Karel Bacílek (student)

Karel Bacílek
Fotografie Karla Bacílka ze žádosti o vydání řidičského průkazu z roku 1939
Narození	25. března 1920 Zdice, Československo Československo
Úmrtí	24. května 1949 (ve věku 29 let) Věznice Pankrác, Praha, Československo Československo
Příčina úmrtí	popraven
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov[1][2]
Bydliště	Trojická 387/2, Nové Město, 128 00 Praha 2[3]
Vzdělání	vyučený číšník; maturita; studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Povolání	číšník; vysokoškolský student práv
Zaměstnavatel	restaurace U zlaté Prahy na Žižkově (Praha)
Domovské město	Praha
Titul	JUC.
Politická strana	Československá strana (národně) socialistická
Rodiče	otec: Karel Bacílek starší
Příbuzní	sestra
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Bacílek (25. března 1920, Zdice – 24. května 1949, Věznice Pankrác, Praha) byl vyučený číšník a po druhé světové válce student Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jako příslušník fiktivní protikomunistické odbojové skupiny Pravda zvítězí byl v prosinci 1948 zatčen a na základě vynuceného doznání ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti a ve svých 29 letech popraven.^[4]

Karel Bacílek se narodil 25. března 1920 ve Zdicích, ale rodina se v roce 1936 přestěhovala do Prahy.^[3] Otec Karla Bacílka (jmenoval se také Karel) tady získali do nájmu restauraci U zlaté Prahy^{[p. 1]} na Žižkově, kterou provozoval až do roku 1946.^[3] Kvůli nemoci musel svoji živnost opustit a restauraci předat. Karlův otec byl řadovým členem sociální demokracie; Karlova matka byla ženou v domácnosti.

Po absolvování obecné školy pokračoval Karel ve středoškolském studiu na reálném gymnáziu v Berouně. Maturitní zkoušku složil ale až v roce 1941 na gymnáziu v Praze.^[3] Vyučil se číšníkem a až do roku 1945 vykonával tuto profesi v restauraci u svého otce na Žižkově.^[3]

Během doby, kdy byly zavřeny vysoké školy, pracoval Karel Bacílek mladší v restauraci U zlaté Prahy, kam zavítali občas parašutisté a po krátký čas zde byla ukrývána i část jejich výsadkového materiálu.^[5] S parašutisty se ale nejvíce stýkal odbojář Jan Zelenka-Hajský. S jeho synem Janem Radovanem Milíčem Zelenkou (* 12. srpna 1923) se nejspíše znali jak Karel Bacílek mladší, tak i Bacílkova sestra.^[5] Po zradě Karla Čurdy byl Jan Zelenka-Hajský prozrazen a při pokusu gestapa jej zatknout 17. června 1942 v jeho pražském bytě v Biskupcově ulici 4 spáchal sebevraždu spolknutím kapsle kyanidu draselného.^[6] Jeho syn se ten samý den také otrávil.^[7] Po této tragédii u Zelenků byl Karel Bacílek se svojí sestrou ještě v červnu 1942 zatčen pražským gestapem. Oba sourozenci byli odvezeni na řídicí ústřednu gestapa do Petschkova paláce. Při výsleších se gestapo zajímalo o jejich kontakty s Milíčem Zelenkou,^[5] nějakou dobu byli vězněni ve věznici na Pankráci, ale po několika dnech byli pro nedostatek důkazů^[5] oba propuštěni.^[3]

Po skončení druhé světové války se zapsal od podzimu 1945 k vysokoškolskému studiu na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zájem o vnitřní politiku jej přivedl do řad členů Československé strany (národně) socialistické, kde setrval i po únoru 1948. Obdobně jako jeho otec i Karel Bacílek mladší nelibě nesl nastupující komunistickou totalitu a pošlapávání masarykovských demokratických tradic v Československu.^[3][8]

Karel Bacílek starší se s podplukovníkem ve výslužbě Josefem Hruškou setkal v dubnu 1948^[8] v pražské restauraci Václava Tichého v Benediktské ulici.^[8] Hruška se Bacílkovi staršímu jevil jako osoba odhodlaná ilegálně pracovat proti komunistickému totalitnímu režimu^[8] a následně Bacílek Hrušku pozval k sobě domů, kde se s Hruškou seznámil i Bacílkův syn.^[8]

