count Carl Anton von Harrach (1692-1758), Master Falconer and Lord Lieutenant of Austria