Karel Biňovec

Karel Biňovec
Narození23. října 1924
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. června 1991 (ve věku 66 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materJanáčkova akademie múzických umění
Povoláníspisovatel, politik, novinář, rozhlasový redaktor, divadelní herec a divadelní režisér
Funkceposlanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Biňovec (23. října 1924 Praha30. června 1991 Ostrava[1]) byl český spisovatel, žurnalista, režisér a disident.

Život

Karel Biňovec se narodil v Praze. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Avii v Letňanech. Vystudoval klasické gymnázium a následně v roce 1951 režii a činoherní herectví na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.[2] Byl režisérem v divadle v Teplicích a v Novém Boru, vedoucím redaktorem podnikového časopisu v Opavě a vedoucím programového oddělení vítkovického Domu kultury. Koncem 60. let byl redaktorem literární redakce v ostravském studiu Československého rozhlasu. V srpnu 1968 ostravský rozhlas řídil. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, z rozhlasu musel odejít a pracoval pak až do důchodu v městské knihovně v Ostravě. Po roce 1970 byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu. Fejetony pravidelně vysílala rozhlasová stanice Svobodná Evropa, byl členem redakční rady časopisu Alternativa, pravidelně přispíval do měsíčníku Severomoravská pasivita. Jeho dílo tvoří především fejetony, eseje a poezie. Jako jeden z mála lidí v Ostravě byl v 80. letech aktivní v disentu, signatář Charty 77 a manifestu Hnutí za občanskou svobodu. V říjnu 1989 se stal spoluautorem petice za přejmenování tehdejšího náměstí Lidových milicí na Masarykovo náměstí.[3] Od roku 1990 byl poslancem České národní rady.

Dílo

  • Zpěvy levicového oportunisty, poezie – samizdat, edice Libri prohibiti
  • Předjaří, poezie – samizdat, edice Libri prohibiti
  • Stín, 1989, poéma – samizdat, vlastním nákladem
  • Slova do pranice, 1990, fejetony – nakl. Novinář, ISBN 80-7077-600-5

Odkazy

Reference

  1. Databáze Národní knihovny ČR, Biňovec, Karel, 1924-1991
  2. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 157. 
  3. Razovity Listopad : Historie.cs v iVysílání České televize

Literatura

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 515. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“