Žádný z Bacílků ale netušil, že Hruška není žádný skutečný odbojář, ale že je ve skutečnosti agentem Vojenského obranného zpravodajství (OBZ), jehož řídícím orgánem byl plukovník Richard Mysík z obávaného Reicinova 5. oddělení hlavního štábu.^[3] (OBZ podléhalo prostřednictvím KSČ sovětské tajné službě NKVD.^[8]) Podplukovník Josef Hruška měl sehrát roli volavky tak, že nejprve vyprovokuje opoziční protikomunistické elementy k fiktivní akci, na jejímž podkladě je bude možné pozatýkat, obvinit, usvědčit a nakonec zlikvidovat.^[8] Hruška přesvědčil oba Bacílky, aby ve svém okolí kontaktovali obdobně protikomunisticky smýšlející osoby (nebo již fungující ilegální podvratné skupiny) za účelem shromažďování „zpravodajsky cenných“ informací.^[8] Tak se také Karel Bacílek mladší seznámil se svým spolužákem – studentem práv Borisem Kovaříčkem. Ten v té tobě již vedl skutečnou ilegální skupinu Šeřík.^[3][8] Důvěřivý Kovaříček připojil svoji skupinu k nově se rodící Hruškově „rozvětvené odbojové skupině“.

Postupem doby se podplukovník Josef Hruška (s plným vědomím svých nadřízených) ocitl v čele rozvětvené volavčí odbojové protikomunistické organizace Pravda zvítězí (PZ), jejímž cílem měl být ozbrojený puč v únoru 1949.^[3][8] Jen neuvážené mládí mohlo být omluvou, že idealističtí mladíci neprohlédli včas nereálnost celé připravované akce. Hruška se pasoval do role „vojenského odborníka“, sliboval zajištění zbraní z vlastních zdrojů a ostatní členy ilegální struktury od nelegálního opatřování zbraní odrazoval.^[8]

Během této několik měsíců trvající „zpravodajské provokační (kamuflážní) hry“ se do odbojové činnosti postupně zapojovaly nejen další osoby, ale i celé další skupiny.^[8] Jednu z nich řídil agent StB Václav Chalupa, pod krycím označením „major Král“.^[3] Josef Hruška měl za úkol také navázat styky se špičkami zahraniční emigrace.^[8] To byl také důvod, proč byl Karel Bacílek mladší (s Hruškovo vědomím) ilegálně vyslán 7. prosince 1948 mimo Československo a sice do Američany okupované části Německa.^[8] S kým zde jednal a zda nešlo též o provokaci ale není úplně jasné.^[3] Nicméně Bacílkův zahraniční „výlet“ nepřinesl žádné hmatatelné výsledky.^[8]

I když v ilegální volavčí síti uvízlo dostatečné množství „ryb“, OBZ čekalo na „velkou rybu“. Tou se stal generál ve výslužbě Karel Kutlvašr, který se dostavil na jednu konspirační schůzku s Josefem Hruškou do bytu jednoho ze členů skupiny. (Kutlvašr byl odeslán v červnu 1948 do výslužby.) Ačkoliv generál Kutlvašr na schůzce nic nepřislíbil, byla to ona „velká ryba“ a dobrá záminka, jak si s bývalým vojenským velitelem Pražského povstání a nenáviděným důstojníkem konečně a definitivně „vyřídit staré účty“.^[8]

Konec prosince roku 1948 znamenal pro protikomunistické odbojáře uvízlé v Hruškově volavčí síti procitnutí ve formě rozsáhlého zatýkání, které zahrnulo asi dvě stě lidí,^[8] mezi nimiž byl i generál Karel Kutlvašr. Karel Bacílek mladší byl zatčen pracovníky StB 17. prosince 1948 ve 22.15.^[8] Během následných zostřených (brutálních) výslechů byl přinucen doznat účast na protistátní činnosti.^[3][8]

Zatčené osoby (vytěžené ze zátahu v Hruškově volavčí síti) byly rozděleny do několika menších skupin, ale soudu bylo předáno jen několik z nich.^{[8][p. 2]} Osoby v těchto skupinách byly žalovány a souzeny samostatně a hlavou jedné takovéto buňky se stal i Karel Bacílek starší.^[3] Karel Bacílek starší byl souzen jako údajný vedoucí jedné skupiny;^[8] v červnu 1949 byl odsouzen na 25 let odnětí svobody.^[10]

Karel Kutlvašr byl zatčen 18. prosince 1948 a ve stejný den byl zatčen i provokatér Josef Hruška.^[8] A tak zatímco Hruška doufal v tučnou odměnu, netušil, že pro OBZ se mezitím stal osobou nepohodlnou (mohl při soudním procesu prozradit pozadí celé volavčí akce).^[8] Marně se při výsleších a mučení ve vojenské věznici na Hradčanech (v tzv. „Domečku“) zaštiťoval jménem svého řídícího důstojníka plukovníka Richarda Mysíka.^[8] (Mysík doufal, že Hruška hradčanské výslechy nakonec nepřežije, ale opak byl pravdou.^[8]) Provokatér Josef Hruška pod nátlakem musel podepsat doznání, že s OBZ hrál dvojí hru a že OBZ ve finále „zradil“.^[8]

Jednou z takovýchto skupin osob byla i ta, kam vyšetřovatelé zařadili Karla Bacílka mladšího, Borise Kovaříčka a podplukovníka Josefa Hrušku (toho se vyšetřovatelé a jeho nadřízení nakonec rozhodli v soudní mašinérii také „semlít“). Jednalo se o skupinu 13 osob a tato skupina byla označována za tzv. štáb ilegální odbojové organizace Pravda zvítězí. ^[8] Do čela této vykonstruované protistátní skupiny byl vyšetřovateli dosazen generál Karel Kutlvašr. Skupina souzených a obžalovaných obsahovala pět studentů (Karel Bacílek mladší, Ladislav Strejc, Jan Morava, Boris Kovaříček, Miroslav Gregar); čtyři vojáky ve výslužbě (generál Karel Kutlvašr, podplukovník Josef Hruška, štábní kapitán ve výslužbě Ervín Novotný, podplukovník ve výslužbě Jaroslav Nedbálek) jednoho učitele základní odborné školy (Josef Slanina);^[8] dále pak pekařského mistra (Zdeněk Loch),^[8] ženu v domácnosti organizující přechody do zahraničí (Josefa Straširybková)^[8] a nakonec slovenského úředníka (Josef Demeter).^[3]

Ve dnech 12. až 16. května 1949 proběhlo hlavní líčení této 13členné „odbojové skupiny“ před senátem Státního soudu v Praze na Pankráci. Líčení předsedal plukovník justiční služby Dr. Jan Metlička; prokurátorem byl generál justiční služby Jan Vaněk.^[3][8] Souzená „třináctka“ byla obviněna ze zločinu velezrady (§ 1 zákona číslo 231/1948 Sbírky) a 4 z nich navíc i z vyzvědačství (§ 5 zákona číslo 231/1948 Sbírky). Celé líčení bylo s vyloučením veřejnosti^[8] (příbuzní a přátelé se mohli zúčastnit jen závěrečného vynesení rozsudku). Rozsudky byly rychlé a kruté.^[8] Karel Bacílek mladší byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu smrti, ke ztrátě čestných práv občanských a ke konfiskaci celého jmění.^[3] Stejně dopadl i student Boris Kovaříček a agent provokatér Josef Hruška; generál Karel Kutlvašr byl odsouzen na doživotí.^[3][8]

Odvolání odsouzených zamítl v jejich nepřítomnosti Nejvyšší soud v Brně dne 23. května 1949.^[8] Žádosti o milost (jako poslední možnou naději) prezident Klement Gottwald (obdobně jako v případě mnoha následujících justičních vražd) neakceptoval.^[8] Karel Bacílek mladší spolu s ostatními (Boris Kovaříček, Josef Hruška)^[8] byl popraven na dvoře pankrácké věznice 24. května 1949 v 5.30 ráno.^[3]

Po popravě bylo jeho tělo předáno do Ústavu pro soudní lékařství Karlovy univerzity v Praze.^[8] Jeho ostatky byly pohřbeny do šachtového hrobu na pražském Ďáblickém hřbitově^[1][2] v místech, kde se dnes (rok 2022) nachází Památník obětem komunistického režimu, který je součástí Čestného pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech 20. století (zřízen v 90. letech 20. století).^[11]

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

• 1966: Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze 4. dubna 1966 byl posmrtně rehabilitován Josef Hruška.^[8]

• 1968: Na základě Zákona číslo 82/1968 Sbírky („O soudní rehabilitaci“)^[12] byli v době Pražského jara 1968 in memoriam soudně rehabilitováni jak Karel Bacílek mladší, tak i Boris Kovaříček.^[13][8]

• 1991: Ve Velké aule Karolina měl být 3. července 1991 slavnostně předán rehabilitační akademický titul „Doktor“. Diplom podepsaný děkanem Právnické fakulty doc. JUDr. Valentinem Urfusem a místopředsedou rehabilitační komise doc. JUDr. Vojtěchem Štíchou, CSc. ale nebylo komu předat, neboť se (až do roku 1999) nedostavil žádný blízký příbuzný.^[13]

• 1995: Před aulou vpravo v přízemí Právnické fakulty UK v Praze (na adrese: náměstí Curieových 901/7, 110 00 Praha 1 – Staré Město; GPS souřadnice: 50°5'30.220"N, 14°25'3.570"E) byla v roce 1995 slavnostně odhalena (spolkem českých právníků Všehrd) pamětní deska věnovaná památce právníků a studentů práv, kteří trpěli a umírali v dobách nesvobody při zápasu o prosazování práva a spravedlnosti.^[14] Na desce je nápis:^[14]

NA PAMÁTKU PRÁVNÍKŮ / A STUDENTŮ PRÁV, / KTEŘÍ TRPĚLI / A UMÍRALI V DOBÁCH / ZÁPASU O PRÁVO / A SPRAVEDLNOST. / VĚNUJE VŠEHRD / 8. KVĚTNA 1995 //

Text na pamětní desce (budova Právnické fakulty UK v Praze), ^[14]

• 1998: Spolek českých právníků Všehrd a Randův fond udělily in memoriam JUC. Karlu Bacílkovi dne 17. listopadu 1998 KŘÍŽ SEMPER FIDELIS. Tento kříž byl udělen „za věrnost právu, spravedlnosti, demokracii a zcela mimořádnou statečnost“.^[8] (Diplom nese podpis starosty Všehrdu Prof. Dr. Dr.h.c. Jana S. Kruliše-Randy.)^[13]

• 1999: Poslanec Mgr. Marek Benda podal návrh, aby ke dni 28. října 1999 bylo uděleno státní vyznamenání (Řád Bílého lva III. třídy) Karlu Bacílkovi mladšímu a Borisi Kovaříčkovi.^[13] Návrh nedošel naplnění.^[13]

• 2002: Na návrh poslance Mgr. Marka Bendy udělil prezident republiky v roce 2002 Borisi Kovaříčkovi Medaili za hrdinství.^[8]

• 2009: Dne 7. dubna 2009 byly uděleny zlaté pamětní medaile Univerzity Karlovy „za statečnost a věrnost spravedlnosti a demokracii“ in memoriam těmto studentům Právnické fakulty Univerzity Karlovy: Karlu Bacílovi mladšímu; Borisi Kovaříčkovi a Veleslavu Wahlovi.^[13] Tito studenti byli za druhé světové válka aktivní v protiněmeckém odboji. Po únoru 1948 se stali studentskými oběťmi komunistických monstrprocesů.^[13]

• 2009: V roce 2009 byla vnější fasádě v podloubí vlevo od vchodu do budovy Právnické fakulty UK v Praze (na adrese: náměstí Curieových 901/7, 110 00 Praha 1 – Staré Město; GPS souřadnice: 50°5'30.220"N, 14°25'3.570"E) slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná trojici studentů, mezi nimiž je Karel Bacílek mladší.^[14] Na desce je nápis:^[14]

NA PAMĚŤ STUDENTŮ / PRÁVNICKÉ FAKULTY / UNIVERSITY KARLOVY / POPRAVENÝCH V LETECH / 1949–1950. / KAREL BACÍLEK / * 25. 3. 1920 † 24. 5. 1949 / BORIS KOVAŘÍČEK / * 25. 5. 1927 † 24. 5. 1949 / VELESLAV WAHL / * 15. 5. 1922 † 6. 6. 1950 //

Text na pamětní desce (na budově Právnické fakulty UK v Praze), ^[14]

• 2009: Dne 28. října 2009 byla v Praze 4 na náměstí Hrdinů u stanice metra Pražského povstání (před vrchním soudem a Vrchním stát. zastupitelstvím v Praze)^[15] odhalena busta Milady Horákové na památníku obětem komunistického režimu. Pomník připomíná nejen Miladu Horákovu ale i dalšich 234 obětí komunismu. Autory žulového pomníku a bronzové busty jsou architekt Jiří Lasovský a akademický sochař Milan Knobloch. Dalšími realizátory díla byli: akademický sochař Jan Bartoš; akademický sochař Ctibor Havelka a Ing. architekt Jiří Kantůrek.^[16] Pomník vznikl za výrazné podpory České strany sociálně demokratické. Mezi jmény obětí komunismu jsou uvedena i následující: BACÍLEK KAREL 25.3.1920 - 24.5.1949 a KOVAŘÍČEK BORIS 21.5.1927 - 24.5.1949.^[16]

• 2014: Studenta Karla Bacílka a jeho smrt připomíná „klasická“ kamenná pamětní deska na rohovém domě, kde bydlel (na adrese: Trojická 387/2, Nové Město, 128 00 Praha 2^[3])^[17] Pamětní deska se nachází na obvodové zdi domu; je viditelná z Rašínova nábřeží a byla odhalena 27. května 2014. Vznikla ze společné iniciativy mezinárodního projektu proti totalitě Mene Tekel, Konfederace politických vězňů, Pražského akademického klubu 48 a městské části Praha 2.^[10] Na desce je zlatými písmeny nápis:

V TOMTO DOMĚ ŽIL / KAREL BACÍLEK / OBĚŤ KOMUNISTICKÉ TOTALITY / STUDENT PRÁVNICKÉ FAKULTY UK, / KTERÝ BYL KOMUNISTICKÝM REŽIMEM / VĚZNĚN A VE VĚKU 29 LET POPRAVEN / DNE 24. KVĚTNA 1949 V 5 HODIN 30 MINUT. / MENE TEKEL, MEZINÁRODNÍ PROJEKT PROTI TOTALITĚ / NEZAPOMEŇME! / MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 2 //

Text na pamětní desce, ^[10]

• 2017: Dne 27. června 2017 byla odhalena (na adrese: Trojická 387/2, 128 00 Praha 2 – Nové Město; GPS souřadnice: 50°4'13.897"N, 14°24'53.127"E) „moderní“ kovová pamětní deska věnovaná studentu Karlu Bacílkovi. Deska je umístěna vpravo od vchodu do rohového domu; je viditelná z ulice Trojická. Jednalo se o projekt Poslední adresa do České republiky, který inicioval ruský publicista Sergej Parchomenko s cílem připomínat konkrétní oběti, které zemřely v důsledku represí komunistických režimů.^[18] Odhalení se zúčastnili zástupci českých paměťových institucí (Ústav pro studium totalitních režimů, Gulag.cz, Političtí vězni.cz a Memorial Česká republika). Výtvarné zpracování pamětní desky – architekt a výtvarník Alexandr Brodskij.^[18] Na desce je nápis:

ZDE ŽIL / KAREL BACÍLEK / STUDENT / NARODIL SE 25. 3. 1920 / ZATČEN 17. 12. 1948 / POPRAVEN 24. 5. 1949 //

Text na pamětní desce, ^[19][18]

• VOREL Jaroslav; Šimánková Alena; BABKA Lukáš (Editor: Monika Kipeťová). Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Vydání 1. Praha 2004; Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 10 (Sešity; Díl III.); Náklad 3000 výtisků; Neprodejné; ISBN 80-86621-06-5.

• Veleslav Wahl
• Karel Kutlvašr
• Boris Kovaříček
• Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989
• Skupina bratří Mašínů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Bacílek na Wikimedia Commons
• Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech – ke stažení ve formátu *.pdf (cca 6 Mbytes, 479 stran)